Réžia:
Jitka NěmcováScenár:
Karel ŠiktancHudba:
Petr HapkaHrajú:
Jan Dolanský, Klára Lidová, Jan Kratochvíl, Jana Vaculíková, Petra Janů, Jan Hartl, Jaroslav Achab Haidler, Petr Hapka, Josef Laufer, Milan ŠonkaObsahy(1)
Na venkovském panství očekávají návštěvu mladého krále. Zpupná hraběnka (J. Vaculíková) by ráda získala jeho srdce, proto touží mít šaty ušité z té nejkrásnější látky. Po dlouhém hledání najde zvláštní třpytivé hedvábí u tajemné Bílé báby (P. Janů). Ta ji však varuje. Hedvábí patří paní Bouři, a kdo si obleče šaty z něj ušité, bude proklet. Hraběnka si přesto látku vezme a šaty nechá ušít u vesnického krejčího (J. Hartl). Jeho dcera Anička (K. Lidová) neodolá a nádhernou róbu i závoj si tajně vyzkouší. V otevřených dveřích ji spatří mládenec Lukáš (J. Dolanský) a nemůže od ní odtrhnout oči. Najednou se však strhne vítr a dívka mu před očima zmizí i se závojem. Lukáš se rozhodne Aničku, na kterou nemůže zapomenout, najít stůj co stůj… (Česká televize)
(viac)Recenzie (27)
Umím si představit, že jako knižní pohádka musí znít zajímavě. Zvláště proto, že obsahuje pro pohádku tak typické motivy, zvláště pro tu lidovou. Jenže natočená není moc zajímavá. Možná i proto, že obsazeni byli i zpěváci, kterým se ale role nepovedly. Na druhé straně není divu, když scénář byl tak chabý. Silný průměr nevyvádí z bludiště prakticky nic, co by stálo za čas. ()
Tak nevím... Hezky se na to dívalo, hezky se poslouchala muzika, ale jinak...Mohl to být němý film, protože ty dialogy byly někdy zmatené a většinou zbytečné. Stávalo se, že jedna věta popřela větu která jí bezprostředně předcházela. A vysvobozování Aničky bylo okouzlující: Třikrát prásknu bičem a ož ji neuvidíš PRÁSK. Dvakrát prásknu bičem a už ji neuvidíš PRÁSK, Už jen jednou prásknu bičem a už ji nikdy nespatříš PRÁSK... a bylo to, zákonitě měla Anička zůstat strašákem, ale ono ne... strašák ukázal poraněnou ruku (pět minut po dvanácté) a bylo vysvobozeno... ()
Jediné, co na této pohádce stojí za řeč je Hapkova Hudba, která sice používá motivy z jeho písně Na hotelu v Olomouci, nebo z filmu V erbu lvice a dalších, ale aspoň tvoří jakýsi celistvý celek. I jako (ne)herec v roli Hroma byl mezi ostatními herci nejlepší. Nejhorší je fakt Dolanský, ten hraje pořád dokola v každém filmu to samé a nějaká kreativita u něho neexistuje. Co totálně sráží pohádku na dno jsou otřesné trikové efekty, které vypadají, jako by je na počítači dělalo nějaké sedmileté dítě. Hrůza, děs, běs. A Jitka Němcová jako režisérka taktéž zklamala na celé čáře. ()
Krásná Hapkova hudba, mimochodem jeden z motivů je známá píseň "NA HOTELU V OLOMOUCI", tradiční Hapkovi harmonie. No jinak atmosféra pohádky je docela přitažlivá, ale příběh nic moc. Představitelka Aničky je samozřejmě krásná a půvabná, Standardně dobrý Dolanský, zato příšerná Petra Janů... A skvělý Hapka v roli tajemného starce s bubnem. Co tomu hodně uškodilo byl zvuk postsynchronů. Některé dialogy jsou ale opravdu hezky poeticky napsané... ()
Karel Šiktanc je můj oblíbený básník, takže pohádka podle jeho námětu mě sice moc potěšila, ale výsledek bohužel nakonec působí spíš tak, že si tvůrci naběhli a přecenili své možnosti. Vím, že takový počin vůbec není lehká záležitost, fandila jsem mu a pokusu si vážím, ale toto prostě... moc nevyšlo. K Šiktancovým věcem by mi určitě daleko líp sedělo nějaké důstojné animovené zpracování, které dokáže s tím jeho obrovským nábojem poezie a metafor držek krok - uvolněněji rozvine všechno, co autor nabízí, celou věc sjednotí a přitom nechá prostor fantazii, interpretacím a dozvuku v duši. Téhle hrané pohádce se to (navzdory pokusům o poetické záběry v krásných exteriérech) moc nepodařilo. Ve výsledku je to pro mne něco jako vylévání vaničky i s dítětem. Ale hvězdičku navíc za kuráž, za hudbu a kameru tu klidně rozsvítím. ()
Reklama