Strop

Prvotina (když nepočítám dřívejší studentské práce a filmy) Věry Chytilové mi konečně neunikla. Vzhledem k tématu mé bakalářky už mám něco načteno a na její filmy tak mám jiný pohled. Strop se mi líbil. Téma vychází z osobních zkušeností režisérky, ukazuje svět modelingu se vší svou povrchností (což se dodnes myslím nezměnilo), a to v čele s tápající hrdinkou, která chápe, že tenhle svět nakonec nebude pro ni to pravé ořechové, jen nějak ještě nedosáhla svého stropu, hranice, za kterou už nebude schopna jít. A o tom to je taky, o hranicích, které má každý z nás. Zajímavá koncepce a příslib do budoucna, že od Chytilové ještě můžeme čekat velké věci. (03.04.2012)

Tenhle film jsem sháněl hodně dlouho a nemůžu zakrýt zklamání. Zdá se mi ze všech famáckých počinů Chytilové nejslabší. Možná to souvisí i s prostředím, zatímco prostředí internátu (Pytel Blech) , tělocvičny a ženy v domácnosti (O nečem jiném) mě zajímalo a bavilo, trpký život manekýny mě velmi brzo omrzel. Plytké hovory modelek, hádky o šaty a modelka sama ze všech možných úhlů pohledu, to stejné šlo vyjádřit v o polovinu kratším čase. Tempo mi vůbec přišlo hodně líné. Věra zkouší, Věra experimentuje, ale film jako celek nedrží při sobě, jsou to slepence různých stylů- Sovákův úvodním komentář při pózování modelky -proč? Vtipný nebyl, zajímavý také ne, máme tu voice over, který v zápětí mizí, aniž tušíme proč tam vlastně musel být. Na filmech nové vlny miluju zachycení měst v 60. letech. Procházka Prahou se tu ale nijak zvlášť nevyvedla. Chytilová nedokázala vtáhnout město do děje tak dobře, jako se to podařilo jejím kolegům (Jakubisko, Hanák, Vihanová, Juráček, Uher). Příběh tu vlastně skoro žádný není, vše spěje jen k vyjádření pocitu nudy a odcizení. A ten je zachycen dobře, jen jsem se začal nudit spolu s hlavní hrdinkou (a přitom má film jen 40minut!). Procházka noční Prahou je pěkná a má svůj smysl- zachycuje závěrečné rozpoložení hlavní hrdinky, ale znovu: k čemu ten park dalšího dne? Co to mělo vyjádřit? Šofr dělá co může a některé záběry jsou moc pěkné, ale V.CH. se tu teprve hledala. P.s: Juráček figuruje v titulcích jen formálně. Chytilová si ho vybrala, protože měl v té době už vybudované jméno a její vlastní scénář ji nechtěli schválit. Po schválení natáčení si dialogy přepsala. Škoda, věřím tomu, že některé scény mohly být v jeho scénáři zajímavější- Chytilová totiž vždy prosazovala režisérskou a výtvarnou práci a upřednostňovala jejich význam nad scénářem a přitom právě zde by šikovný dramaturg a scenárista (např. Juráček) mohl udělat kus práce . Ale to je jen dedukce, každopádně s tímto filmem nemá Juráček nic společného, je to čistě dílo V.Chytilové. (21.01.2012)

Strop, absolventská práce Věry Chytilové, je stylizovanou (laděním svého závěru také idealizovanou) reflexí životních zkušeností samotné autorky. Kontrast je základním prostředkem vyprávění: den a noc, studentský způsob života a "již-samostatně-výdělečná" cesta životem, mlčení a otázky (na něž se vlastně ani nechce, nemusí odpovídat), rytmus a protipohyb, společnost a bezcílná samota, souzvuk a disharmonie, obrazy a do nich vpouštěná, poletující slova, vnějšek a nitro. Film nepostrádá ani nadhled ani sebeironické tendence, snaží se dotýkat pulsu bytí v jeho aktuálním momentu a v právě přijímaném způsobu. Navíc, to zastoupení budoucích osobností světa filmu je vskutku nemalé: kameraman Jaromír Šofr, skladatel Jan Klusák, budoucí režiséři Forman a Menzel, výraznější herci (a to i v tomto filmu) Satoranský, Abrhám a Mrkvička. Hlavním nástrojem reflexe autorky je manekýnka Marta (Marta Kaňovská, později Pospíchalová), zřejmě důležitějším nástrojem je Martin milenec Julián (Julián Chytil s hlasem Jiřího Holého). Nemusí být řečeno vše nahlas, aby se dosáhlo působivé, stylizované, a přesto niterné a emancipované osobní výpovědi. Jistě, stojí to za to, jít za vlastními sny a nepodléhat pouze vnějším faktorům. (26.12.2023)

"Marto nebuď labuť..." Mladá Marta možná byla rozmazlená, možná byla i líná. Přesto ji nakonec došlo, že svět není jen pozlátko, který ji nabízí postarší milenec. Krásně nasnímaný závěr filmu, v němž opouští jeho byt a odchází vstříc nočnímu městu (za doprovodu zajímavě modernistické Klusákovy hudby), hodně kontrastuje s předchozí zhruba půl hodinou. Ta je velmi svěží plná chytlavých hitů Suchého se Šlitrem (typu Chlupatý kaktus mám tak rád či Na okně seděla kočka). A do toho je tu pánská společnost mladičkých legend typu Jaroslav Satoránský, Josef Abrhám či Jiří Menzel. Za mě snad nejhezčí Chytilová, co jsem kdy viděl. (24.01.2023)

Film mi přišel o trochu delší, než bych si já sama představovala k intenzitě, jakou bych čekala. A tahle divně postavená věta vlastně znamená, že jsem se na film nedokázala napojit a konec ve mně nedozněl. Začátek mě nalákal, ale moje pozornost/zvědavost postupně opadla. Film mi přijde tak moc rozvolněný, že by mohl skončit kdykoli v průběhu nebo ještě patnáct minut pokračovat, a pro celkové vyznění bych neviděla rozdíl. Chybí mi těsnější sepětí formy s obsahem/významem. (19.03.2014)