Réžia:
Tomáš Vorel st.Scenár:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrajú:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (237)
Největší problém téhle grotesky je nepochybně poněkud nevyvážený scénář. Chvílemi jsem se řezal smíchy, za chvíli to vypadalo jakoby se autor snažil o psychologický film se skřeky místo slov. Herecké výkony byly zajímavé, ale vzhledem k jejich hojnému zpomalování či zrychlování těžko ohodnotitelné (ale suverénně nejlepší opět byla Eva Holubová). Hudba MIG 21 k těm šílenostem sedla. Celkem docela dobré, ale čekal jsem to ještě lepší. ()
Byla bych ráda, kdyby mi někdo tu skřítkovu nesmyslnou postavu vysvětlil, já bych veškerý scény s tímto stvořením nemilosrdně vystřihla. To co se mu klimbalo na zádech byl choroš??? Jinak jsem kupodivu celkem spokojená, taková groteska to je dost odvážný a nutno říct, že i riskatní projekt (a já osobně jsem byla vskutku nedůvěřivá), ale na to, že za celých 90 minut postavy vlastně ani nežblebtnou je to poměrně zábavný. Jen ty jatka, brrr!!!! ()
Tomáš Vorel u mě ještě nikdy jako režisér nepřekonal dvě hvězdy a stejně je tomu u Skřítka. Navnadil mě trailer a obsazení v čele s Bolkem Polívkou a Jiřím Macháčkem, proto jsem tomu dal šanci. Bohužel se mi to nelíbilo a Skřítek u mě rychle upadne do zapomnění. Pochválím snahu o originalitu… ale jen tu snahu. Ten koncept grotesky mě nesedl a jednotlivé gagy moc nebavily. Vlastně si vzpomínám jen na jednu jedinou vtipnou scénu a to je na podobný film sakra málo. Dramatická linka s příběhem na mě nefungovala prakticky vůbec. Zůstávají jen slabé dvě hvězdy a mé soukromé varování sobě samému: filmy od režiséra Tomáše Vorla už opravdu ne. ()
Skřítek ze rozjíždí opravdu bravurně - je vtipný, originální a také hluboký (tematizace konzumní kultury a groteskní definice stereotypů popkulturní doby). V průběhu filmu se ale stane to, čeho se (zřejmě) řada diváků obává - Skřítkovi dojde dech. S blížícím se koncem je to horší a horší, počáteční radost z objevování nového (filmového) světa střídá nuda. Přesto Skřítek bez problémů obhájí 4 hvězdičky. Hlavním důvodem je již zmiňovaná originální konfrontace s tvorem známým jako "homo postmodernensis" (vynikající scény v hypermarketu, maso jako fetiš každého čecha atd.). Výborná je i práce s hudbou - neustálé variování několika hudebních motivů Mig 21 (tyto melodie se nám nabíc spojují se známými texty, čímž se vytváří zajímavé napětí) film rytmizuje a uspořádává. Dalším kladem je samotná odvaha natáhnout takto specifický film do celovečerní délky (i když, jak jsem psal výše, 20 minut dolů by neškodilo). Když ještě pomineme podivnou postavu skřítka, který ve filmu nemá žádnou funkci, nezbývá než nové Vorlovo dílo doporučit. Skřítek je nezaměnitelný film. (A ještě mnohem víc...) ()
Odvaha opravdu Vorlovi nechybí. V době, kdy do kina lidi nechodí ani na mluvené filmy, natočí grotesku. Těžko napsat víc, než že scénka výletu na Karlštejn z Pražské Pětky byla rozvedena do celovečerní podoby, samozřejmě pouze po stránce nápadu. Děj už s ní nemá co dělat, a ani moc s Cestou z města na níž trochu navazuje. Film je prostě o životě, tak jak ho známe, jen očima grotesky. A je to sranda k pohledání. Pro mne osobně je to 80 minut famózní zábavy bez jediného hluchého místa a je v tom všechno: nadsázka, drama, nostalgie, lovestory, teenageři, stáří, holky i chlast. No rock ´n ´roll od Mig 21 taky není k zahození. Herecké výkony vysoko nad průměrem dnešní doby. Jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů....100% ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (6)
- Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
- Částečnou předlohou nebo předchůdcem Vorlova Skřítka je krátká, rovněž Vorlem režírovaná groteska skupiny Mimóza, „Směr Karlštejn“, která je jednou z částí filmu Pražská 5 (1988). Začátek Skřítka na svého předchůdce jednoznačně odkazuje a především je oběma filmům společná celková forma napodobující klasické grotesky. Hlavní postavy tvoří podobnou, maléry stíhanou rodinu (s tím rozdílem, že ve Skřítkovi je jediný starší syn místo dvou malých), klíčovou postavou je v obou filmech záhadný poťouchlý skřítek, o němž ví pouze malá dcerka. V ostatním se tyto filmy liší, děj je pokaždé jiný. V obou filmech ztvárnila postavu matky Eva Holubová. (Adam Bernau)
- Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
Reklama