Henrich VIII.

Snaha o zachycení motivů Jindřicha VIII. k jeho četným sňatkům se zde scvrkla jen na dva: na vášeň a zplození syna. Film má jen jednu linii, a to Jindřichovu osobnost. Politické děje a dopady církevní reformy jsou utlumeny a informace, že strýc Anny Boleynové, vévoda Norfolk, je představitelem katolické strany, pak působí zmatečně, o to více nám jsou naservírovány detaily poprav. Naprosté utlumení vedlejšího děje vede k přílišné plochosti, ale Jindřich sám je zahrán skvěle. Jen s tou stařeckou senilitou to autoři trochu přehnali, král zemřel v 56 letech a vévoda z Norfolku byl o 18 let starší než on. Osobně mi neseděla Helena Bonham Carter pro roli Anny Boleynové. Velkou předností jsou ale kostýmy, výprava se opravdu povedla. Jako závěr snad jen to, že tímto filmem se osobnost Jindřicha VIII. ani o krok neposunula od jeho mediálního obrazu tyrana, pro kterého byl jediným nástrojem popravčí špalek. (27.04.2010)

Osudy tudorovské dynastie představují jednu z nejzajímavějších historických epoch nejen staré dobré Anglie, nýbrž i celého evropského kontinentu. S velkou chutí jsem po vynikajících snímcích mapujících osudy královny Alžběty zhlédl i filmové zpracování pojednávající o Alžbětině otci, Jindřichu VIII. Velikém. A opět budu převážně chválit... Předně musím ocenit vynikající herecké obsazení, které formát skromného TV filmu přetváří v produkt „áčkové echt kvality“. Dominuje samotný Jindřich VIII. v podání Raye Winstonea, který byl velmi šťastnou volbou už jenom pro jeho ve srovnání s vladařem až zarážející typologickou a vizuální podobu. Stejně šťastnou ruku měli tvůrci i při obsazování rolí vedlejších – David Suchet (Thomas Wolsey), Marc Strong (Norfolk), Danny Webb (Thomas Cromwell), Helena Bonham Carter (Anna Boleynová), Sean Bean (Robert Aske) – ti všichni snímku propůjčují punc lesku a profesionality. Dějová linie se točí především kolem Jindřichových šesti manželských svazků, tedy jeho až zoufalé snahy zplodit legitimního mužského pokračovatele tudorovské dynastie, kvůli které neváhal rozpoutat rozkol s katolickou církví. Bohužel se tedy nedostalo na podrobnější vylíčení problematiky zahraniční politiky, Jindřichovy exkomunikace, zrodu Anglikánské církve a následných občanských bouří (z pochopitelných důvodů, autoři by zřejmě potřebovali ještě minimálně jeden díl, tedy 90 min, navíc). Snímek mohu jedině doporučit – zaujme a didakticky osloví, a to nejen studenty historie :-) (12.07.2010)

Rozvedená, popravená, zemřela, rozvedená, popravená, přežila. Kateřina, na začátku manželství pravděpodobně fascinující, jak tak první sexuální partnerka pro puberťáka bývá, postupně nudící a svými zvyky (kajícné roucho, modlení před spaním, po spaní, místo spaní, věčné půsty a další modlení) iritující. Přes to bylo Jindřichovo řešení problému, nazývaného dnes v žalobních návrzích "naprosté odcizení", nejen na svou dobu poměrně radikální. Ne poměrně. Nevybavuji si jiný rozvod v dějinách, který by vedl ke vzniku nové křesťanské církve. Anna, ambiciózní a většinou líčená jako nebetyčná kariéristka a posléze hysterka, jejíž stavy hraničily s paranoiou. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjel Jindřichův duševní a tělesný stav jsem vždycky měla pocit, že byla předvídavá a snažila se od počátku zabránit tomu, aby po společenském vzestupu následoval pád. Podcenila krutost a bezohlednost všemohoucího samečka, kterému padla do oka. Jana, líčená jako tichá a pokorná, mi z šesti žen Jindřicha VIII. vždy byla sympatická nejméně a soucit ve mně nevyvolává ani její smrt. Zkrátka tiché nezajímavé puťky moc nepočítám. Hláška Jindřicha o tom, jak jí do konce života bude sypat koberce květinami tak vede jen k cynické poznámce - ušetřil. Další Anna, historií vysmívaná, do nekonečna se opakuje Jindřichův výrok o vlámské kobyle. Nakonec z toho kobyla vyšla nejlépe, důstojně a spokojeně. Pragmatická Němka neokouzluje a nedojímá tragickým osudem, v dramatické filmové lince je její kapitola tak trochu o ničem, v reálném životě to však nebyla ona, kdo si vytáhl krátkou sirku. Kateřina, lehkovážná smolařka vzbuzující soucit o to víc, že v nepodařeném manželství jí nebylo dopřáno ani stát se matkou, byla jen elegantním doplňkem těžce nemocného, paranoidní, egocentrického, ješitného a smradlavého starce, který nebyl schopen zvládnout jediné rozumné řešení, které takový svazek mohl přinést. Inu, parohy je třeba také umět nosit, pokud si je člověk zaslouží. Kateřina, zdánlivě nejšťastnější z Jindřichových manželek, ve skutečnosti to žádná hitparáda nebyla. Film ani nenaznačuje, jak moc šlo o život i jí, paranoidní Jindřich viděl zradu i v její víře a podezíral ji z mileneckého vztahu s bývalým snoubencem. Naštěstí zemřel dřív, než se rozhodl popravit i tuto manželku. Závěr - Jindřichův pláč nad narozením zdravé dcery mě jako vždy popudil a zároveň škodolibě pobavil, jak se může bavit jen člověk, který ví. Herecké výkony všech byly výborné, první Kateřina hrdá a důstojná, první Anna svůdná a zábavná, Jana nijaká, druhá Anna zvědavá, uražená a rozumná, druhá Kateřina mladistvě lehkovážná a třetí Kateřina moudrá a vyrovnaná. Nad tím vším lety se měnící Jindřich, důstojný Wolsey, chytračící Cromwell a jednou zas moc hezky umírající Sean Bean coby Robert Aske. Pokud někdo považuje cokoliv v mém komentáři za spoiler, tak je debil. (24.08.2017)

Jestliže po Tudorovcích měl v mých očích Jindřich VIII. Meyersovu tvář, po shlédnutí této dvoudílné televizní inscenace se Jindřichem stal Ray Winstone. Poměrně věrný a komplexní pohled na celou JIndřichovu vládu, snažící se ukázat jeho povahové vlastnosti v jednotlivích údobích jeho života. To se do určité míry povedlo, ale bohužel na úkor jeho politických činů, což je velká škoda. Navíc chyběla řada historických osobností, z nichž mi nejvíce chyběl Thomas More. I tak se ale pochopitelně jedná o nadprůměr, ať už díky citlivé režii nebo samotným aktérům, kdy kromě Winstonea excelovala řada dalších velkých jmen. 85% (22.08.2012)

Černým koněm britské historické podívané je herecké obsazení. Helen Bonham-Carterová v roli Anny Boleynové, David "Poirot" Suchet coby kardinál Wolsey nebo Sean Bean (Robert Aske) zaručují solidní podívanou, nad nimi všemi se ale vpravdě královsky tyčí Ray Winstone. Nejenže odpovídá i typově (dost vzácný jev), ale podává všechny stránky Jindřichovy nejednoduché osobnosti - mocného krále, ctižádostivého muže, pozorného milence, bezohledného manžela, stárnoucího paranoidního tyrana - s přesvědčivostí, jež bere divákům dech, většině jeho manželek srdce a dvěma z nich hlavu. (23.07.2007)