Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem

Daft Punk není obyčejná skupina. Tihle dva pánové jsou tajemnější než Hrad v Karpatech a jejich obličeje zná možná jen CIA (a to není jisté). Rozhodně mají smysl pro humor, což je poznat i z filmu(nepřehlédnutelné cameo co mě velmi rozesmálo) , ale také jsou to výborní "muzikanti" (radši v uvozovkách, mohli by se urazit). Jejich hudba je často jako z jiné galaxie a vždy si pro své videoklipy vybírali zvláštní postupy. Jednou tam 20 postav v různých future oblecích předvádí robotické pohyby, které společně s hudbou připomínaly tanec robotů a jindy zase 3 své videoklipy vytvoří jako anime kousky jednoho snímku, v kterém se rozhodnou kritizovat (poukazovat?) na hudební svět. Později jsem zjistil, že tyto tři videoklipy jsou části něčeho většího co je nazváno Interstella 5555. Celých 68 minut zní hudba dvou géniů a obrazy japonské anime školy, které jsou naprosto podmaňující. Opravdu rozhodující je váš hudební vkus, protože anime se určitě dá "překousnout", ale nenávist k elektronické hudbě. Zkuste a uvidíte jestli vám tohle spojení hudby a barev japonského anime udělá dobře. Mě ano. (12.06.2007)

Anime síce neobľubujem, ale v spojení s hudbou od Daft Punk (zvlášť z ich podľa mňa najlepšieho albumu) mi to nevadilo. A ako písal Malarkey v komentári k "filmu" D.A.F.T. - je to krásne a originálne vybočenie z priemerných sexistických klipov k bežným skladbám zo žánru elektronickej a tanečnej hudbe. A tá hudba...Discovery je u mňa tým najlepším čo kedy v elektronickej hudbe vzniklo, celý album je zmesou rôznych štýlov a pre m§a je dokonalý. (27.06.2011)

Já absolutně nejsem fanda japonské animované tvorby ani elektro(tech)nické muziky, ale na těchto 65 minut asi budu vzpomínat a připomínat si z nich alespoň vybrané skladby určitě ještě dlouho. Některé písně včetně zpěvů zremixovaných počítačem sice zní na můj vkus příliš uměle, ale k samotnému příběhu i japonskému anime se náramně hodí – a TO, co zde vzniká za spojení hudby a obrazu, jsem vnímal jako geniální symbiózu. Místy jsem měl až pocit, že tvůrci s takovou dávkou kreativity, protaveného do stylu na první pohled pro mě odpudivého a hle, nakonec s nejedním fascinujícím nápadem a podmanivým prvkem, museli také dojít buď z mimozemské planety nebo z budoucnosti. Nebo skutečně čerpali ze záblesků z prožitých nočních snů. Pro mě osobně až vtažení do absolutně jiné dimenze. Pustil jsem si to poprvé a nemohl uvěřit, jak mě to zaujalo a rozhodl jsem se, že než napíšu komentář, chci to vidět pro jistotu ještě jednou. O pár hodin jsem si Interstellu 5555 pustil znovu a napodruhé mě svou propracovaností, již s vědomím, co mě tu vše čeká, ohromila ještě víc! Doslova hudební i vizuální sci-fi, propracována v neskutečně nápaditých detailech, ke všemu s dost zajímavým příběhem o únosu kapely meziplanetárního charakteru. Občas mi jen vadila přehnaná délka některých skladeb (nejvíc té poslední) v poměru k tomu, že více z nich je založeno hlavně na opakování jednoho motivu. Ale i v tomto směru mi to vynahradily minimálně dvě skladby, které mě dostaly už i samy o sobě (a společně s obrazem teprve nabraly na zážitku) – první na slavnostním galavečeru odevzdávání cen, s popěvkem fáná-gou (či-li fanoušci jdou?), a hlavně dlouhá instrumentální melodie během pátrání na zámku, s úžasným klávesovým sólem. Je v tomhle pro mě cosi magického... [90%] (13.09.2022)

[3,5*]     Toto pomerne neobvyklé dielo je vlastne akýmsi tak trochu prerasteným videoklipom. A hoci takáto elektronická hudba nie je práve môj žáner, napodiv sa mi tu celkom dobre počúva, aj vďaka tomu, že je dobre skĺbená so zaujímavým animovaným sci-fi príbehom. Páči sa mi v ňom to podobenstvo na hudobných producentov, ktorí ako takí vesmírni votrelci parazitujú na svojich obetiach (umelcoch) a tiež na celý ten zvrátený, silne umelý šoubiznis, plný pretvárky a manipulácie, ktorý pohltí človeka a vypľuje ikonickú figúrku. (08.01.2024)

Hudba dua Daft Punk je sice house, ale je značně zabarvená zvuky osmdesátých let, což z jejich alb činí vskutku originální počiny. Po albu Homerwork, přišel projekt Discovery. Eighties motivů přibylo a tvůrcům tohoto anime se podařilo mnohem více, než jen doprovodit jejich nápadný hudební styl. I film je totiž 80´s retro. Vše nakreslené má silnou patinu éry, kdy hudbě dominovaly ranné syntetizátory a módě šílené účesy a ještě šílenější oblečení. Mimochodem režisér se asi minul povoláním, možná měl spíše zvolit spíše dráhu módního návrháře. Těch vytříbených kostýmů, ale nejen ty. Dokonce i vesmír je ala 80´s, plný modrých, žlutých a růžových barev. Anime, nejen, že hudbu doplňuje, ale v pár chvílích, kdy hudební tah polevuje, je hlavním zdrojem zábavy. Zatímco co hudba kvalitativně kolísá, animace sype z rukávu originální nápady s razancí houseových beatů. Jedná se o opravdu originální počin. (19.05.2008)