Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Upraveno v lednu 2024. Panelstory aneb Jak se rodí sídliště je dynamicky neposednou koláží spletenou nitkami satiry do zvuků disharmonie v neutěšených obrazech s razítkem politicko-společenské kritiky. Věra Chytilová svou jízlivostí zhodnocující partnerské a mezilidské vztahy provokativně převrací nadšení a obdiv nad socialistickou výstavbu k vykreslení krajiny odcizení a destrukce vztahů pod vlivem sobectví, nedůvěry, intimních kompenzací a niterné nenaplněnosti. Stereotypy ve vztazích a v komunikaci i řádně kymácející se struktura uspořádání a fungování společnosti v cynickém rozechvění. Nedostatky doby jako každodenní a trvalé vymezení životního prostoru. Smetiště lidské nedokonalosti jako základní podmínka lidského soužití. Koláž je vzájemně propletena ve výkřik celé té podrobené a neukojené lidské touhy. Průvodci koláží jsou se sídlištěm velkoměsta seznamující se penzista (Antonín Vaňha) v desiluzivním prohlédnutí a bezprostředně bezelstný malý klučina Pepík Novák (Lukáš Bech) s vlastní Odysseou i tím iniciačním zasvěcovacím rituálem životu. Mezi výrazné objekty zájmu patří členka kolaudační komise s něžným dobrodružstvím a výchovnou starostí Marie (Eva Kačírková, scénáristka filmu), herec s neustále používanými maskami v životě Jiří Kodeš (Jiří Kodet), Mariina dcera s hrůzným dilematem Soňa (Alena Rýcová), člen kolaudační komise s vlastním nepřiznaným tajemstvím minulosti Josef Novák (Bronislav Poloczek), jeho tělesně vášnivá milenka Alžběta (Dagmar Slivinská), Sonina bývalá spolužačka v zajetí manželství a mateřství Marta (Miluše Šplechtová), či její jedinečně dobou vytvarovaný manžel Franta (Oldřich Navrátil). Další části koláže: dědův vnuk s plodnou láskou a s vypečenými rodiči Petr Homola (Michal Nesvadba), dosti neúspěšně se snažící hercova sousedka (Daniela Šrajerová), vztahovačný zástupce veřejného pořádku (Milan Klásek), po vyspání lačný autobusák Antonín Vondráček (Ladislav Potměšil), jeho žena v hysterii a bolestech těhotenství Jitka (Klára Jerneková), jejich malá dcerka Helenka (Renata Denemarková), okolního světa stranící se stará Kudláčková (Štěpánka Chytilová), listonoška s prosazovaným právem na nákup (Helena Lehká-Rejšková), trafikantka s přehledem situace (Hana Hejduková), přání plnící malíř pokojů (Zdeněk Matouš), pro melouchy ochotný zedník Kolda (Vladimír Hrabánek), či do úzkých přivedená vrchní sestra v jeslích (Emma Černá). Panelstory aneb Jak se rodí sídliště se prodírá staveništěm socialistického bytí, rozdrobeném ve fušeřině, v odosobnění, konfliktu způsobů přijímání života, v přezírání a vnitřních slabostech. Groteska o šťastném socialistickém sídlištním soužití a aspektech doby. Kurážné neposedný požitek. (08.11.2009)

Filmu, z ktorého ma na konci bolí hlava, nemôžem dať viac ako dve hviezdičky. Prehnane veľa vnemov spolu s psychedelickou hudbou síce vytvára požadovanú depresívnu náladu, ale film, ktorý ma otrávi si už druhýkrát nepozriem. Každý, kto sa za socializmu nasťahoval na nové sídlisko však spoznáva každodennú absurditu. Výťah fungujúci až niekoľko týždňov po nasťahovaní, žiadne služby, či obchody, autobusová zastávka pol kilometra ďaleko, ešte niekoľko rokov neexistujúce chodníky a cesty. Do toho všadeprítomné blato, žeriavy, tatrovky, buldozéry, stavbári a pomocná sila - väzni, voľne pohodené panely a kusy železa. Film ukazuje aj to, čo nie je len "výdobytkom" socializmu: anonymitu, nezáujem, pokrytectvo a špina. Buď to v nás je alebo nie je. Bez ohľadu na zriadenie. Sídlisko tomu len napomáha. Vytvára živnú pôdu železobetónových medziľudských vzťahov. (09.02.2004)

Výborná satira, ve které se kromě obrazu bahnité komunity a normalizačního marasmu prosazují i typicky "chytilovské" prvky, zejména pak přízemnost vztahů opačných pohlaví. Trochu nevyváženě působí autentické prvky v kombinaci s výrazně stylizovanou parodií (Kodetův Kodeš), jakoby Chytilová občas nepokládala panelovou realitu za dost vypovídající a cítila nutnost ji zvýraznit komediálními prvky. Z hlediska výkladu rodící se normalizace však naprosto klíčové dílo. (14.07.2009)

Život lidí v každodenních situacích uprostřed právě staveného sídliště i již hotových a obývaných paneláků... V době vzniku se film kvůli satirickému zobrazení života v normalizačním marasmu promítal jen velice okrajově, Věra Chytilová v něm nekompromisně zachytila tehdejší dobu. Přesto si troufám tvrdit, že Panelstory je hodně nadčasovým filmem, protože odráží životní perepetie mnoha kolem nás, prostřednictvím zobrazení lidské charakterů a různých situacích odvíjejících se nezávisle na sobě a z velké části nezávislé i na konkrétní společenské situaci. Zmatený kolotoč těchle situací zachycuje Chytilová tentokrát na pozadí věčně rozkopaného sídliště (nebo rovnou celé čtvrti) z důvodů výstaveb. Vyvádění dětí, mezilidské vztahy, nevěra a nedorozumění, podplácení, sociální i zdravotní problémy, hraniční situace (zaseknutý výtah) a podobně.... někdy hořký až groteskní humor, jindy deprese. Když se divák bez problémů smíří s tím, že jde sledovat český film bez hereckých hvězd (stejně se dočká alespoň Jiřího Kodeta hrajícího v epizodní roli sebe sama nebo tehdy ještě neznámého Oldřicha Navrátila), tak si skvěle užije i onoho neherce dědečka (Antonín Vaňha) :-). Pokud jde ale o můj osobní dojem z filmu, přes veškeré klady se mi tenhle slepenec nejrůznějších prožitků bez ucelenější dějové linky nebo jakéhosi "příběhu" sledoval místy poněkud náročněji a vyznění některých scén (za neutíchajícího křiku nebo pláče dítětě) působilo na mne až moc depresívně. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (31.05.2018)

Herdek jak mi tohle mohlo uniknout? Část dětství jsem strávil na rozestavěném Jižním městě, takže tímto filmem jsem se vrátil hooodně back... Kdo nezažil, nemůže ani zdaleka tušit jak Chytilová vysekla nadčasovou věc. Husákovi děti se draly na svět hlava nehlava a mladí neměli kde bydlet. Panelová sídliště měla problém s nedostatkem bytů vyřešit. Leckdo se pak stěhoval do paneláků, kde ještě na zdech zasychala barva... Nezapomenu na tu ,,vůni'' lepidla na linoleum na chodbách, na ty hry s kamarády ve skružích a mezi složenými panely... Na všechny ty bunkry. Nezapomenu ani na to bahno připomínající Verdun za první světové války, kdy se dalo po rozbahněné zemi mezi domy chodit jen po prknech a podlážkách, pokud vůbec někde cestu takto upravil... Chodníků nebylo a zimní přesun k často daleké autobusové zastávce rozmoklým terénem občas připomínal složité manévry. Maminy ale srdnatě se skutečnými socialistickými cadillaky kočáry značky Liberta s průhledy v bocích projížděly cesty necesty až mohutná péra kočárů skřípala... Dnešní zhýčkaná mládež by tohle jen těžko dala, už slyším všechny ta stížnosti... A tehdy za to lidé byli vděční! Leckdo totiž stále bydlel ještě v sedmdesátých letech s rodiči což v případě přivedení manželky domů musel být docela masakr už jen v rámci intimního soužití natož když tchýni nevěsta nevoněla.. :-) ! Ústřední postavou filmu vlastně stařeček, který je pozván dětmi aby žil na sídlišti s nimi v pohodlí moderní domácnosti. Ten při bloudění a hledání správného paneláku potkává různé obyvatele sídliště a na jejich konání mnohdy podivné či nepochopitelné nahlíží selským rozumem starého člověka z vesnice. Nakonec poznává, že toto pro něj není... Tím vlastně nastavuje Chytilová kritické zrcadlo celému tomu mumraji se socialistickým bydlením na panelovém sídlišti se vším co takové sídliště sebou neslo. Od šílených životních podmínek během dekád zuřivého budování, problému se závadami v bytech po vzájemné se odcizení lidí, kteří často ani neznali své nejbližší sousedy. Čím jsem starší, tím mi paní Chytilová více chutná ! Dávám tedy za 4 panelové stěny. * * * * (21.10.2020)