Batalion

Román a později divadelní hra Josefa Haise-Týneckého přitahovaly zvláštní romantickou bizarností mnoho umělců a tvůrčích osobností. V roce 1927 se do tohoto námětu zahleděl Přemysl Pražský a společně s tehdejším představitelem hlavní role Karlem Hašlerem vytvořil nejlepší film svého života. Zvuková verze natáčená na jaře roku 1937 v barrandovských ateliérech se zrodila ze spolupráce tří zkušených scénáristů Josefa Neuberga, Jaroslava Mottla a Julia Schmitta. Schmitt si pro tento projekt v domovské firmě A-B vymínil zvláštní postavení, takže dekoracím, kostýmům a ostatní výpravě se věnovala mimořádná péče. Režií byl pověřen Miroslav Cikán, který stejně jako jeho předchůdce Přemysl Pražský vytvořil film, jehož úroveň a kvalitu již nikdy nedokázal překonat. Nezapomenutelnou postavu doktora Uhra, váženého příslušníka pražské společenské elity, padnuvšího až na dno lidské existence, úchvatným způsobem vytvořil František Smolík. Porota Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, kde byl film v roce 1937 uveden, ocenila především jeho výkon a mimořádnou atmosféru obrazů světa lidí žijících v prokletém, ale zároveň magickém podsvětí uražených a ponížených. Jako kameraman v Batalionu poprvé zazářil bývalý vrchní osvětlovač Jan Roth. Předchozí zkušenosti z něj vychovaly nenahraditelného znalce ateliérových zákonitostí i specifické kameramanské praxe. Komponoval jednotlivé záběry jako obrazy, na nichž dominovaly lidské tváře coby portréty zobrazující duševní stav a charakter filmových postav. (04.10.2008)

Tenhle film bych doporučoval všem, kteří znají z tohoto období pouze veselohry Martina Friče a podobné. Pak by mnozí zjistili, že bylo na plátnech kin také něco trochu jiného než jen nonšalantní dámy v norkových kožiších, kterým sekundují elegáni zahalení oparem luxusních cigaret. Je to škoda, že česká televize chrlí stále dokola spíše tu oddechovku místo něčeho "vážnějšího", to spíš zřídka. Třeba takový Batalion by si to zasloužil. Cikán nebyl žádný mistr filmu, ale tenhle počin se mu povedl. A František Smolík je geniální. Drsný film o tom, jak člověka zlikviduje zrada toho, koho miloval. Batalion získal pochvalné uznání na benátském Biennale v roce 1937 a František Smolík byl vyznamenán čestnou filmovou cenou. V době svého natočení se ozývaly hlasy, které jej považovaly za nejlepší zvukový film (viz Bartošek: Náš film) (26.01.2010)

Dokonalý obraz první republiky z pohledu spodiny. I když bídníci z Batalionu nemají moc, dělí se o své starosti a nevadí jim zašpásovat na úkor druhého. Pitoreskní postavičky vystupují z koutů obyčejné putyky, aby přinesly do naší současnosti špetku člověčiny. Může to být kus provázku, co se hodí (možná najdete na druhém konci nějakou tu chlupatici). I když jsou postavy příběhu vyvážené, přece jen vystupuje advokát Uher ztvárněný Františkem Smolíkem. Dramatický sestup od úspěšného občana a manžela ke zbídačeném opilci bez naděje je zde vyhrocený do krajnosti. Bodrou společnost pánů doplnují kypré dámy, které nemají pro slůvko daleko. Přesto, že byl film natočený ve třiicátých letech, uchoval si svůj půvab a svěžest. Ukazuje víc lidské soudržnosti než nachazíme v dnešním světě. Už pro tu neopakovatelnou atmosféru má cenu nechat se vtáhnout mezi postavičky Batailonu a jen tak chvíli "pobejt". (Hospodský zpěv nápadně připomínal Kocourkovské učitele.) (13.11.2014)

Zřejmě umělecky nejhodnotnější film režiséra M.Cikána vznikl podle románu a divadelní hry Josefa Haise-Týneckého. Fr.Smolík přesvědčivě ztvárňuje advokáta Uhera, který se po odhalení manželčiny nevěry propadá alkoholovým oparem na samé dno společnosti-do pražské hospody Batalion, kde kromě dalších ztracených existencí potkává i režisérovu Múzu-H.Vítovou v roli „číšnice“ Mimi. (26.02.2007)

Pro mne filmová klasika a jeden z nejlepších českých předválečných filmů. Tragický osud doktora Uhera, prostředí pražské špeluňky Batalion se svéráznými postavičkami podsvětí, nejchudších z chudých, to věe provázené krásnou původně lidovou písní Pryč, ach pryč je všecko. Kolikrát jsem si ji v životě zpíval, když mi bylo těžko a nevěděl jsem kudy kam... Tklivá, moc tklivá, vždycky mi vžene slzy do očí. (22.01.2021)