Život a dílo skladatele Foltýna

Pavel Háša povýšil Čapkovu předlohu na nesmírně zajímavé drama plné napětí, emocí a epizodních příběhů, které směřují neúprosně z k základnímu Čapkovu záměru. Zatímco knížka se pro její kompoziční složitost čte mírně obtížně, televizní film plyne, také díky dokonalým hercům, logicky, srozumitelně, zajímavě. Stejně jako u Nerudových povídek se mi chce poděkovat Pavlu Hášovi za trpělivou a pokornou službu české literární klasice. (20.06.2009)

Román(?) jsem nečetl a docela těžce jsem se ve filmu orientoval. Skládat celkový příběh formou svědectví jednotlivých aktérů - nevím jaké tomu dát adjektivum. Nečekal jsem to. Ovšem Jana Preissová, ta hříšná Manon po 20 letech, stále ještě svěží a přitažlivá pro mužské oči. Rovněž mi moc nedochází nějaká souvislost mezi dobou vzniku díla a motivací autora, proč v tak těžké době "zrovna tohleto"?? (02.03.2023)

Čapkův román o ambiózním, leč netalentovaném skladateli Foltýnovi (inspirovaný mimochodem skutečnými životními osudy spisovatele Sabiny a skladatele Hörnera) je jedním z nejlepších a nejtragičtějších příběhů, jaké v české literatuře vznikly. Nicméně s debilním, příšerně amatérským scénářem Františka Pavlíčka (vzniklo to tuším paralelně s ještě o něco horší rozhlasovou hrou na scénář téhož autora), v podstatě nulovými prostředky, kamerou, která se snaží vykrádat Amadea a zvukem, se kterým vám jedna půlka urve uši a druhá je neslyšitelný nezřetelný šepot, lze i z něj vykřesat debilní televizní inscenaci, v níž se ztrapní i tak skvělí herci, jako Preiss, Abrhám (jehož postava mi přišla naprosto nelogická), Eben, Čepek a především tentokrát příšerný Lukavský. Poprvé v životě taky prohlašuji, že na masky se nedalo dívat, a to si takových detailů většinou nevšímám. Nezachovává to ani v nejmenším pozoruhodnou formu knihy, respektive zachovává, ale bez předchozího přečtení vám to nic neřekne. Jediné, co se mi na tom opravdu líbilo, byla hudba. Foltýnovy vlastní skladby jsou přesně takové, jaké by dle knihy být měly (a ono není nic jednoduchého vytvořit záměrně špatné dílo), filmová hudba v užším slova smyslu celkem věrně suplovala abstraktní atmosféru knihy, která se ztratila úplně. Zničenou myšlenku ale nedokázalo nahradit nic. (07.06.2009)

Skoro by se dalo říci, že je to vynikající zpracování. Přesně jak to Čapek napsal. Želbohu těmi nýmandy, kterým měl být Beda Folten, jsou tvůrci sami. Místo toho, aby bylo vidět, jaký je Foltýn, ukazují jej téměř jako umělce, kterého doba nepochopila. Pokud by člověk román nečetl, měl by z incenace zcela jiný pocit, protože autoři doplňují věci, které nejen, že v románu nejsou, ale ba přímo jsou proti jeho smyslu (dívka-žena Jitka, která má být múzou k Juditě). Preiss neustále řve, ale po vyobrazení podstaty Foltýna není ani vidu, ani slechu. Takže umění srovnatelných kvalit opravdu není nazbyt :-). (07.07.2014)

Průměrná televizní hra, která ovšem hrubě zplošťuje smysl Čapkova posledního, nedokončeného románu. Svou relativistickou metodu v něm totiž Čapek dovedl až k zobrazení naprosté vnitřní prázdnoty, bezsubstančnosti, hlavního hrdiny, netalentovaného hudebního pseudo-skladatele Foltýna, jenž jako by byl složen z klamů, sebeklamů a konvencí. Hášova inscenace tento náročný filozofický motiv zjednodušuje na mravoličný příběh tradičního typu, díky solidním hercům neklesající pod sledovatelnou úroveň. (12.01.2008)