Strop

Tenhle film jsem sháněl hodně dlouho a nemůžu zakrýt zklamání. Zdá se mi ze všech famáckých počinů Chytilové nejslabší. Možná to souvisí i s prostředím, zatímco prostředí internátu (Pytel Blech) , tělocvičny a ženy v domácnosti (O nečem jiném) mě zajímalo a bavilo, trpký život manekýny mě velmi brzo omrzel. Plytké hovory modelek, hádky o šaty a modelka sama ze všech možných úhlů pohledu, to stejné šlo vyjádřit v o polovinu kratším čase. Tempo mi vůbec přišlo hodně líné. Věra zkouší, Věra experimentuje, ale film jako celek nedrží při sobě, jsou to slepence různých stylů- Sovákův úvodním komentář při pózování modelky -proč? Vtipný nebyl, zajímavý také ne, máme tu voice over, který v zápětí mizí, aniž tušíme proč tam vlastně musel být. Na filmech nové vlny miluju zachycení měst v 60. letech. Procházka Prahou se tu ale nijak zvlášť nevyvedla. Chytilová nedokázala vtáhnout město do děje tak dobře, jako se to podařilo jejím kolegům (Jakubisko, Hanák, Vihanová, Juráček, Uher). Příběh tu vlastně skoro žádný není, vše spěje jen k vyjádření pocitu nudy a odcizení. A ten je zachycen dobře, jen jsem se začal nudit spolu s hlavní hrdinkou (a přitom má film jen 40minut!). Procházka noční Prahou je pěkná a má svůj smysl- zachycuje závěrečné rozpoložení hlavní hrdinky, ale znovu: k čemu ten park dalšího dne? Co to mělo vyjádřit? Šofr dělá co může a některé záběry jsou moc pěkné, ale V.CH. se tu teprve hledala. P.s: Juráček figuruje v titulcích jen formálně. Chytilová si ho vybrala, protože měl v té době už vybudované jméno a její vlastní scénář ji nechtěli schválit. Po schválení natáčení si dialogy přepsala. Škoda, věřím tomu, že některé scény mohly být v jeho scénáři zajímavější- Chytilová totiž vždy prosazovala režisérskou a výtvarnou práci a upřednostňovala jejich význam nad scénářem a přitom právě zde by šikovný dramaturg a scenárista (např. Juráček) mohl udělat kus práce . Ale to je jen dedukce, každopádně s tímto filmem nemá Juráček nic společného, je to čistě dílo V.Chytilové. (21.01.2012)

Formálně opět skvělý film, obsahově těžká nuda... To vynikne zvlášť ve srovnání s formálně velmi podobnými Formanovými prvotinami, u nichž ale každý jednotlivý záběr je doslova nabytý energií. Ve Stropu se děje pravý opak a zachycené banality doslova ubíjejí. Asi není divu, že Chytilová se ve svých dalších filmech soustředila prakticky pouze na formu. V té byla skvělá, naopak budování děje a sdělování obsahu jí nešlo nikdy. Je jen smutnou ironií osudu, že ve svých posledních filmech už zoufale nezvládala ani tu formu... Celkový dojem: 65% (09.03.2018)

Prvotina (když nepočítám dřívejší studentské práce a filmy) Věry Chytilové mi konečně neunikla. Vzhledem k tématu mé bakalářky už mám něco načteno a na její filmy tak mám jiný pohled. Strop se mi líbil. Téma vychází z osobních zkušeností režisérky, ukazuje svět modelingu se vší svou povrchností (což se dodnes myslím nezměnilo), a to v čele s tápající hrdinkou, která chápe, že tenhle svět nakonec nebude pro ni to pravé ořechové, jen nějak ještě nedosáhla svého stropu, hranice, za kterou už nebude schopna jít. A o tom to je taky, o hranicích, které má každý z nás. Zajímavá koncepce a příslib do budoucna, že od Chytilové ještě můžeme čekat velké věci. (03.04.2012)

Rok před Cléo od pěti do sedmi vznikla v Československu Marta od rána do večera. Veristické pozorování manekýny, která zjišťuje, že její pomyslný strop se nachází výš než to, čeho v životě prozatím dosáhla. Z odstupu, bez moralizování i bez snahy dělat ji sympatičtější, sleduje Chytilová protagonistku a jen ironickými detaily upozorňuje na její ubíjející pasivitu (záběr s figurínou, představující stejný objekt k věšení hezkých věcí, jakým je Marta). Filmu si cením zejména jako autentického zachycení jedné z podob mládí v Československu raných 60. let a právě pro jeho dokumentaristickou hodnotu mu rád odpustím, že vlastně jen tak prošumí a v paměti z něj déle utkví jen cameo mladičkého Menzela. 70% (28.02.2013)

"Marto nebuď labuť..." Mladá Marta možná byla rozmazlená, možná byla i líná. Přesto ji nakonec došlo, že svět není jen pozlátko, který ji nabízí postarší milenec. Krásně nasnímaný závěr filmu, v němž opouští jeho byt a odchází vstříc nočnímu městu (za doprovodu zajímavě modernistické Klusákovy hudby), hodně kontrastuje s předchozí zhruba půl hodinou. Ta je velmi svěží plná chytlavých hitů Suchého se Šlitrem (typu Chlupatý kaktus mám tak rád či Na okně seděla kočka). A do toho je tu pánská společnost mladičkých legend typu Jaroslav Satoránský, Josef Abrhám či Jiří Menzel. Za mě snad nejhezčí Chytilová, co jsem kdy viděl. (24.01.2023)