Zimní válka

Velmi ma tento film od Finov prekvapil a necakal som, ze to bude na takej dobrej urovni, co sa tyka deja, hercov a akcii. Film je extremne dlhy a musim povedat, ze ma fakt uputal, hlavne ta cast filmu, kde sa ukrutne a tvrdo bojovalo v tych zakopoch, kde neustale utocili ruski bolsevici. Boje boli nerozhodne, pretoze raz vyhrali Rusi a opatovne stratenu poziciu za okamih znova ziskali Fini. Film disponuje dobrymi kamerovymi zabermi, takze neni nudza o dobre zobrazenie vybuchov a o tankoch ani nehovorim. Vsetkemu najviac dominuje krasna finska priroda, ktoru po case znicili bomby od ruskej delostrelby. Tento neznamy film sa fakt Finom vydaril a preto mu udelujem najvyssie ocenenie. (21.10.2011)

Příznivci "díla" prominou, po dlouhé době mě něco přinutilo komentovat. 83% nabádá k respektu a komentáře nadšených uživatelů, které srovnávají s Bratrstvem neohrožených (??!). Výsledek - bez první úvodní hodiny celé 2 hodiny 15 minut bojů na jedné louce, schovávání se před ruským dělostřelectvem, které má celou louku jako na dlani, a před letadlama. Zezačátku přinášel zprávy o celkové situaci ve válce veterán z občanské války Ylli, ale jakmile dostal v první minutě války zásah do hlavy, bylo po zpravodajství. Ani slovo o perfektní poziční válce, kterou Finové vedli, o přepadové strategii malých komand, o rychlých přesunech v závějích sněhu, které dělaly Sovětům obrovské problémy (mimochodem, tady jsem měl pocit, že se to celé natočilo v říjnu a sníh dovezli z hor, dyť ho tam bylo pár?). Prostě - velký nevyužitý potenciál, ko konci už jsme přetáčel na rychlost 2x, to se nedalo vydržet! Kdyby to bylo tak dobré, jak to bylo děsně zbytečně dlouhé... (11.02.2013)

S těmi chvalozpěvy bych byl opravdu trochu opatrnější. Téměř hodinový rozjezd má seznámit s postavami, ale v těch nefinský divák ztratí orientaci, jakmile je zahlcen jednou bitevní scénou za druhou, které se na něj valí stejně jako hordy bolševiků na čím dál vyčerpanější obránce. Na dobu vzniku jde o řemeslný nadstandard, ale pokud v tom někdo neviděl patos, měl by si protřít (patrně unavené) oči. (17.09.2011)

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz. (03.08.2014)

Fínsky vojnový klenot rozprávajúci príbeh hŕstky mužov, ktorí v takzvanej Zimnej vojne s minimom výzbroje a často v civilnom oblečení bránili svoju vlasť proti sovietským votrelcom. A ubránili sa. Oproti americkým vojnovým filmom je tento priamočiary a hustí do diváka jednu naturalistickú scénu za druhou. Až je to občas nepríjemné. Dodnes mám v pamäti brutálnu scénu, kedy fínski vojaci bojujú na nože proti nepriateľom v zákope či scéna, kedy jednoho vojaka roztrhá delostrelecký granát. Ale čo je hlavné, chýba tu akýkoľvek pátos či trapácke patriotické preslovy. Tu totiž na diváka čaká len a len tvrdá realita. Za celý film sa síce objavia aj nejaké hluché miesta, ale aj tak vás film spoľahlivo udrží v napätí až do konca. (31.05.2018)