Strop

"Marto nebuď labuť..." Mladá Marta možná byla rozmazlená, možná byla i líná. Přesto ji nakonec došlo, že svět není jen pozlátko, který ji nabízí postarší milenec. Krásně nasnímaný závěr filmu, v němž opouští jeho byt a odchází vstříc nočnímu městu (za doprovodu zajímavě modernistické Klusákovy hudby), hodně kontrastuje s předchozí zhruba půl hodinou. Ta je velmi svěží plná chytlavých hitů Suchého se Šlitrem (typu Chlupatý kaktus mám tak rád či Na okně seděla kočka). A do toho je tu pánská společnost mladičkých legend typu Jaroslav Satoránský, Josef Abrhám či Jiří Menzel. Za mě snad nejhezčí Chytilová, co jsem kdy viděl. (24.01.2023)

Film mi přišel o trochu delší, než bych si já sama představovala k intenzitě, jakou bych čekala. A tahle divně postavená věta vlastně znamená, že jsem se na film nedokázala napojit a konec ve mně nedozněl. Začátek mě nalákal, ale moje pozornost/zvědavost postupně opadla. Film mi přijde tak moc rozvolněný, že by mohl skončit kdykoli v průběhu nebo ještě patnáct minut pokračovat, a pro celkové vyznění bych neviděla rozdíl. Chybí mi těsnější sepětí formy s obsahem/významem. (19.03.2014)

Sonda do života jednej znudenej dvadsiatničky, ktorá študuje medicínu, je obletovaná chlapmi a chlapcami a robí modelku. Veľa toho nenahovorí, občas odsekne niečo priateľovi, občas sa usmeje pri stole plného nápadníkov. Film hodnotím ako dielo známej režisérky, ak by som mal ale objektívnejšie hodnotiť vzhľadom na to, že ide o študentský film, ide o čistú stovku. Vychádzam z toho, že som videl nemalé množstvo hraných filmov z VŠMU a máloktorý dosahuje strop Stropu. (22.01.2023)

Prvotinu režisérky Věry Chytilové bysme neměli chápat jako výrazný divácký film, jde spíš o takové naťuknutí a prověření možností režisérky. Díky roku výroby se nejde vyhnout srovnávání s tehdy se postupně rodící novou vlnou, ale ta je zde patrná jen málo (především v podobě scénáře výborného Pavla Juráčka). Marta Kanovská ani Abrhám neukazují nic převratného a s filmu si zásadní sdělení neodnesete. Nová vlna měla teprve přijít... (28.10.2005)

Rok před Cléo od pěti do sedmi vznikla v Československu Marta od rána do večera. Veristické pozorování manekýny, která zjišťuje, že její pomyslný strop se nachází výš než to, čeho v životě prozatím dosáhla. Z odstupu, bez moralizování i bez snahy dělat ji sympatičtější, sleduje Chytilová protagonistku a jen ironickými detaily upozorňuje na její ubíjející pasivitu (záběr s figurínou, představující stejný objekt k věšení hezkých věcí, jakým je Marta). Filmu si cením zejména jako autentického zachycení jedné z podob mládí v Československu raných 60. let a právě pro jeho dokumentaristickou hodnotu mu rád odpustím, že vlastně jen tak prošumí a v paměti z něj déle utkví jen cameo mladičkého Menzela. 70% (28.02.2013)