Skřítek

Díky stopáži mohou některé pasáže působit hlušeji, ale kdo by se dokázal řehtat hodinu a půl v kuse, že? Vynikajících gagů je tady dost, absence dialogů vůbec nevadí, protože výkony herců jsou skvělé (fyzická komika), ostatně jako vždy ve „sklepácké“ produkci. Užijete si i menší role (např. geniální Milan Šteindler). Jak jsem se Skřítka před zhlédnutím obával, tak mě potom velmi mile překvapil. (03.10.2005)

Tenhle film mě zpočátku rozhodně nelákal. Ležel mi doma drahnou chvíli, než jsem se konečně odhodlal si ho pustit. A líbil se mi; oblíbení herci a netradiční způsob zpracování mě zaujal. A kromě toho natáčení k mému překvapení probíhalo i v mém oblíbeném klubu Wakata, takže bod k dobru Už jen proto, jak se tam Polívka honí se svým filmovým synem:) (25.12.2005)

Ve srovnání s Vorlovou rannou tvorbou je to slabší kus, ovšem o moc lepší než gympl. Film však staví na základě staré Vorlovi tvorby, nepřínáší nic moc nového, kromě občas trapných scén s mladším Vorlem, u kterého si nemohu pomoc, ale postavám, které ztvárněňuje, prostě vůbec nevěřím. Navíc ani ta hudba Mig 21 nebyl úplně šťastný nápad, začalo to pak působit monotónně, trošku jako hudba přidaná k nějakému rodinnému videu. Abych byl ovšem spravedlivý, tak film má pár opravdu nápaditých a vtipných scén a to zejména gegy starý dobrý sklepácký gardy... (23.08.2009)

Tak jsem se včera koukla na Skřítka. Říkala jsem si i předem, že to možná bude divné. Film, kde se vůbec nemluví, maximálně se vydávají citoslovce a podivné pazvuky prostě nemůže být dobrý. Může být zajímavý, ale dneska se prostě nedělají filmy, které jsou němé, takže na to lidi nejsou zvyklí a ani se jim to nelíbí. Ono jako pokus to možná bude dobré, ale jinak podruhé bych to už nepraktikovala. Sice třeba hned první scéna se mi docela líbila, ten příběh až na debilní happy-end taky docela dobrý, ale jinak byl film spíše nuda. Mi to připadalo jako experiment, navíc tou délkou byl film až nudný. Zkrátila bych to na 30, max 45 minut, to by bohatě stačilo... (26.06.2013)

Vorel se po více než patnácti letech vrací k žánru, kterým ozdobil manifest Pražské pětky – ke grotesce. Ale zatímco Cesta na Karlštejn byla vzhledem k úsporné stopáži a svižné anekdotické stavbě dílem vskutku jednohubkovým, Skřítek má větší ambice a vícero úskalí. Vlastně připomíná sled anekdot poslepovaných dohromady tu lépe, tu hůře (někdy střih "bolí"). Za nejrozproruplnější považuju nevyrovnanost skečů a též hudba MIGu 21, která je velice "krotká". Pokud si odmyslíme myšlenkové poselství, které je svým vyzněním blízké divokým snům čerstvě pubertálního anarchisty v záběhu, zbývá film s příjemným duchem, lehkou sklepáckou poetikou a několika opravdu dobrými místy, které ještě zvýrazňuje práce s barvami. Spokojený jsem ale tak napůl, protože oproti zralé a svojské Cestě z města je Skřítek prostě a jednoduše veselou taškařicí pro malé i velké, nad kterou se nevyplatí moc přemýšlet a která nezanechá hlubokou brázdu v duševním poli... (14.04.2005)