Hrdinný kapitán Korkorán

Je to jedna z mých nostalgických vzpomínek na bezstarostnost dětství. Komedie vystavěná na záměně a neposednosti kapitána říční lodě Adama Korkorána (Vlasta Burian), který se tak rád a s nadšením stává středem pozornosti lázeňského městečka, aby všechno a všechny řídil s rozjařenou nezbedností. Sice to není výjimečná podívaná, ale i tak nemůže nikoho urazit a téměř jistě většinu příjemně pobaví. Z dalších rolí: vdavek chtivá kantýnská Broniková (Milada Smolíková), penzionovaný admirál Piacci (Čeněk Šlégl), škrobený inspektor paroplavební společnosti (Jaroslav Marvan), plány na manželství spřádající bohatá mladá vdova Irena Svobodová (Jiřina Štěpničková), soukromý detektiv Dlouhý (Theodor Pištěk), či Piacciho neteř Heda (Helena Scharffová-Tomanová). A tak Burian skáče, dští síru a oheň, chvilku neposedí, je vynášen až ke Slunci, je zašlapáván v prach, provokuje a laškuje. A člověka hned přepadne trochu více té potřebné radosti. (07.12.2015)

V podstatě jsme svědky Burianovy geniality, jelikož tento film je příkladem klasické sériové výroby ateliérů první republiky- a Vlasta, který byl prostě zrovna ve výborné formě, udělal z podprůměrného námětu veselohru. Scéna námořní bitvy, kdy korvetní kapitán Korkorán vyzve admirála slovy "pojďme na bojiště" a přesunou se k fontánce ve foyé hotelu, kde proběhne dortová bitva, to je prostě dokonalost hodná deliria tremens. Vůbec mám pocit, že film snad ani neměl scénář a čekalo se, co z Burina vypadne. A vypadlo toho na jeden film dost. Ať žije král komiků. 80% (09.01.2015)

...i když se tajfun zvedne a moře rozkatí, na Korkorána bouřka neplatí. Na Adama Korkorána, zdá se, neplatí nic. Ani předpisy, ani inspekce. Ba ani hrozby. Neohlíží se na společenské konvence. Pohrdá falší i snobskou morálkou. S pobaveným úsměvem iluzionisty, který z klobouku vytahuje jeden fórek za druhým, čeří hladinu stojatých vod. Pohrává si s lidmi jako s koťaty. Mezi znuděné lázeňské hosty záměrně vnáší vzruch a neklid, dívaje se přitom, jak se jeho oběti bezmocně zmítají v moři bláznivých příhod a fantazií. Že to všechno drží pohromadě, je zásluhou fenomenálního Buriana, který před sebou valí ty nejlepší frky a svou prostořekostí si získá přízeň i těch nejzarytějších škarohlídů, hledících na vylomeniny krále komiků s neskrývaným despektem a pohrdáním. Navíc má po ruce prvotřídní partnery – vynikajícího Šlégla, Marvana, Pištěka, výtečnou Miladu Smolíkovou, jejíž figurky hubatých ženských měly pokaždé ten správný říz, a půvabnou Jiřinu Štěpničkovou, vycházející hvězdu pražských jevišť. A nutno dodat, že Cikánův film je, kromě jiného, také příjemnou vzpomínkou na zlatý věk českého lázeňství, včetně dnes již unikátních záběrů nejznámějších poděbradských scenérií. (04.10.2008)

Pro mě spolu s Hrdinou jedné noci a Ulice zpívá nejhorší Burianův film 30.let. Pravda ale, že taková Ulice zpívá je mnohem nudnější než Korkorán. Čekal jsem od tohoto filmu asi neprávem hodně, byl jsem zklamán. Moc jsem se u tohoto filmu nebavil, i když se zde samozřejmě několik vtipných situací našlo, ale bylo jich jako šafránu. (14.01.2009)

Burian je perfektní, jeho pozdější ale i některé dřívější filmy jsou skvělé 4-5*. Ale tady se to tolik nepovedlo. Jo člověk se pobavil, ale nic nečekaného se nedělo, nic závratného, extra vtipného. Ale myslím si, že to jde docela jasně vidět na samotném procentuálním průměrném hodnocení. Radši si pusťte Ducháčka. (16.07.2012)