Réžia:
Tomáš Vorel st.Scenár:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrajú:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (237)
***** za formu, odpad za obsah. A to i přesto že nejím maso. Nebo možná právě proto. Způsob, jakým nám tu Vorel vtlouká do hlavy svý názory, je mi krajně nepříjemnej. Navíc to má bejt vtipná chytrá kritika konzumního života, která ale působí trapně, buransky a je tam spousta skrytý(?) reklamy. Anarchie, vole. Taky ste měli při sledování často tenhle pocit? Quo vadis skřítek? ()
Na jednu stranu chápu, že celý koncept Skřítka dává Vorlovi smysl. Jsou tu roky, které prožil v Mimoze, je tu groteska Výlet na Karlštejn a samozřejmě všudypřítomný motiv skřítka, jeho různé inkarnace, připomínky, odkazy na něj... Ale pokud je zároveň Skřítek vyvrcholením toho všeho, nemám úplně radost z toho, že právě tady definitivně převzal roli dvorního herce Tomáš Vorel ml. - ačkoli je to masová komedie o mase pro masy. S přenesením hlavních myšlenek svého díla na svého syna se Vorel st. stává mluvčím mladší generace a tu svou opouští ve prospěch mladých, aby žil jejich problémy. A je to velké překvapení, že i oni si žijí své životy, aniž by museli čelit totalitě nebo revoluci. Problémem nové doby je rutina a šeď. A když si toto uvědomíme, chceme i s tímto a proti tomuto bojovat společně se Skřítkem? Z nových výrazných tváří Vorel sahá po Marice Procházkové a Ivaně Chýlkové. ()
Úvodná dvadsaťminútová smršť gagov je mimoriadne vydarenou groteskou. Raketový nástup ale postupne vystrieda jalová poetika stredoškolských voľnočasových poobedí spolu s prvoplánovou kritikou konzumu. Oko diváka zrazu privyká záberom skateboardových jázd, prechádzok s prvými láskami, marihuanových šlukov. Komika sa čiastočne vytráca, aj keď všetci sklepácky známi sa snažia ostošesť. Hudobná linka nie je zlá, len trochu nedotiahnutá: tvoria ju opočúvané a neustále sa opakujúce dva -tri hudobné motívy, nie vždy korešpondujúce s obrazom. Našťastie nechýbajú mäsokombinátne chuťovkové scény, niekoľko gagov aj po vydarenom úvode stojí za to, podarené je aj trpkosladké vyznenie rodinnej krízy a nádych jemného absurdna stelesnený očumujúcim hravým škriatkom. 70% ()
Některé scény jsou hloupé (vymačkávání uhrů, leštění policistova obušku), některé pasáže hluché a hudba Mig 21 trochu protivná. Na druhou stranu jsou vtipné a trefné scény rozmístěny rovnoměrně po celé délce filmu a ty slabší pasáže jsou krátké, herci evidentně pochopili, co se po nich chce a jsou přesní. Tomáš Vorel st. pak získává body navíc za odvahu experimentovat. ()
Tohle je opravdu gurmánský zážitek. Groteska bez keců o tom, jak je to náročné mít za fotříka řezníka, který hobluje mladší řeznici v chlaďáku na jatkách. Nejhůř na tom je však manželka (říkejme ji třeba Bohunka), která každý den připravuje dvě kila flákoty, aby byl manžel spokojen a nesoustředil se na tu svou řeznici. Zakomponování skřítka v popelnici je netradiční, ale potěšující. 69% ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (6)
- Ve filmu je odkaz na starší film Tomáše Vorla Cesta z města (2000). Při scéně, kdy matka ukazuje dceři rodinné fotografie, byly totiž použity i některé snímky právě z tohoto filmu. (zeďa)
- V závěrečných titulcích není uvedeno, kdo hrál postavu Skřítka. (Jezis_z_nebe)
- Částečnou předlohou nebo předchůdcem Vorlova Skřítka je krátká, rovněž Vorlem režírovaná groteska skupiny Mimóza, „Směr Karlštejn“, která je jednou z částí filmu Pražská 5 (1988). Začátek Skřítka na svého předchůdce jednoznačně odkazuje a především je oběma filmům společná celková forma napodobující klasické grotesky. Hlavní postavy tvoří podobnou, maléry stíhanou rodinu (s tím rozdílem, že ve Skřítkovi je jediný starší syn místo dvou malých), klíčovou postavou je v obou filmech záhadný poťouchlý skřítek, o němž ví pouze malá dcerka. V ostatním se tyto filmy liší, děj je pokaždé jiný. V obou filmech ztvárnila postavu matky Eva Holubová. (Adam Bernau)
Reklama