Praha - neklidné srdce Evropy

Dokument z rádu "iných". Rýchle strihy, obrazové seky a zrýchlený pohyb miestami pripomenuli Panelstory. Ako Ariadnina niť sa dokumentom tiahne apel na potrebu kontinuity vedomia dejín. Keby som len sakra vedel, že čo to - okrem pateticky prednesenej frázy - vlastne obnáša. Asi, že históriu je dobré poznať, Ach, aha, naozaj? No to by som veru nebol vedel. Pohľad na Prahu rôznych období ako neustále prelínanie obrazov súčasnosti a minulusti, inscenovaných scén. záberov z filmov a divadelných predstavení. História sťaby komédia, dráma, tragédia i fraška. Dejinná hra. Pateticko-filozofická oslava mesta storočiami plnými krvi, zlyhaní, pádov, ale aj vzletov. Osvietensko-mozartovsky napudrovaná avantgarda. Kudrlinky obrazu a hudby tlmené vznešeným sprievodným slovom vytvárajú obraz Prahy, ako štatistu dejín, pomedzi ktorého telo sa hekticky preháňajú ľudia, vozy, pozostalosti. (19.10.2012)

Nebýt Chytilové experimentální formy, byl by to přesně ten film, který celou stopáž opakuje jednu stejnou myšlenku a který je svou snahou být co nejvíc monumentální až přehnaný. Takhle se mi líbilo zpracování historie Prahy i její současnost v rytmu tepu srdce, jindy rychlého, jindy pomalejšího, jelikož je zrovna "klid". Je to chytré, je to promyšlené a když už to vypadá, že se vyčerpalo i to, přijde geniální část se spartakiádou s hudbou Pražského výběru. Jen poselství z toho plynoucí je takové nedostatečné a až moc se vzhlížející v sobě. Btw, zajímalo by mě, jestli ta oslavná část s Husity byla na popud režimu, nebo ji tam chtěla sama Chytilová... Slabé 4* (30.04.2024)

Bavila ma vtedajšia Praha podľa Chytilovej; kabarety, koncerty, divadlá, rýchly život v uliciach, mladé baby a Vilém Čok. A ešte ten megacool záver so spartakiádou. Pri tých hradoch a stredoveku som, naopak, nedokázal udržať pozornosť. Na naše končiny 80.tych rokov je to ale celé neuveriteľne progresívne, takže zaukruhľujem dohora, aj keď pravdupovediac, som si to dokázal užiť iba z polovice. (22.05.2020)

Dokázat sestavit pohledy na Prahu do jedinečné dokumentární eseje, ukázat to, co už bylo mnohokrát ukázáno, jinak, zajímavěji, dokonaleji, udělat z obyčejného dokumentu silnou emocionální výpověď, ukázat Prahu jako skutečné tepající srdce, to dokáže jen umělec s mimořádnou vizí. A takovou umělkyní paní režisérka Chytilová bez všech pochyb byla. (02.02.2024)

Mám ráda Prahu. Mám ráda výtvarné umění. To měla ráda i paní režisérka. Na filmu je to dostatečně patrné. Ale přiznám se, že sledování dokumentu s multifokálními brýlemi bylo poněkud obtížné. Švenk kamerou byl často tak rychlý, že mě po chvíli začaly bolet oči. Nicméně působivé. Ocenila jsem prolínání současnosti s historickými záběry i starými dokumenty. Pan Malíř se asi dost naběhal. :o) Ale výsledek za to rozhodně stojí. (14.03.2014)