Bolero

In dubio pro reo ... Když jsem dříve četl podrobnosti o vyšetřování skutečného případu hromadného znásilnění a vraždy studentky Ľudmily Cervanové, mrazilo mě. Další mrazení vyvolávaly pochybnosti, zda se nestal komunistický justiční zločin. Na přímou Husákovu objednávku, kvůli odmítání otce zavražděné převzít státní vyznamenání, dokud někoho nezavřou (po 5 letech bezvýsledného vyšetřování, kdy nejprve půl roku strávili ve vazbě tři jiní nevinní studenti a dokonce rok ve vazbě další nevinný student!). Mrazilo mě nejen proto, že na sedmi odsouzených lidech byl možná spáchán justiční zločin, ale také že skuteční vrahové ( arabská stopa ?) by tím pádem zůstali nepotrestáni. Vím, že film byl jen volně inspirován tímto případem, nečekal jsem žádnou doslovnou rekonstrukci. Ale i jako obyčejná kriminálka a studie příčin asociálního chování zlaté mládeže mě Bolero zklamalo. Ne že by byl příběh nějak úplně špatně natočený nebo zahraný,( i když pár slabých až ochotnických momentů tam bylo) ale hlavně mě vůbec nedostal „na plátno“ , něco tomu chybělo. A ani jednou jedinkrát mě u něj nezamrazilo. Chvílemi jsem se dokonce i nudil (pronásledován výčitkami svědomí, co jsem to za necitu). Pro mě slabý průměr. Nevidím důvod ještě někdy shlédnout a ani nějak zvlášť doporučovat. (18.01.2013)

Zajímavý příběh, zajisté, který je však zpracován tak televizně až to bolí. Jakékoliv náznaky nějaké invenčnosti či "poetiky" jsou oním zpracováním degradovány na nutné zlo. Koncentrace českých herecký hvězd je až neuvěřitelná, ale tak nějak nevyužitá. Navíc ani scenář není nejsilnější v kramflecích a některé dialogy a situace mi přišly dost povědomé z jinčích příběhů (lehká klišoidní kašička, řekla bych). Nicméně i tak je Bolero koukatelný film, při kterém divák nejspíš skřípe zuby zlostí a to je vlastně dobře. 50%. (21.05.2007)

Obrazová exhibice bez konceptu. Film je sledem mnoha scén, které postrádají logiku a řád, je to takový zfušovaný guláš. Herci působí tragicky a mnohdy i směšně, jedinými výjimkami jsou Stropnický, Potměšil a Bartoška (ten ovšem vytváří dojem, jako kdyby hrál sám sebe). Potenciál určitě tenhle film měl, jen potřeboval někoho, kdo by se soustředil na zápletku a ne na svoje technické choutky. 4/10 (21.05.2009)

Kdybych exhibicionistu Brabčáka potkal večer v parku, svázal bych ho do kozelce a předhodil holubům, takhle mu můžu leda tak na dálku vzkázat, že je vážně magor, protože svoji nezvladatelnou potřebou být originální za každou cenu zazdil dobrou kriminálku. Silný příběh podpořený skutečnými událostmi a olemovaný seznamem známých ksichtů, který se čte jako Kdo je kdo ve světě šoubyznysu, si tak budu pamatovat jen díky Janče Štefánkový a její názorné ukázce, že červená je nejkrásnější barva na světě. Pardon, na ženě. (25.01.2013)

Pominu-li Obecnou školu, tak jsou Brabcovy filmy prostě protáhlý povídky se zajímavým obsahem podaný naprosto nezajímavým způsobem. Hrozně se to vleče, do toho jsou tam poměrně nesympatický herci (ačkoliv Polívková - nymfomanka tu ještě nebylo), a záběrů na sbor tančící Bolero je málo. Nicméně kromě Brabce to asi bavilo ještě Stropnickýho, kterej si bídu zopakoval o pár let později v nějaký kriminálce Krušný hory, Anděl, Smíchov a tak podobně.. (07.11.2016)