Reklama

Reklama

VOD (1)

Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (142)

Zíza 

všetky recenzie používateľa

Jestli to má nějakou uměleckou hodnotu, tak ji v tom prostě neumím najít. Fakt je, že jsem u dvou povídek málem usnula a u jedné se mi to povedlo, naštěstí (?) mě soused probudil, takže jsem to mohla s "chutí" dokoukat. Ale štěstí opravdu bylo, že poslední povídka byla opravdu dobrá; za ni lepší 2*. ()

Hwaelos 

všetky recenzie používateľa

Smrt pana Baltazara (****) nezapře Menzelův rukopis. Je hrabalovsky hravá, zachovává styl autorových dialogů, nabízí zajímavé střihové sekvence a zavádí pojem filmového pábitelství. Slovo "filmového" je velmi důležité: Menzel jako největší adaptátor mistra Hrabala. Svými snímky určil estetiku převodu onoho "pábitelství" na stříbrné plátno. Jakýkoli jiný pohled bude, domnívám se, odsouzen k odvržení jako nevěrný (nebo nevěrohodný?). Scénami s motocyklisty v zákrutách dráhy jasně předznamenává lyrické pasáže svých dalších filmových převodů. I Němcovi Podvodníci (****) korespondují s budoucím autorským stylem, který je oproti jeho souputníkům mnohem drsnější a komornější, zaměřený na postavy. Dokonce i při práci s Hrabalovými lehkonohými dialogy, dokázal vytěžit dřeň lidské bolesti stárnutí a blížící se smrti. Dům radosti (****) je asi nejdivočejší povídkou, která se zřejmým způsobem odchyluje jak od Hrabalových dialogů, tak i stylově od ostatních snímků Perliček. Šílené a místy velmi vtipné. Ukazují se tu také limity využívání neherců, které zpopularizoval neorealismus, a sice že pokud je chceme využít, musí jim být alespoň rozumět, když mluví. Chytilová se v Automatu svět (****) projevila především jako experimentátorka a důsledná popiratelka tradičního způsobu vizuálního vyprávění složeného ze záběrů a protizáběrů, důrazu na nosné postavy vyprávění a synchronizace dialogu se záběrem na mluvčího. U této povídky je mimochodem velmi zajímavé srovnání s autobiografickou novelou (a její adaptací) Něžný barbar. Jako předobraz hlavního hrdiny poznáváme bezpečně Vladimíra Boudníka. A konečně, Jirešova Romance (****) je asi nejlepším zachycením hrabalovské poetiky z celého cyklu a to nejen v rovině motivické, ale hlavně v dialozích. V podstatě, kdybych neměl dopředu žádné informace, neváhal bych ani chvíli a za autora označil Menzela. Jedná se taky asi o jediný "normální" příspěvek do jinak velmi nediváckého povídkového filmu. Nediváckost však rozhodně není míněna jako výtka. Naopak, Perličky skvěle shrnují dravost a chuť převrátit kinematografii vzhůru nohama, která byla blízká celé generaci nové vlny. Avantgardisté počátku minulého století byly toho názoru, že umění je třeba zapálit a nechat shořet do základů, aby bylo možné postavit nové. Což je vůle, která současné generaci filmařů chybí. ()

Reklama

Pohrobek 

všetky recenzie používateľa

Zajímavý experiment, ovšem skládačka Hrabalových povídek natočená různými režiséry sama o sobě není dobrým nápadem. Celkový dojem tak možná není úplně dokonalý, ačkoliv jednotlivé povídky působí velmi dobře. Jiří Menzel se učil pracovat s hrabalovským materiálem a už tady jeho pábitelům vtiskl i svůj nezaměnitelný rukopis, poetizace motorkářských závodů je vynikajícím nápadem. Jan Němec Podvodníky vlastně doslova přepsal, v televizi ale dvě rozkošné postavičky typických Hrabalových kecalů působí možná ještě zajímavěji než v psané podobě. Příběh Evalda Schorma se vymyká svojí barvou - kvůli rozkošné barevnosti kreseb naivního malíře, který je z postav celého snímku asi tím nejživotnějším. Věra Chytilová naložila se svou povídkou nejvolněji, kombinace svérázného chování i nečekané poetiky jí ale rozhodně vyšla. Jaromil Jireš pak svým způsobem také trochu uhnul, ale téma cikánského přístupu k životu příběhu zajistilo spoustu hrabalovského sentimentu. ()

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Upraveno v prosinci 2023. Perličky na dně: jde o zdařilé převedení povídek Bohumila Hrabala na filmový pás, kde se rozprostírá jak poetika literáta (to nadšeně bezprostřední nalezení poezie v obyčejnosti, v bídě a v prachu všednosti), tak též literátovo pojetí lidské duše jako kosmické perly (respektive perličky). Jaromil Jireš - Romance: básníkovo okouzlení cikánským temperamentem a jejich ještě původním, tím tradičnějším přijímáním života zde mocně vyplouvá, tryská na povrch. Je to intimní symfonie pro dva, toužícího mladíka Gastona (Ivan Vyskočil, ten mladý) a mladou bezprostřední cikánku Margitku (Dana Valtová). Jan Němec - Podvodníci: krasosmutná poezie o pábitelství jako ospravedlnění sebe sama a vlastního života před sebou i před světem. A v tom je právě odhalena krása života. Zaujmou staříci (Miloš Čtrnáctý a František Havel). Evald Schorm - Dům radosti: šibalství a výdělečnost modernějšího způsobu světa troskotá na prosté lidové tvořivosti. Vyniká naivní vesnický umělec (sám malíř Václav Žák) i jeho osobitá mamá (Josefa Pechlátová) a dva pojišťováci, ten upjatější (Antonín Pokorný), i ten smířlivější (Ivan Vyskočil, ten starší). Jiří Menzel - Smrt pana Baltazara: podstata básníkovy poezie právě v této epizodě dosahuje svého vrcholu. V centru velkého víru poezie jsou milovník automobilismu (Ferdinand Krůta), pak jeho manželka s hudebním sluchem (Pavla Maršálková), v čase uvízlý strýček (Jan Pech) a ty zážitky ostatních absorbující invalida (Alois Vachek). Věra Chytilová - Automat Svět: poezie se zde snad nejvíce dotýká podstaty života, v jeho celistvosti, díky tomu odhaluje kouzlo života, jeho nejbytostnější poezii. Navíc, představuje alespoň trochu dílo osobitého grafika a malíře Vladimíra Boudníka. Vedle něj zaujme rázná výčepní v automatu (Alžběta Laštovková) a o ženicha policií připravená nevěsta (Věra Mrázková). Mám poezii Hrabala rád a od filmových adaptací neočekávám svoje představy, ani otrockost, spíše podstatu, duši, perličky, extázi poezie. Perličky na dně nejsou určeny pro intelektuály, jde o poezii, o kouzlo života v jeho zdánlivé obyčejnosti. Neschází potřebný nadhled. Vše plyne, v tom je veškerá krása i hrůza života zároveň. ()

kajas 

všetky recenzie používateľa

Respektuji Hrabala a jeho pábitelství, respektuji význam "nové vlny". Ale ani jedno se mi jednoduše nelíbí. Druhou hvězdičku přihazuji čistě jenom za závěrečnou povídku, kde mě pobavil Vyskočil. "Co když ti maminka řekne: Cikánku si vezmeš jen přes moji mrtvolu?" "Tak já řeknu: Mami, tak si lehni a já tě překročím." ()

Galéria (23)

Zaujímavosti (16)

  • Při motocyklových závodech v povídce "Smrt pana Baltazara" zní skladba Poustevník od Bedřicha Nikodéma - oblíbená skladba pana Leliho ze Slavností sněženek. (sud)
  • Bohumil Hrabal si zahrál epizodní roli v každé povídce. Ve "Smrti pana Baltazara" ztvárnil diváka motocyklových závodů, v "Podvodnících" zřízence pohřební služby, kočího v "Domě radosti", návštěvníka "Automatu Svět" a nakonec usínajícího pána v tramvaji v povídce "Romance". (sud)
  • Děj povídky "Dům radosti" se odehrává v malé osadě "Amerika" asi kilometr od Unhoště a také se tam natáčel. Originální malby podivína Václava Žáka na jeho domku zmizely teprve asi před 5 lety (2003) pod novou fasádou. Křižovatka, kde se stala hromadná nehoda, je pak asi kilometr za obcí Nouzov. (CaptainNor)

Reklama

Reklama