Karel a já

Jindřich Plachta během protektorátu vytvořil mnoho skvělých rolí a v roce 1942 to byli hnedle čtyři, pochopitelně nejvíce ceněná byla asi role obecního blázna Janka Pudeše ve filmu podle románu Jana Drdy "Městečko na dlani", to byla opravdu pamětihodná a významná role, i když ne přímo jedna z hlavních, ale divákovi opravdu lehce zapamatovatelná. Ale zpět k filmu "Karel a já". V charakteristice tohoto filmu najdeme mnoho komických situací, nejen mezi Plachatou a Karlem, ale i mezi Marvanem a Dohnalem, či kominíkem Peškem a Janou Dítětovou (filmový debut a to ji bylo teprve 15 let!), či Dohnalem a Dítětovou. Jaroslav Marvan, tu vytvořil nezapomenutelnou a do té doby vskutku nezvyklou a neobvyklou roli cihlářského dělníka Tondy. Opravdu velice výrazná role i co se týče peprně vystříbřeného a trochu nezvyklého slovníku, doplněném o tehdejší dobové výrazy. Montérkový Tonda - kolikrát předtím a kolikrát ještě potom? Ale veškerou pozornost na sebe opět upoutal dobrácký Jindřich Plachta se svým drožkařským koněm Karlem (s koněm hrál Plachta vůbec často viz napříkald filmy Tonka Šibenice nebo Obrácení Ferdyše Pištory), se kterým jednal opravdu jako s živým kamarádem, jedním z nejvěrnějším. Všechny ty vážné rozmluvy s Karlem, neměly opravdu žádnou chybu, to se musí prostě vidět. Krásné bylo i okomentování kominíka Peška. Jedná se víceméně o docela slušný lidový film, lepší tehdejší průměr, Ale přeci jenom to byl stále velmi jednoduchý až prostoduchý příběh, poslepovaný dohromady, jak se jen dá, a jen díky Plachtovi a jeho koni Karlovi, kteří jsou ve filmu hlavními postavami, to ještě jakžtakž dopadlo, bez nich by to bylo možná ještě o poznání horší. Abych to konečně už nějak ukončil, na tento optimistický film s prostředí obyčejných lidiček velkoměsta, jakoby ještě z časů první republiky (nicméně už v době protektorátu) se rád kdykoliv znovu podívám, prostě se mi líbil a kdykoliv si ho znovu rád připomenu a lidé v tý těžké době hltali všechno české méně kriticky, zato s vědším nadšením. A za co ty 3*? Tak určitě za herecké výkony Plachty, Marvana, Dohnala, za dobrou kameru a za pěkné exteriéry, tuším, že někde z Berounky a ze Zbraslavi. (24.09.2007)

„Milá Boženko, jsem už týden v práci a přijdu v sobotu, abych si s váma popovídal o hlíně a naší budoucnosti. Mám toho moc na srdci, ale už dnes vám mohu říci, že neznám v životě větší rozkoš, než dělat cihly!“ ...aneb kdyby nic jiného, tak ona propagace dělnické práce, připomínající tím komicky neuvěřitelným zápalem ze strany někoho z hrdinů spíše pozdější éru budovatelskou, mě tu úpřimně pobavila. Zápletka a celý film ze začátku nevypadaly na úplné terno, zaujaly mě jen příhody s Jindřichem Plachtou, třeba o nedobrovolném cestování na vlaku a hledání jeho koně. Ale když se později vedle Plachty přidali také další herecké jistoty pamětnických čs. filmů v podobě Peška a Marvana a děj zčásti jako vypadlý z romantické limonády slušně gradoval do celé série vtipných situací a propletených vztahových zápletek, vzešla nakonec z tohoto Karla (...jak se dá skloňovat ten název ve druhém pádu? „...z Karla a mě“ ? :D ) velmi slušná zábava, na kterou se i díky typické atmosféře pamětnických komedií přijemně dívalo. Ač mezi své favority z tohoto soudku si tuhle zatím úplně nezařadím. [70%] (07.10.2023)

Milé, kvalitiní, typicky "Cikánovské". Filmy Martina Cikána mají takovou zvláštní atmosféru - milou, poklidnou, typicky prvorepublikovou... Film "Karel a já" je tomu příkladem. Snoubí se tu nevšední děj, roztomilé pavlačové prostředí a také exteriéry (ve filmech této doby ne tak obvyklé), výborná herecká garda... Nechybí ani ponaučení. Film jak má být. 70% (03.10.2010)

Tato milá pamětnická komedie má originální příběh o dojemném přátelství starého muže a koně, doplněný další spíše tuctovou zápletkou o napravení ztraceného lenivého syna. Z herců zaujal kromě dobráckého Jindřicha Plachty a lidového Jaroslava Marvana i skvělý výkon Růženy Naskové v malé ale vtipné roli chápavé matky. Interiéry kulisové, exteriéry zajímavé, celkově lepší průměr. Některé hlášky z filmu jsou stále aktuální : „Dnešní mládež je spolehlivá jen ve své nespolehlivosti.“ (28.01.2012)

Pohádka o tom, kterak zhýralý mladík byl napraven. Je ale pravdou, že nejvíce selhal jeho otec, který situaci řešil až když bylo skoro pozdě. Herecké bsazení je více než uspokojivé, především díky upovídanému Plachtovi, bodrému Marvanovi, ale také roztomilým dámám. Na dobu vzniku obdivuhodně humorné. (28.10.2020)