Návrat

Spočiatku sa to javí ako jednoduchý príbeh o dvoch bratoch, ktorí žijú s mamou a bez otca v pochmúrnom severskom meste v Rusku a s kamarátmi trávia čas rôznymi riskantnými vylomeninami. Po tom ako sa zrazu objaví ich otec sa im život zmení. Zrazu chcú nájsť odpovede na to, prečo sa vrátil, čo s nimi plánuje a kto to vlastne ako človek je. Jemu samotnému je táto situácia dosť ťažká a ťažko na ňu hľadá ospravedlnenie. Zoberie chlapcov na vílet, kde im bude chcieť všetko ozrejmiť, stráviť s nimi príjemné chvíle a niečo ich naučiť. Oni však výchovu po toľkých rokoch bez neho veľmi neuznávajú a jeho autorita u nich je naštrbená. Najhoršie to znáša najmladší syn Ivan. Ten nakoniec spôsobí svojím strachom a hnevom, že jeho otec sa zľakne a snaží sa ho zachrániť z vysokej drevenej veže na ostrove a pritom spadne a zabije sa. Vo filme zostane veľa nezodpovedaných otázok práve vo chvíli, keď ich otec vykope truhlicu a na všetko začíname dostávať odpovede. Chlapci sa snažia zachovať si chladnú hlavu, ale nakoniec sa im jeho telo utopí v loďke, ktorú nechajú bez dozoru na brehu, keď nakladajú veci do auta. Spolu s jeho telom sa utopí aj truhlica a tak si vlastne musíme odpovedať na všetky otázky my. Film má dávku mysticizmu, odohráva sa v krásnej severskej prírode a aj keď občas nudí má skvelé herecké obsadenie, nielen v osobe Konstantina Lavronenka, ale aj dvoch detských hercov, z ktorých jeden prišiel o život tesne po premiére v rovnakom jazere, kde sa film točil a paradoxným spôsobom, keď zomrel po tom ako skočil do vody po vyhecovaní dievčatami a dostal kŕč a následne sa utopil. To dáva silný odkaz, že na frajerinu sa dá doplatiť a že riskovanie prináša aj toto a preto nebol napríklad aj syn Ivan pre matku na začiatku filmu zbabelec, keď nechcel skočiť do vody. Pred hercami však klobúk dole. Trocha mi tu chýbala nejaká hudba alebo aj mierne väčšie tempo, ale inak to nebolo zbytočne naťahované a kamera bola fantastická. Film zanecháva určitý odkaz, že všetci si na druhý svet odnášame zo sebou nejaké tajomstvo. V postave otca si ja napríklad nachádzam svojho prísneho otca, ktorý ma však chce celý život niečomu priučiť, ale kvôli jeho a môjmu správaniu, našej tvrdohlavosti, hrdosti, cti, nálad a rôznosti niektorých názorov sa nedokážeme pochopiť, aj keď empaticky ho chápem. Takisto aj iní ľudia si tu môžu nájsť to svoje. Pre mňa je to skvelý zážitok. (22.05.2012)

Návrat je jeden z nejlepších filmů, jež jsem kdy viděl. Tak krásně lidský a pozoruhodný příběh, ve kterém si však hlavní postavy nerozumí a z toho pramení syrovost a temná stránka filmu, by si zasloužil trochu větší pozornost. Úchvatné herecké výkony, perfektní scénář, zajímavě barevně podkreslené filmové záběry, plno nevyřčených věcí a na konci příběhu i smrt, to vše nabízí tento ruský příběh, jež se stal festivalovou senzací roku. Já mám filmový zážitek na hodně dlouhou dobu. Jakmile někde o tomto snímku uslyšíte, hned se na něj podívejte a budete stejně fascinovaní tímto příběhem, jako jsem byl já. Pět hvězdiček bez debat! (09.06.2007)

Z té kamery prostě musí mít člověk bradu až u země. Film je provokativní a dráždivý v tom smyslu, že pokud jednou začnet s jeho sledováním, jste prostě natolik zvědaví, že i kdyby vám jeho pomalé "Tarkovského" tempo nevyhovovalo, stejně se budete dívat dál. V tom tkví slabina i síla filmu. Od chvíle, kdy otec vstoupí do života těch dvou kluků (a zejména od doby, kdy se ocitnou na ostrově) jste zkrátka zvědaví, jak se rozkryje příběh onoho muže. Co bylo v oné bedně? Je ztroskotalá loď u ostrova jen náhodou? A jak to souvisí se zmínkou, že se kdysi "ryb přejedl"? Nutně pak musí přijít jisté zklamání, když nepřijde odpověď. Na druhou stranu možná díky tomu vám zůstane snímek vrtat hlavou... (18.11.2008)

Sedíme s dcerou (12 let) a povídáme si o tom, co jsme právě viděli. Shodli jsme se, že 4* minimálně a kdyby to šlo, tak 4,5. Shodli jsme se, že výborné herecké výkony. Ona se na postoj Ivana dívá spíš negativně, já ho spíš chápu. Já tvrdím, že na fotografie, na které otec není, není úplně ta samá, jako na které je, ona tvrdí, že je ta samá. Shodli jsme se, že určitě zajímavý film :). (12.11.2010)

Pro nekoho lehky a poeticky film o emocich, pro jineho tezke a pochmurne zobrazeni odcizeni mezi otcem a syny, evokujici trebas i vlastni zazitky. Pocit bezmoci z tohoto odcizeni, snaha o sblizeni se s druhou osobou, o ktere citime, ze je nam blizka, ale presto nam cosi v nitru v kombinaci s odpudivymi projevy one osoby nam brani "prekrocit vlastni stin" a opravdu se s ni sblizit, porozumet ji, naladit se na spolecnou vlnu. Navic, kdyz tato osoba neni schopna pochopit detskou mysl, ktera potrebuje jasne odpovedi na sve jasne otazky. Snaha pochopit je pro detskou mysl vlastni a prvorada vlastnost a nechospnost empatie do tohoto pocitu muze vest k zbytecnym situacim. A jak Radko ve svem komentari na teto strance spravne poznamenal, fotografie zachycujici usmevave chlapce nemohly byt vice v kontrastu s predvedenou "realitou". "Ach," chce se mi hlesnout, tolik myslenek cloveka napada v souvislosti s timto snimkem, ale nelze je vsechny spravne zachytit do slov a ani by to nebylo stravitelne pro jeden komentar. Tak zvlastne a mimoradne krasne natoceny film, jsem uz opravdu dlouho nevidel (nevim proc, ale jiste obrazy mi svoji kompozici pripominaly uryvky z Kitanovych del), zvlaste po vizuelni strance. K vykonum hercum taktez nelze mit vyhrady, 6*. (16.01.2007)