Píseň pro Rudolfa III.

Tento unikátní televizní seriál muzikálového žánru mám spojený jednak s kouzelnou postavou dcery řezníka Rudolfa v podání Ivy Janžurové a pak samozřejmě s celou řadou známých i méně známých písní 60 let v podání takových pěveckých hvězd té doby jako Matuška, Gott, Neckář, Vondráčková, Simonová, Pilarová a především pak Marta Kubišová. A není to zdaleka jen kvůli její Modlitbě pro Martu, která zazní v předposledním díle Hrabě Monte Christo. Jednotlivé díly mají scenáristicky určitě různou míru kvality, přičemž za nejkvalitnější považuji zmiňovaného Monte Christa (kvůli dobovým aktualizacím) spolu s posledním dílem Betlém. Jako celek je to ale rozhodně naprosto výjimečný (téměř bych řekl geniální) televizní počin z období Pražského jara. (03.12.2017)

Řezník, jako Rudol III., skvělý nápad v ještě lepším podání Darka Vostřela, kterému excelentně sekunduje Iva Janžurová coby jeho dcera. Byla to bezpochyby životní role Darka Vostřela, který bohužel už nikdy nedostal takový prostor prokázat svoje kvality. Muzikálový seriál je doslova prošpikován tehdejšími hity, které dodnes nezapadly, a mnohé z písniček jsou dnes již klasikou české populární hudby. Způsob, jak jsou podávány písničky, natočené jako videoklipy, pardon filmové písničky, jenom podtrhují kvality naší tehdejší kinematografie i televizní tvorby. V tomto směru jsme daleko předběhli celý svět. 5*. (05.03.2012)

Unikátní věc, takovýhle formát. Alespoň u nás. Krásně stylizované romantické fantazie prostého dospívajícího děvčete pospojované hudebními čísly tehdejších hvězd, komediální vsuvky ultrasympatického Darka Vostřela a Ivy Janžurové bravurně vytvářející iluzi naivního patnáctiletého kůzlete, zručný nápadník Jiří Hrzán - a pak že dobrého pomálu, houbeles. K tomu si ještě přidejme legendární punc, který tomuto dítěti Jaroslava Dietla daly jedny z nejčernějších momentů našich dějin a rázem tu máme jeden z klenotů české televizní tvorby. PS: Marta Kubišová v pětadvaceti letech? Lahodící nejen uchu, ale i oku. Už chápu, proč byla takovou ikonou. (13.10.2007)

Ve své době populární a zajímavým způsobem vyrobený televizní písničkový seriál (po hudební stránce opravdu skvost, nejlepší díl jednoznačně "Betlém", některé písně měli podobu jakési ho videoklipu+některé písně napsané programově pro jeho děj, se staly později stěžejní součástí repertoáru předních českých zpěváků, viz třeba "Přejdi Jordán" od Heleny Vondráčkové) s našimi předními pěveckými hvězdami a umělci, ale vystoupili tu i některé zahraniční hvězdy, například známí zpěvák zpěvák Udo Jürgens, to vše jen krátce (a později dokonce současně s natáčením) před vstupem SOVĚTSKÝCH vojsk a posléze nastolené tuhé normalizaci, ano do té doby tu byla ještě jakási volnost, svoboda slova, a seriál pro svou nadčasovost měl svůj význam a opodstatnění a samozřejmě i problémy, dnes s odstupem času a nad některými doslova revolučními písněmi se člověk musí už jen pousmát, o některých charakterech, které se dovedly šikovně přizpůsobit změně režimu, ani nemluvě. Seriál určen hlavně pro pamětníky, kteří si nostalgicky zavzpomínají nad patrně nejlepší dobou ve všech směrech, ZLATÝCH '60 letech! (22.12.2010)

Řezník Vandas (Darek Vostřel) je strašlivý protiva. Nepřímočarost jeho přízemní, uťápnuté maloměstské paničky (Lída Vostrčilová), je rovněž cosi obludného – jaký to ilustrativní pár. Před 25 lety jsem jejich povahovou vyhraněnost tolik nevnímala – mladý člověk přijímá vše, co je pro něj nové, s otevřeností a zvídavostí. Dnes mě ale oba iritují a stejně tak mě rozčiluje druh servisu, který pan Vandas ve svém řeznictví nabízí (lze-li zde vůbec při jeho ořkikování zákazníků uvažovat v intencích tohoto slova ;) ). Alespoň tak má jeho prostřednictvím generace nepoznamenaná českou formou komunismu příležitost nahlédnout do zákulisí totalitní vývařovny, v níž se spoluutvářela naše soudobá „národní povaha“. Vše křiklavé se však úspěšně rozplývá ve snových fantaziích ústředních hrdinů, kde pro zlobu není místo. Píseň pro Rudolfa III. je středněproudé rodinné melodrama, okořeněné tradičně skvělou Janžurkou v roli úplně vygumované puberťačky a navždy sympatickým Jiřím Hrzánem. Protože jde o televizní entertainment let šedesátých, je v řádu vyšší kvality, než kdyby pocházela z doby dnešní. Svou největší hodnotu má však mimochodem – coby výpověď o Čechách těsně před koncem našich posledních nadějí. Vždy jsem měla nejraději scénu, kde dámy vítají Alexandra Dubčeka, a také Hrzánovo vylepování nápisu určeného ruským vojákům. Vzpomínka na tento seriál se pro mě vlastně stala vzpomínkou na tyto záběry. Proto pro mě bylo po 25 letech překvapením, když jsem zjistila, že tento díl neexistuje, dochovaly se jen útržky, které byly po roce 1989 odvysílány v krátkém úvodu před dílem sedmým. Vryly se mi však do paměti nejvíce. Píseň pro Rudolfa III. je pro mě dnes z velké části právě jimi, a právě ony i dobový kontext se také významně podílí na mém vyšším hodnocení. Přestože jde o seriál kultovní, považuji za vrcholné filmové dědictví této výjimečné epochy jiné tituly. Hudební šlágry jsou však jeho nezpochybnitelnou dortovou třešní. V typické východoevropské setrvačnosti oprašují rozvernou melodiku padesátých let, nabízejí ale i nezaměnitelnou aktuální autorskou poetiku a nestydí se ani za coververze světových hitů (jak by se s tím asi vypořádaly dnešní autorské zákony). Do dnešní chiliastické doby nekompromisně přenášejí bezstarostný optimismus a naladí velmi pozitivně. Až by člověk na chvíli uvěřil, že bez následné normalizace bychom dnes v tak hlubokém úpadku nežili, byť takhle jednoduché to není. (22.02.2016)