Reklama

Reklama

Vlčí bouda

  • angličtina Wolf's Hole
TV spot 2

Obsahy(1)

Do Vlčí boudy, staré horské chaty se symbolickým názvem, umístila režisérka a spoluautorka scénáře Věra Chytilová děj filmu, který natočila v roce 1986 na námět Daniely Fischerové. Jedenáct mladých, pečlivě vybraných účastníků lyžařského kursu prožívá pod taktovkou vedoucího a dvou instruktorů nejdramatičtější chvíle svého života. Skupina dospívajících, v níž je jeden od druhého záměrně vzdalován, je v atmosféře narůstajícího napětí a podezírání dováděna až do situace, v níž se bude muset rozhodnout, zda pro osobní záchranu obětuje jednoho ze svého středu. V tu chvíli bude záležet už jen na nich, jak „úspěšný“ bude experiment, který se začal odvíjet ve chvíli, kdy je rodiče svěřili do péče vedoucích – tří podivných bytostí… Stejně jako v předešlých filmech, i ve Vlčí boudě rozvíjí režisérka aktivní dialog s divákem. Metodou analytického pohledu jim představuje varovný obraz nebezpečných úskalí, jež člověku hrozí, zpronevěří-li se principům lidského soužití. Jaký význam přikládá Věra Chytilová spolupráci s diváky, je zřejmé z jednoho z jejích rozhovorů: „Já preferuji takového diváka, který je otevřený, vstřícný, pozorný, lačný. Není to jen ten, kdo pouze přihlíží, ale kdo spoluvytváří, koexistuje. Takový divák jsem i já, pro něho dělám filmy. V to věřím.“ Nejvýraznější postavou záhadného příběhu je neproniknutelný vedoucí kurzu zvaný Táta, kterého znamenitě zahrál Miroslav Macháček. Tato role odhalila zajímavé, dosud nevyzkoušené možnosti hercova naturelu. K působivosti filmu přispěla i sugestivní kamera Jaromíra Šofra a hudba Michaela Kocába. (Česká televize)

(viac)

Videá (2)

TV spot 2

Recenzie (344)

kingik odpad!

všetky recenzie používateľa

Co to bylo....horor nebo komedie nebo jen někdo není natolik soudný, aby uznal, že neumí režírovat. Pokud se směju na celé kolo u vážně míněných scén, tak pak určitě není něco v pořádku. Herci byli také krásně komičtí. Vlčí bouda má do hororu daleko, asi jako moje sousedka do Britney Spears. A ani jako komedie nestojí za nic. 0% ()

Oktavianus 

všetky recenzie používateľa

na to, že to dělala Chytilová, to ale vůbec nebylo špatné...no, ono to nebylo špatné vůbec. Jasně, trocha moralizování musí být, jak jinak, to mi taky vadilo, ale jednak Kocábova hudba navodila hodně strašidelnou atmosféru, jednak některý detaily vyvolají mrazení v zádech spolehlivě...vedoucí zájezdu se zběsile válí ve sněhu, jinou z vedoucích najdete ve sněhulákovi...napsaný to vypadá směšně, ale do malého atmosférického horůrku to sedí víc než dobře. ()

Reklama

Jara.Cimrman.jr 

všetky recenzie používateľa

"Šéfe, dejte tomu lemplovi zabrat, až z něj teče olej." Bál jsem se. Opravdu jsem se bál, že se té partě mladistvých dementů nic nestane. Viděl jsem prostě dostatek adeptů na zmrznutí, kuchnutí či infarkt z vyplašení a byla by škoda tohle nevyužít. Abych však neprozradil děj a aby se zároveň neprovalilo, že jsem nepokrytě fandil mimozemšťanům, tak se přiznám, že jistou atmosféru to mělo a mimozemšťanka Chytilová dokázala zajímavě zachytit pohled své rasy na tu naši. ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Rok 1986 a Věra Chytilová. Chytilová v tom roce vytvořila film, který je v rámci české kinematografie zapadlý a dost pravděpodobně o něm neslyšel každý (na rozdíl od typu filmů jako Spalovač mrtvol, Lásky jedné plavovlásky nebo Kolja), ve finále je to ale škoda. Vlčí bouda je totiž jedním z nejvýraznějších a nejoriginálnějších kousků československé kinematografie, který sice nesedne každýmu a ne každý film zvládne docenit, rozhodně ale stojí za zhlédnutí. Věra Chytilová vsadila na jednu opuštěnou boudu, několik neherců a především prostředí a atmosféru zasněžených hor. Vlčí bouda může na první pohled působit jako slušný debut amatérského filmaře jenž má prostě rád filmy a řekl si, že si jeden sám natočí. Všichni herci jsou tu neherci (krom cameií Niny Divíškové, Jirky Krampola nebo Jana Kačera) krom velitele onoho zájezdu, který požaduje aby se mu říkalo Taťka a hraje ho Miroslav Macháček. Zvuk, kamera a střih ze začátku působí opravdu jako z ranku amatérského filmu. A ze začátku je i hodně snadné aby byla Vlčí bouda i v těch vyloženě nevtipných momentech. Jenomže jak film plyne tak i zároveň zraje a jeho kouzelná atmosféra houstne. A po zhlédnutí filmu je jasné, že už tehdy zkušená režisérka Věra Chytilová, která je zároveň spoluautorkou scénáře hrála s divákem velmi složitou hru, která následně vyplyne ve výsledný dojem z filmu. A tím velmi složitou hru myslím velmi velmi velmi složitou hru. Dokážu si představit, že člověk, který v polovině 80. let četl scénář Chytilové a Daniely Fischerové nemohl věřit vlastním očím. Vlčí bouda musela už na pouhém papíře fungovat jako šílená a za vlasy přitažená šílenost, kterou si člověk nedokázal představit ve výsledné audiovizuální podobě. Audiovizuální výsledek je ale následně o to zajímavější a zároveň šílenější než se na onom A4 papíru mohlo někdy kolem roku 1985 zdát. Za 92 minut Chytilová stihne ze začátku naších jedenáct protagonistů poslat do staré horské chaty se dvěma instruktory a jedním vedoucím a následně se postupně začnou dít, které si divák nedokáže představit. Ono vypravěčské tempo je v případě Vlčího doupěte až fenomenální kdy vše začne působit jako taková neškodná horská komedie z ranku Sněženek a machrů. Jenomže už v těchle pasážích začne být jasné, že něco ,,smrdí" a divák jen čeká co přijde dál. Jenže to co přijde dál nečeká! Vlčí doupě totiž dokáže parádně střídat žánry jako dramatu, horroru a sem tam komedie, především ale začne v druhé polovině fungovat jako skutečný psychologický film, který zkoumá lidskou psychiku. Psychiku 11 mladých lidí, kteří jsou uvězněni v horské chatě s podivným trojčlenným doprovodem. Psychiku 11 mladých lidí kde je každý jiný a musí se popasovat s kontakty s úplně jiným typem lidí. Psychiku 11 mladých lidí, kterým začne docházet jídlo. A především psychiku 11 mladých lidí kolem kterých se začínají dít podivné a záhadné věci. A především je pořád zvýrazňováno, že jich je o jednoho víc ale nechápou co to vlastně znamená. A jakmile zjistí co to znamená a jaké měli všechny ty různé věci důvod moc do zpěvu jim logicky není a divák už tak jen čeká jak to celé dopadne. Ale ani těsně před koncem nepřestane film diváka překvapovat. Onu parádní atmosféru dodává i hudba Michaela Kocába, která plně doplňuje onu plně zasněženou atmosféru nejen sněhem ale i lidskou psychikou a nervami. Kamera Jaromíra Šofra poté může na první pohled působit opravdu amatérský. Ve finále je ale jasné, že tohle přesně byla Šofrova vize/respektive vize Šofra a Chytilové. Ta kamera je strašně chaotická, ve finále ale vlastně jen doplňuje onu nastavenou mrazivou atmosféru a jen domáhá dalším ,,zimomrievkam".Šofrova kamera má zběsilé šmenky nebo používá často ty stejné záběry, u žádného filmu mi to ale dlouho tak moc nevadilo jako u Vlčího doupěte. A navíc je ve filmu tak moc podivných zvukových efektů, které by diváka nenapadlo použít (čištění oken, sekačka), ve finále ale fungují taky skvěle. Vlčí doupě zároveň dokáže diváka v několika momentech skutečně vystrašit. A nejčastěji má na tom podíl postava ,, Taťky" v podání Miroslava Macháčka. Macháček zároveň dokáže působit jako hodný děda, zároveň je ale na něm celou dobu něco zvláštního a ne náhodou. Taťka se ve filmu vždy objeví znenadálí, občas se v nějaké scéně objeví aniž by divák nedostal předtím náznak, že by jí byl přítomen. A většinu funkčních lekaček má ve finále na krku právě Taťka, který má dost možná na to stát se jednou z nejikoničtějších tváří horrového žánru. V rámci českého rybníčku určitě! Zároveň si ale neskutečně cením výběru neherců do oněch protagonistů. Všech 11 hlavních hrdinů hrají neherci, je to poznat ale je na tom dobře. Neherci dokázali skvěle ztvárnit veškeré pocity, které měli jejich postavy mít a působí přirozeně. Člověk opravdu nemusí být Christoph Waltz aby zahrál člověka, který je už nějaký čas zavřen v zasněžené chatě v zasněžených horách, dochází mu jídlo, je tam s dalšími 10 lidmi se kterými si neúplně rozumí a má pocit, že tu něco nehraje. A to má spojitost i s chováním hlavních postav, které jsou většinou reálně utržené jako ze řetězu v tom nejhorším možném smyslu. Hlupáci v tom nejhorším slova smyslu. Jenže právě jejich chování na začátku filmu je poté ve finále dobré ohlédnutí za tím jak je dané události ovlivní. Neříkám, že se tu objeví kdovíjak velké ,, character developmenty", rozhodně se ale s hlavními hrdiny pracuje velmi slušně a i to není bohužel záruka a cení se to. A zároveň je super jak se ve filmu řeší otázky typu ,, byli by jsme schopni zabít jiného člověka?" nebo ,, kdyby musel jeden z nás zemřít, koho bychom obětovali? A zvládl bych se obětovat sám?" Jsou to všechno zajímavá psychologická témata se kterými film pracuje. Ve finále se dá Vlčí boudě fakt vyčíst málo. Onen zásadní ,,plot twist" jsem nečekal ale neřekl bych, že na mně fungoval plným douškem, konec mi přišel kapánek zkratkovitý a doufal jsem v trochu jiné vyvrcholení/zakončení a ve finále mám vlastně po sledování Vlčí boudy více otázek než odpovědí, které mi film spíš nedal. Rozhodně jde ale o jeden z nejvýraznějších kousků českého rybníčku a film, který se musí vidět. Na dovolené v horách si ho ale radši nepouštějte! () (menej) (viac)

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Na první pohled nezajímavý moralizující sci/fi horor na bázi lyžáku s účastníky coby nesympatickými variacemi na sněženky a machry. Až na to, že je to snad jediný film normalizační éry, který dokázal na plátna kin propašovat dokonalé zpodobnění totalitního režimu a společnosti v něm žijící. Ať už to bylo autorčiným záměrem nebo ne, především z první části to přímo čiší. A záměr "vedoucích": podřídit, atomizovat, profízlovat, se zaklínadlem "kolektiv" živit vzájemnou nedůvěru a nenávist. Demagogická manipulace (včetně hlasování) je zde stejně efektivní jako nenápadná. A jeden je tady (prý) navíc. Další rovina: vztahy jednotlivců, totiž naše neustálá tendence uzurpovat a neschopnost ohledu na druhého. Vedoucí tak mají pro svůj záměr předem usnadněnou práci. Třetí rovina, spočívající v motivu "nesmrtelných mimozemšťanů", kteří potřebují, aby byl vydán plod toho všeho - stačí jediný!, na druhé straně ale mají pravdu v charakteristice lidstva. Celé to sugeruje chasidský postoj, že pro osud kosmu záleží vždy na každém jediném konkrétním činu, postoji, člověku. Výběr charakterů účastníků kursu je nesmírně zajímavý a v kontextu Chytilové tvorby není nepodstatné, že jde teprve o dospívající mládež, takřka ještě děti. Děti v jejích filmech, byť zdánlivě okrajově, znamenají naději cesty ze všeobecného marasmu (jehož zdárné pokračovaní je však zajišťováno rodičovským terorem). Mladí herci působí spíše nesympatickým a neumětelským dojmem, ale jejich projev je dokonale dobově realistický. A jelikož je ceý film podobenstvím, nevyznívá jejich charakteristika pro společnost zrovna dobře. Škoda jen polopatistik a klišé, hlavně v úvodu (Kačerův výstup) a závěru ("lidské teplo" a kýčovité projevy při odhazování zátěže) a logické nepřesvědčivosti některých reakcí. Naopak skvělá je postupně houstnoucí hororová atmosféra na mrazivém podkladě, stejně jako finální pohled na ve vánici se kymácející lanovku plnou těch, kteří nakonec pochopili slovo kolektiv z té správné stránky. Ovšem "hororová atmosféra" jen pro diváka, případně těch několik, kteří vidí vedoucí válející se ve sněhu: na to je dost směšný pohled, ale to je právě to hororové - nenormálnost nahání hrůzu. Jinak jsou všichni v klidu, jen se čím dál víc nenávidí navzájem a až do poslední chvíle nechtějí vidět, že jsou na pokraji katastrofy. A že opravdu platí "jeden za všechny, všichni za jednoho". Za pozornost stojí podivná jména vedoucích: Táta (Velký Bratr, Rodná Strana, Vůdce), Dingo (hlídací pes, represivní aparát), Babeta (nevím, ale lascivní nádech jejího jména mi to hází někam k heslu "chléb a hry"). Mimochodem, dost by mě zajímalo, co se to vlastně stalo s Babetou po zahřátí, než z ní Táta udělal sněhuláka. ()

Galéria (10)

Zaujímavosti (9)

  • Původně se mělo natáčet v Alpách, nakonec se ale z ekonomických důvodů točilo v Peci pod Sněžkou. Titulní bouda tam dodnes stojí a funguje. Chata, kde se natáčelo, má č. p .Velká Úpa 113. (choze)
  • Režisérka Věra Chytilová sa počas natáčania pobila s kameramanom. Po rokoch na to spomína: "Naozaj som sa pobila s kameramanom, keď sme natáčali. Ja som ho trošku „ťukla“ do bicepsu, to mi robil často brat, keď som ho neposlúchla. On to nečakal, otočil sa a udrel ma päsťou do tváre. Odleteli mi okuliare a on si zrazu uvedomil, že to bolo neadekvátne. A ako si to uvedomil, tak povedal: „A končím!“ Ale stalo sa to vlastne preto, že na nás tlačili producenti, pretiahli sme natáčanie o dva dni." (Raccoon.city)
  • Natáčelo se také na nádraží Poniklá. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Súvisiace novinky

Věra Chytilová 1929 - 2014

Věra Chytilová 1929 - 2014

12.03.2014

Ve věku 85 let dnes zemřela Věra Chytilová, svérázná režisérka a scénáristka. Studovala architekturu, později FAMU. Pracovala jako manekýnka, kreslička, poté na Barrandově jako klapka a pomocná… (viac)

Film Sokolov

Film Sokolov

06.10.2007

Ve dnech 12. - 14. 10. proběhne v Sokolově již 7. ročník festivalu Film Sokolov. Téma letošního ročníku zní - Podraz. V rámci festivalu budete moci v sokolovském Městském domě kultury shlédnout např.… (viac)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené