Ako básnici nestrácajú nádej

Jojo, je to tak. Tohle už fakt je děs a nuda. Pavel Kříž už nemůže těžit ze své nevinné tvářičky a neustály vytahování starejch postav z předchozích dílů smrdí zoufalstvím. Moc humoru se tady nenajde, básnicky to už taky nemá tu atmosféru, seč se snaží napodobit to stejným způsobem, jak dřív (novej objekt na balení, nájezdy kamerou na obličej Posedlé za poslechu básně atd.). No, né že bych byl uplně znuděnej, ale nic jinyho v TV zrovna nebylo. A tož aspoň vim, o čem to je a to je tak všechno... (15.12.2014)

„Cudzím nedávajú informácie.“ – „Ale ja nie som cudzí.“ Mám rád štvordielnu „básnickú“ sériu (1982 - 1993). Niektoré časti sa nevydarili tak, ako ďalšie, ale spoločnými silami to niekedy viac a niekedy menej dokopali do príjemnej, poetickej a hravej atmosféry, ktorá akoby mimochodom hovorila o dosť dôležitejších veciach. Najmä o dospievaní, medziľudských vzťahoch a o tom, ako starnúci človek vníma svet okolo seba. V roku 2004 sa básnici Štěpán (Pavel Kríž) a Kendy (David Matásek) vrátili. Zasa starší a ešte o čosi viac ubitejší životom a žitím. Ale stále nachádzajúci poéziu v každodennom priemernom živote. Zas a znova sa to okolo nich len tak hemží ženami všetkých vekových a farebných kategórií, nechýba ľahká erotika. Bohužiaľ, AKO BÁSNICI NESTRÁCAJÚ NÁDEJ sa nesie v pochybnom duchu fádneho scenára, slabších dialógov, trápne zbytočných figúrok (Mareš, Sklenaříková) a hercov, ktorí nemajú čo hrať (Zedníček, Somr). V takejto konkurencii sa ustavičná prítomnosť reklamy (pivovarnícky priemysel, farmaceutika) zrazu javí byť ešte tým najmenším problémom. Napriek tomu pokladám za dôležitejšie, že tvorcovia vôbec do päťky išli a že neskackajú na mieste: hrdinovia, ktorých dôverne poznáme a máme radi, zostarli a my s nimi, zmenili sa nielen ich názory a pohľady na svet, ale aj tie naše – v takejto spoločnosti sa vždy cítim dobre (viď. o tri roky mladší ROCKY BALBOA). Naprieč snímkou sa napriek množstvu záporov nesie akási „smutná dospelosť“ – a ja ju pod 60% spadnúť nenechám s tým, že dovidenia (dúfajme) o ďalších dvadsať rokov. (02.02.2008)

Vzhledem k tomu, že se Básníci odehrávají na maloměstě, přichází restituční prohlédnutí až po roce 2000 a to mnohým není po chuti. Leč za klíčový problém pátého dílu bych považovala neschopnost opustit koncept "do každého dílu Štěpánkovi novou dívku," protože přechozený vztah s Popelkou není ničím, co by bylo radost sledovat. Rozvedený Kendy taky není žádný ideál, ale ten alespoň neztratil svůj ostrovtip. Zrzečka v podání Badinkové je naprosto plochá a nezajímavá postava, ale naštěstí porodem ve výtahu ještě nic neskončilo. (10.04.2014)

Jsem znechucen. I oproti průměrnému čtvrtému díl je toto nesmírný úpadek. Jakoby Klein zapomněl režírovat. Jinde dobří herci, zde obyčejně odříkávají nevtipný text. Věrohodnosti nepomáhá ani nasazení neherců jako Mareše, nebo toho číňana, kteří svoje party odříkávají, jako děti, když ve škole špatně recitují básničky. Ani nechápu, že mohl klein přistoupit na zfilmování tak fádního scénáře. Scénky jsou na sebe tak nějak nalepené a moc spolu nedrží. A ona skrytá reklama je vrchol nevkusu. Fuj. (27.12.2005)

Nebýt příšerných reklamních vsuvek, které jsou neuvěřitelně nucené a nesourodé, jsou to Básníci kráčející v té nejlepší tradici celé série. Asi vůbec nejlépe z celé "ságy" vyšlo duo Štěpán-Kendy – jejich sarkastický kámo-homo-vztah mě opravdu upřímně rozesmál. A vůbec... je to prostě příjemně nahořklá podívaná a pevně doufám, že to tímhle končí a nezačíná. Jako básnické rekviem opravdu slušné. (03.08.2005)