Hranice šílenství

Výborný A. Perkins, jedno z nejlepších zpracování "Dr. Jekylla & Mr. Hydeho". Londýnem prochází muž děsu, psychopatický, zvrhlý... Skvělý horor. [9/1O] Zkuste také třeba: Dr. Jekyll a pan Hyde(8/10), nebo Mary Reilly(8/10). Edge of Sanity:trailer (23.01.2007)

"Nemyslela sis, že jsem mrtvý, že ne ?!" ;) Jednomu musí být zajímavých Spratlingových kameramanských kejklí a zejména výtečného Anthonyho Perkinse, který se pro tu jekyll-hydeovskou postavu samozřejmě přímo nabízel, až líto, zvlášť když tu vypadá jako zmatený transvestita.. A páně Stevensona rozhodně taky.. (13.04.2016)

Když ouplně pominu fakt ( a nemám s tím narozdíl od některých diváků sebemenší problém ), že se jedná o jakousi variaci na Jekyll a Hyde, vychází mi z toho celkem slušný drsnější thriller až horror s poměrně originální a psychedelickou atmosférou. Tvůrci evidentně s kokainem mají své zkušenosti a do některých scén to dokázali perfektně přenést. Dobový Londýn i šlapky jsou fajn, lepší průměr tedy zaslouženě. Ale čtvrtou hvězdu si film jako celek zaslouží díky Perkinsovi. Ten si to i ve svém pokročilém věku pár let před smrtí dává takovým drtivým způsobem, že i Norman by možná stáhl půlky k sobě. Být kameramanem při té poslední Hydeovo scéně, tak si naseru do trenek, hroznej ďábel. 7.5/10 (01.03.2014)

Spojení Jackylla, Hyda a Jacka Rozparovače zní jako perfektní námět, ale Edge of Sanity ho nedokázalo nijak poutavě či inovativně uchopit a jen si jím tak přehazuje z ruky do ruky, ze scény do scény, ale schází větší hloubka a vykreslení postav i děje. Za zmínku stojí pouze výrazný expresivní vizuál, ale ani ten není využit ideálně. V několika scénách je možné jej vskutku obdivovat, v dalších působí směšně a velmi křečovitě, až pseudoumělecky, naprosto nevhodně pro tento film. Konec poslal i ten průměrný výsledek do žumpy zapomnění. Perkins zcela nezajímavý. (30.10.2010)

Slušný mix Stevensonova kultovního příběhu a nikdy nevyřešeného řádění Jacka Rozparovače (k němuž se film nakonec přikloní). Výborná kamera, skvělý vizuál, pečlivá kompozice, práce se světlem a stínem (Perkinsonovy nasvícené oči působí děsivě), modrá a červené (jojo, Argentovy oblíbené), smysl pro detail. Snímek nešetří nahotou. Krásné ženy. Pěkné naturalistické podřezávání, nešetří se ani krví. Déšť bičuje noční ulice, krev stéká po stěně a barví temné louže, bouře, strach. Snímek vypadá, jakoby vznikl v 60. - 70. letech, což byl zřejmě tvůrčí záměr. Tím si u mě získal body navíc. Perkins se cítí v roli psychopatů jako doma, což je nakonec dobře. (22.12.2016)