Réžia:
Tomáš Vorel st.Scenár:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrajú:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (237)
Pokus o oživení němé grotesky v moderním hávu. Bohužel v rámci žánru režisér experimentuje až příliš, od vážně míněného melodramatu až k surrealistickým nechutnostem a v celovečerní délce působí tahle struktura hodně nesourodě a bezkoncepčně. Film by se spíš měl jmenovat "Masokombinát", role skřítka jako jisté spojovací niti příběhu je hodně nepovedená. Humorná složka filmu je zato solidní a žánrově padne vesměs jak ulitá. PS: Vegetariáni, na tohle radši nekoukejte. ()
Největší problém téhle grotesky je nepochybně poněkud nevyvážený scénář. Chvílemi jsem se řezal smíchy, za chvíli to vypadalo jakoby se autor snažil o psychologický film se skřeky místo slov. Herecké výkony byly zajímavé, ale vzhledem k jejich hojnému zpomalování či zrychlování těžko ohodnotitelné (ale suverénně nejlepší opět byla Eva Holubová). Hudba MIG 21 k těm šílenostem sedla. Celkem docela dobré, ale čekal jsem to ještě lepší. ()
Vorel se po více než patnácti letech vrací k žánru, kterým ozdobil manifest Pražské pětky – ke grotesce. Ale zatímco Cesta na Karlštejn byla vzhledem k úsporné stopáži a svižné anekdotické stavbě dílem vskutku jednohubkovým, Skřítek má větší ambice a vícero úskalí. Vlastně připomíná sled anekdot poslepovaných dohromady tu lépe, tu hůře (někdy střih "bolí"). Za nejrozproruplnější považuju nevyrovnanost skečů a též hudba MIGu 21, která je velice "krotká". Pokud si odmyslíme myšlenkové poselství, které je svým vyzněním blízké divokým snům čerstvě pubertálního anarchisty v záběhu, zbývá film s příjemným duchem, lehkou sklepáckou poetikou a několika opravdu dobrými místy, které ještě zvýrazňuje práce s barvami. Spokojený jsem ale tak napůl, protože oproti zralé a svojské Cestě z města je Skřítek prostě a jednoduše veselou taškařicí pro malé i velké, nad kterou se nevyplatí moc přemýšlet a která nezanechá hlubokou brázdu v duševním poli... ()
Podle mě jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Nedokázala jsem si představit, že se někdy budu bavit u české groteskní komedie- ještě k tomu beze slov, ale opak byl pravdou. Ačkoli se nejedná o žádné úchvatné dílo, tak díky svému zajímavému, téměř mysterioznímu pojetí si tohohle filmu cením na 4 slabší hvězdičky. A vůbec by mi nevadilo, kdyby v Čechách vznikalo více filmů podobných tomuto a méně filmů podobných Máji (2008). ()
vubec nevim, o cem to jako melo bejt, ale takhle rano u snidane je to prijemny film, ktery me prekvapil svou vyladenou grotesknosti. chylkova a holubova se opet osvedcily, a i scenky s omladinou byly zabavne i snesitelne poeticke. kdyby mel skritek dej, byl by skvelym filmem, takhle zustane ostemplovan jako pokus, ktery se soustredil vic na formu nez na pribeh. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (6)
- Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
- Nápad na film Skřítek poradil Tomáši Vorlovi režisér Václav Vorlíček. (raininface)
- Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
Reklama