Ja som Sam

Hej Seany, nechceš si zahrát dementa, kterýmu odebrali dceru? Budou ti kvůli roli muset vytrhat obočí, abys vypadal i v reálu jako retard. No jasně, z toho kouká Oscar. Když ho dali Hanksovi za Forresta, tak proč ne mně, že jo? Vůbec nevadí, že to bude působit trapně, bude to plitký až k poblití... Narážka Roberta Downey Jr. v TROPICKÝ BOUŘI dokonale sedí. (18.08.2005)

Když mě to celé přišlo jako špatně natočená parodie na Rain Mana, Forresta Gumpa a whatever else. Mentálně zaostalý Sean Penn, mentálně předčasně vyspělá Dakota - oba mají těch 7 let, akorát že v určitých chvílích scénář přestřelí a udělá z nich ty americké postavy, co jsou schopné dostat se za hranice svých předepsaných schopností a vlastností, tzn. začnou mluvit jako kniha, vylévat si srdce tak emotivním způsobem, že se začnete neklidně ošívat na židli a přejete si, aby do toho sakra aspoň nehrála ta stupidní vygradovaná a posmutněle famózní hudba. Potom přijde zatmívačka, člověk si oddechne, že tomu aspoň nechali otevřený konec, když už nic jiného, a ejhle - ono ne. Podobné pocity (odejdu - neodejdu - tak už ten případ vyhraj, stejně všichni víme, že to tak dopadne - dejte mi velký kuchyňský nůž a já rozpárám to plátno) jsem měla naposledy u Sloního muže. (21.02.2012)

Je evidentní, že člověk, který nezvládne obsluhovat mašinu na kávu, by nemohl doprovodit svou dceru až do sedmých narozenin, respektive i v Americe prostě fungují příslušné úřady. Když nicméně scénáristky poručí, že věk, kdy roztomilá dcerka inteligenčně předbíhá svého retardovaného otce, je ideální pro podpoření diváckého zážitku, berme to prostě tak. Nelze se ale smířit s berličkami a oslími můstky, které po celou dobu sledujeme. Matka se holčičky hned po narození zřekla a dívenka (prudce inteligentní a nepřirozeně sociálně vyzrálá) začíná ve škole odmítat prospívat, aby se milovanému otci nevzdálila. Naběhnou sociální pracovnice a zoufalý Sam klepe na dveře u ambiciózní právničky, která sama hledá recept na rodičovskou lásku (klišé jak Brno). A že jich ještě bude (klišé myslím). Jde o to, že za kameru se postavila žena a ještě s jinou tuhle sebevražednou story napsala. Hodně feministickou. Je mi to líto, ale jednoduše nemá ani zdaleka pevné základy. Když přejdeme fakt, že úřady se o rodinku dosud nezajímaly, tak tu prostě až snadno sedáme před Samem na zadek. Všechny si nakonec získá (i u soudu), ač ani neví, co znamená námitka. Úsměvnější (to není lichotka) průběh soudního jednání jsem v americkém filmu dlouho neviděl. Právnička Michelle Pfeiffer mě vůbec nepřesvědčila, naopak Dakota Fanning a Sean Penn jsou jednoznačnými taháky téhle limonády. Stejně jako písníčky od Beatles. Ve výsledku je to jednoznačně Pennův film, škoda jen, že jeho bravurní výkon kazí ty samoúčelné kousky s kamerou. Za ty měl dostat někdo přes prsty. Stejně jako za řadu jiných přešlapů. (06.05.2016)

Poutavý příběh o uvědomění si pravých hodnot v životě člověka, o nutnosti nezanedbávat výchovu dětí, ve jménu čehokoli. (hlavně ne ve jménu neustálého kvaltu a honičky za čím vlastně?) O schopnostech a zjevných hodnotách handikapovaných, není zpravidla pochyb. Že bývají často příkladem pro všecky "normální" jedince, je důkazem nejen tento film. (10.10.2010)

Film o tom, že aj zaostalý človek vie milovať, je tu skvelý a takmer oscarový Sean Penn a vtedy ešte stále nádherná Michelle Pfeiffer. To sú pozitíva, Inak tomu trochu chýba šťava. Na tak dojemný príbeh mal prísť nejaký tlak na divákove kapesníky, ale nič sa neudialo. Prišlo len málo emotívna, nič mnou nezalomcovalo. (11.02.2018)