Réžia:
František FilipKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Radoslav Brzobohatý, Vlasta Fialová, Svatopluk Beneš, Jan Pivec, Leopolda Dostalová, Jaroslava Obermaierová, Radovan Lukavský, Vítězslav Vejražka, Bohuš Záhorský, Rudolf Deyl ml. (viac)Obsahy(1)
Na televizní obrazovku se vrací klenot dramatické tvorby – televizní adaptace jedné z nejznámějších a nejhranějších her A. Jiráska, jehož díla ani v časovém odstupu neztrácí nic na své působivosti a sdělnosti. Vzniklo líbezné a moudré dílo s pozoruhodně vystiženou atmosférou realisticko-pohádkového motivu samotné předlohy. Zobrazuje něco z národní české povahy, tu poddajnost a posluhování vrchnosti, ale i rebelující duch a touhu po svobodě. Zachycuje mistrovství celé řady nejvýznamnějších herců té doby. Vznešenou a krásnou kněžnu si zahrála V. Fialová, coby hrdého a statného mlynáře můžeme obdivovat R. Brzobohatého. Přesnou charakterizací své postavy vyniká J. Pivec v roli pana vrchního ze zámku, skvělou dvojici vytvořili herecké legendy Z. Štěpánek a J. Kemr v postavách vodníků Ivana a Michala. Manžele Kláskovy si s temperamentem sobě vlastním zahráli V. Menšík a I. Janžurová, muzikanty B. Záhorský a R. Deyl, Haničku mladičká J. Obermaierová, bábu doyenka L. Dostálová a R. Lukavský učitelského mládence Zajíčka... Televizní Lucerna v režii F. Filipa měla premiéru na Štědrý večer roku 1967 a každá repríza jen potvrzuje, že jde o vynikající inscenaci. (Česká televize)
(viac)Recenzie (47)
"Buď požehnána a žij na věky..." Jiráskova Lucerna o hrdém a nepoddajném mlynáři i velkorysé paní kněžně budiž stále živa. Na divadle jsem ji viděl minimálně dvakrát a nikdy jsem nebyl zklamán. V tomto televizním zpracování se však Františku Filipovi podařilo vyčarovat vskutku pohádkovou atmosféru. Ač se velká část děje odehrává za večera, inscenace je po většinu času zalita světlem, které člověka doslova vábí, aby snil o časech, kdy se po českých jevištích i filmové plátnu pohybovali takové osobnosti jako Vlasta Fialová, Jan Pivec, Radovan Lukavský. Snad každý z herců této inscenace by stál za samostatný komentář, mě ale svou energií doslova připoutala k obrazovce Iva Janžurová coby Klásková. Fakt pěkná dryáčnice :D ()
Lidský a vlídný přístup Františka Filipa dýchá ze všeho na co sáhl. Nelze se tedy divit, že právě v jeho filmech a inscenacích dostal z vynikajících herců maximum a jsem přesvědčen, že mu to ani moc práce nedalo. Asi jsem nebyl sám, kdo v Lucerně poprvé zaznamenal Vladimíra Menšíka v roli Kláska a pochopil, jakým směrem se bude ubírat jeho kariéra. Kouzelně tajemná atmosféra lesa, zámečku a staré lípy, by nemohla dopadnout lépe, ani ve skutečném lese a s obrovským rozpočtem za zády. Dialogy a monology obou vodníků a scénu s hejkalem si můžu pouštět do omrzení a nikdy se jí nenabažím. Lucerna je zázrak a perla CS televizní tvorby. ()
Klasika. Jiráskův blízký vztah k prostým lidem a krajině, z níž sám pocházel, je tóninou, která trvale rozeznívá rozvážnou melodii jeho široce založeného díla. Lucerna není v tomto směru výjimkou, naopak se s odstupem času zdá, že právě v této jevištní hře se tehdy víc než padesátiletý spisovatel vrátil k bezpečným jistotám svého dětství, kdy se zážitek skutečně prožitý stejně jako vysněný mísí s tajemstvím krajiny, která se jednou provždy každému z nás zapíše do paměti jako představa domova. Filipova inscenace vytváří prostřednictvím televizní kamery jedinečnou atmosféru jako stvořenou pro uvolněnou představivost – hranice mezi realitou a fantazií jako by tu vlastně ani neexistovala, mnohem výraznější dojem zanechává až jakási hororová tajemnost šera a tmy, z níž se vynořují pohádkové bytosti. Galerie hereckých osobností předznamenává cosi o velikánech své doby: v popředí divácké paměti stojí bezesporu famózní Pivcova kreace zámeckého vrchního, Brzobohatého tvrdohlavý mlynář, hájící Haničku, svá práva i stoletou lípu, Kemrův vodník Michal se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce, falešný panský dvůr i komičtí venkovští muzikanti. Nepomíjivý půvab Jiráskovy Lucerny vznikl ze skutečnosti, že právě v této hře, milované a vyhledávané už několikátou lidskou generací, dokonale splynulo povědomí domoviny, vlasti s bezpečím a sladkosti dětství. ()
V podstate som nenašiel žiadnu chybu na tejto rozprávke v podobe filmovej divadelnej hry. Snáď len to, že bola trochu dlhá, ale asi musela byť, keď mala byť verná českej literárnej klasike. Niekto sa vrchnosti klania až príliš, niekto sa jej spravodlivo postaví, a nebola by to rozprávka bez hastrmana a múdrej kňažnej. Bohužiaľ, mi to celé nesadlo až tak, ako iné české rozprávkové klasiky. ()
Krásná filmová pohádka, od našeho z nejlepších spisovatelů 19. století. Příběh o povinnosti, robotě a vrchnosti ukazuje jak člověk lpí-li na svých zásadách a nenechá se zastrašit peklem ničemnosti vyhraje nad hloupostí a byrokracií. Prostředí je přímo pohádkové, vodníci, hejkal a světýlka obývající les a místa okolo mlýna, nebo zámečku v lese. Skvělý výkon Radoslava Brzobohatého a Jaroslavy Obermaierové v tomto milém českém původním filmu. ()
Reklama