Réžia:
Miroslav CikánScenár:
Jaroslav MottlKamera:
Julius VegrichtHudba:
Josef StelibskýHrajú:
Jindřich Plachta, Jana Dítětová, Jaroslav Vojta, Jiří Dohnal, Růžena Nasková, Hana Vítová, Jaroslav Marvan, Ladislav Pešek, Světla Svozilová, Gustav Hilmar (viac)Obsahy(1)
Syn továrníka Oldřich zmeškal vlastní oddavky. Přehnal totiž loučení se svobodou a noc před svatbou strávil v povozu pana Šourka, který se ho marně vyptával na adresu. Ráno se šel drožkář poradit na policii, pasažér se zatím probudil a s fiakrem mu ujel. Zamířil za nevěstou, ta však byla uražená a vyhodila ho. Oldřich se také zatvrdil a prohlásil, že se ožení s první dívkou, kterou potká. O další vývoj událostí se postaral Šourkův kůň Karel, když zamířil domů, a přivedl tak Oldřichovi do cesty Boženku, dceru svého pána. Ani ta ale o rozmazleného mladíka nestála. Oldřich se tedy s jejím otcem vsadil, že vydrží měsíc těžce pracovat. Pokud vyhraje, získá Boženčinu ruku, drožku i věrného Karla... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (62)
Období normalizace a protektorátu má plno významových paralel a styčných bodů, jedním z nich je fakt, že ony pohnuté doby přály vzniku filmových komedií, bylo důležité mít alespoň na pár chvil možnost někam utéci z šedivého bezčasí reality. V roce 1942 (tedy těsně po období heydrichiády) velezkušený režisér Miroslav Cikán natočil komedii skutečně maximálně únikovou, sentimentálně bezstarostnou letní veselohru, kde ani náznakem není nastíněno nic z pozadí pohnuté doby vzniku. Stejně jako v 70. letech i tady hraje skoro celá dobová herecká špička, v níž ale dominuje rozverný Jindřich Plachta v roli drožkáře Šourka (komediálním vrcholem jsou jeho promluvy s koněm Karlem), a stejně jako za času normalizace i tady je, tak typicky pro český národ, poukázáno na nefunkčnost národních elit a coby jádro národa je tu prezentována manuálně pracující vrstva obyvatelstva. Ta nezkažená ryzí povaha obyčejného člověka je to, co nás ochrání před zhoubným vlivem zvenčí a co má trvalou hodnotu, ale to už tu známe od dob národního obrození a Panklovic Babičky... (zajímavé je také zamyslet se, proč zrovna tenhle film tehdy němečtí okupanti dovolili realizovat a jak moc k tomu přispělo ideové vybavení díla, v němž Češi jsou interpretováni coby budoucí dělníci Evropy...) ()
Plachta mal talent vyzerať v štyridsiatich na osemdesiat, chudák ledva sa dožil päťdesiatky. Jeho nesporný talent tu vidieť, cítiť, ale kvôli nemu a koňovi to nemusí byť hneď dobrý film. Problém je, že ide o komédiu, no tá je negatívna. Humor je slabý a hádok a kriku tu je až príliš. Ženy pred 80 rokmi ale radosť pozerať. Nejde len o krásu, ale vystupovanie, oblečenie, normálne ako dámy. Aspoň to hrali a očakávalo sa to od nich. ()
V těžké době, kdy českému obyvatelstvu Protektorátu opravdu nebylo do smíchu, vznikla tato veselohra. Jindřich Plachta jako nositel chorobného optimismu ani tentokrát nezklamal a se svým koněm Karlem vypráví nám příběh o tom, jak synáček továrníčkův k rozumu přišel, a naučil se pracovat. Tyhle příběhy o polepšení hříšníka, příběhy pro lid, kdy bohatý pochopí chudé a najde vztah k ostatním i sobě samému, takové příběhy vždycky táhly. A ve dvaačtyřicátém roce takovéhle šťastné konce lidi potřebovali vidět o to víc, alespoň v kině. Zasmát se, zapomenout...a funguje to skvěle i dnes a to je velká paráda. Lehká úsměvná veselohra s výborným obsazením, která člověku zvedne náladu na maximum a odchází od filmu s pocitem, že všechno v pohodě zvládne ....90% ()
Reziser Miroslav Cikan /Provdam svou zenu, Konec Cesta 1959 a Výstraha 1953/ natocil slusnu protektoratnu komediu, ktora sa vyhyba politike. Tematicky je to o rozlucke so slobodou, o zenbe, oddavkoch atd atd. Kazdopadne akysi punc ludovosti tomu nemozno upriet, Cikan bol u mna vyborny reziser, hoci hodne filmov natocil este v 30. rokoch. S tym mam ja problem, lebo v 20. a 30. rokoch minuleho storocia len sa zacinala ceskoslovenska kinematografia budovat - a ja mam taky pocit, ze reziseri /Otakar Vavra, Cikan, alé i povedzme Bielik/ sedeli doma v obyvacke, kukali na US hollywoodske kulty a rozmyslali ako to pretavit a pretransformovat na domace - ceskoslovenske pomery. Tak, aby to domorodci v CR a SR pochopili : 55 % ()
Film o dojímajícím (v tom nejlepším smyslu slova) přátelství drožkáře Šourka a jeho koně Karla a o napravení příslušníka zlaté mládeže. Všimněte si, že drtivá většina protektorátních filmů obsahuje fabuli napravení a zmoudření (Kristian, Těžký život dobrodruha, Tetička, Roztomilý člověk atd.) Opravdu úsměvný film s nepomíjející atmosférou, danou především nakažlivým člověčenstvím Jindřicha Plachty. Jana Dítětová jako debutantka podává velmi přesvědčivý a sympatický výkon (v 16 letech!!!), což bohužel trochu sráží obsazení podstatně staršího ansámblu mladých - Peška, Vítové a Dohnala. Ačkoli u posledně jmenovaného je to jedna z mála koukatelných rolí. Potěšitelná je figurka Jaroslava Marvana. Po nekončící sérii úředníků, ředitelů a policistů vytvořil lidovou figurku a nastoupil tak přípravu na poválečnou kariéru. Osobně mě cihlář Tonda bere víc než třeba "železný dědek", Anděl, Šebesta & spol. Film je míněn jako oslavná pajáda na mládí, ale má v sobě hodnoty, ke kterým neškodí se občas vrátit, a to i v době, kdy jsou svým nositelům trochu na obtíž. Aspoň při podzimních podvečerech u televizní obrazovky. ()
Galéria (4)
Fotka © Nationalfilm
Zaujímavosti (5)
- Kůň Karel, který hraje ve filmu ústřední postavu, byla vysloužilá policejní a velmi tvrdohlavá kobyla. Ať dělal Jindřich Plachta co chtěl, kobyla nechtěla žrát ani vstát. Proto dostal nápad a nahlas zakřičel: „Auf, Karle, auf, komunisti dou!“ A kůň najednou vstal. Ve štábu to vyvolalo značné veselí a režisér Miroslav Cikán prohlásil: „Jestli nás teďka Němci nezavřou, tak nikdy." V době zuřící heydrichiády to byla od Plachty neuvěřitelná odvaha. (krib)
- Natáčení probíhalo v Praze Na Kampě na Malé Straně, u Lichtenštejnského paláce na Malé Straně, na Hradčanech a v Novém Městě na Rašínově nábřeží a Karlově náměstí. Dále se filmovalo v okolí obce Všenor a na Berounce. (Cucina_Rc)
- Ve scéně, kdy se postavy Hany Vítové koupe u rybníka, je vidět její neoholené podpaží, což v té době nebylo u hvězd stříbrného plátna zvykem... (Redyx1)
Reklama