Marie Růžička

Pohádka je skutečně bolestnou ztrátou času a co je horší, oplývá přitom docela silným hereckým obsazením. Přitom hned zpočátku diváka nabudí hlas vypravěče Lukavského, který se k pohádkám - respektive hlavně jeho hlas, vyloženě hodí. Zvláštní je také vidět Petra Nárožného v pohádce ve vážné roli. Ani zlé, ani komediální, ale jen a pouze vážné. Pak následuje zoufalé nic, které je vyplněno nepovedenými úklady čarodějnice a krále a ještě předtím až groteskním skákáním přes postel plnou lístků růží. Slabý je i úplná závěr. O to nepochopitelnější je záměr tvůrců narvat pohádku do dvou dílů. Být z toho jeden díl, možná by se jednalo o alespoň trochu dramatické dílo. Takhle jde především o mnoho minut nudy a dramatický konec. (30.12.2019)

Nejsem si jista, zda je tato pohádka v Nové nůši pohádek, nebo je v jiné pohádkové sbírce. Je to již drahně let, co jsem to četla naposledy, přesto některé rozdíly filmu i polozapomenuté předlohy tlučou do očí. Třeba samotné početí Marie, které v knížce sice je z plátku růže, ale ten její máti spolkla ještě v letu, dřív, než dopadl na zem. Tedy, král z toho nevycházel jako až takový pazdrát nehorázný. Myslím, že děti musí být zmatené tím, jak je to pojato v křesťanském duchu, zkamenělé slzy lotra po Ježíšově pravici, křížů víc než na Via Appia, zdůrazňování panenství Marie (samo o sobě jméno panenské), holubice a do toho se tam motá čarodějnice, která touží po spasení. Při tom, kolik prostoru má pitvoření šaška, je vyloženě škoda, že o tom, co trápí čarodějnici a kde se v králi vzala ta čistokrevná zloba, se nedovíme ani půl slova. Nemluvě o tom, že tady evidentně král páchá zlo pro zlo, což je pro mě vždycky nepochopitelné, čarodějnice jen jde za svým a není při tom ohleduplná. Není ale ani zdaleka tak bezohledná, jak by být mohla. Nedomyšlené je i to, že král se chtěl nechtěné nevěsty - švadlenky zbavit, nechal ji zatknout a za pár let z ní je dvorní švadlena. Alžběta, jako další zlo pro zlo, je v ději zbytečná, klidně by to mohla být jen "princezna co zítra přijede" a vůbec nic by se nestalo. Závěr je už potom jenom čistokrevná vražda logiky pro drama. Ke skoku přes ďábelskou propast nikoho nic nenutilo. Dalo se to v klidu a pohodlí obejít. Takovéhle záseky v mých očích vždycky z postav udělají nemyslící pitomce a takovým se dá fandit jen těžko. (06.09.2015)

Pohádka, na který jsem ujížděla už v době premiéry. Podobně jako na Aničce s lískovými oříšky. Byla do tvorba, která ostře kontrastovala s těmi hudebními rozjuchanými pohádkami v papírových kulisách z předchozí dekády - a přišla právě včas. Jen je mi vyloženě líto toho, jak si kariéru zabila zdejší princezna - Daniela Krhutová. (04.07.2011)

Určitě jedna z lepších porevolučních pohádek. Na jednu stranu mě zaráží, jak velký rozdíl je mezi oběma díly. První je nadprůměrná pohádka, druhý je po většinu času odbytá a nevýrazná křeč. Ale v každém případě je to koukatelná pohádka s temnou atmosférou a vynikajícím charismatickým Danielem Rousem. (01.05.2008)

Ponurá pohádka, s čarodějnicí Vilmou Cibulkovou a Danielem Rousem jako nestárnoucím králem, šaškem Davidem Suchařípou, odpornou princeznou Zuzanou Stivínovou, s naprosto nevýrazným princem Jiřím Kuldanem, hezkou Marií Růžičkou - Danielou Krhutovou a švadlenou matkou Ivanou Andrlovou, která i jako mladá vypadala staře. Kámen srdcelam a touha po věčném mládí, nedozírném bohatství a moci, skákání přes postel, zrození Marie Růžičky z plátku růže, její setkání s princem a zakletí. První část pohádky měla spád, druhá už byla bohužel o ničem. 3* (21.07.2015)