Réžia:
Věra ChytilováKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Jitka Nováková, Karel Novák, Jan Schmid, Eva Gabrielová, Julius Albert, Blanka Hušková, Luděk Sobota, Jaromír Vomáčka, Alice Auspergerová, Josef Somr (viac)Obsahy(1)
Po úspěšných Sedmikráskách (1966) uvedla Věra Chytilová další složité podobenství, tentokrát s ambicemi vyjádřit nikoli jen společensko-kritické, nýbrž i filozofické myšlenky. Obrazově vytříbená úvaha o pravdě a lži vychází z biblické symboliky, konkrétně z příběhu Adama a Evy. Hlavní hrdinka Eva, která s manželem Josefem tráví čas v luxusním penzionu, se začne zajímat o tajemného svůdce Roberta. Josef je k jejich koketování, ale i k jiným věcem slepý. Žena podle různých náznaků postupně zjistí, že Robert je sériovým vrahem žen. Navzdory jeho lstím se jí podaří zachránit si život, avšak pochopí, že někdy je lepší pravdu nikdy nepoznat...
Silně stylizovaný příběh natočila Chytilová podle scénáře, na kterém spolupracovala s Ester Krumbachovou. Ta vtiskla filmu nezaměnitelnou tvář i jako výtvarnice. Divácky velmi náročné dílo překypuje obrazovou symbolikou; film nasnímal manžel Věry Chytilové Jaroslav Kučera, jeden z našich nejlepších kameramanů. Složitá, takřka operní struktura vyprávění je zvýrazněna hudbou Zdeňka Lišky, která zní prakticky pod každou replikou. K biblickému motivu Adama a Evy se Chytilová neúspěšně vrátila ve filmu Vyhnání z ráje (2001).
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (92)
Tahleta podobenství, to je někdy k nepřežití a pak se docela těším, že shlédnu nějaký hezký, polopatický film. ()
Díky tomuto filmu se Věra Chytilová stala světově známou. Ano toto není film pro každého. Je to hlavně pro ty chytré, co se vyznají v umění a v poetismu. ...90% ()
Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1981/82. O mrtvých jen v dobrém, leč toto dílo tedy dobré nebylo. ()
filmová koláž, surrealismus, experiement, 95 minut skvělých nápadů, šílenství a originality ()
Strašlivá slátanina, jak se ovšem od madam Chytilové dalo čekat. Ovšem že to bude až tak strašné... ()
Nevím, co tím chtěl básník potažmo Chytilová říci, ale tohle není nic pro mne... ()
První kniha Mojžíšova… :-) Docela odvaha zpracovat a hledat “pravdu” skrze citování Bible za komunismu a nedělat si z toho tak úplně legraci… esteticky propracované podobenství ze “šedesátek”. ()
Nejspíš budu vypadat jako naprostý kulturní barbar, ale pro mě byl tenhle film utrpením. Nejspíš jsem hloupá, ale já ho vůbec nepochopila, celé mi to připadalo zcela šílené a hudba mi po pěti minutách lezla na nervy. ()
Příliš citelně antikomunistické poselství. Tedy film je podle mě prvoplánově společensko-kritický a ne filozofický, ten popis tam dali jako úlidbu cenzůře. Hodně mě tedy zklamal rozpor mezi synopsí a filmem. ()
Film s pracující se symbolikou a vícevýznamovostí..... ()
Geniální dílo geniální filmařky i jejích spolupracovníků Lišky, Kučery, Krumbachové. Mnohovrstevnaté podobenství s politickým přesahem, reakce na posrpnovou situaci, kdy se pravda už opět nesměla vyslovovat. Ale také ironická metafora o vztazích mezi muži a ženami. ()
Nijak oddechový, ale skvostný a odvážný film. Paradoxně asi vznikl právě během socíku, kdy autor nemusel hledět na komerční stránku věci, a dostal-li se nějak přes hranici hloupé komunistické cenzury, což v roce 1969 ještě celkem šlo, mohl se oddat své vizi bez vražedného kalkulování. A tak vznikly tři nádherné filmy: toto biblické podobenství od Chytilové, surrealisticky poetická Valerie a týden divů od Jireše a pohádková snová Morgiana od Herze. Ovoce v sobě obsahuje mnoho někdy těžce rozklíčovatelných či vůbec nerozklíčovatelných obrazů, nicméně svým plynutím na vlně starověky tajuplné hudby držících divákovu pozornost v napětí. Film by zasloužil digitálně zrestaurovat, je to mocná duchovní a filosofická freska. Volně asociované tajuplno cíleně občas přitáhne zpět k zemi civilní dialog, což vůbec není na škodu. Ve výsledku prolínání zdánlivě nesouvisejících obrazů a bizarních scén je ale film zázračně kompaktní a vyvážený. Filmová technika a triky se od té doby posunuly sice jinam, ale tyto stále obstojí, stejně jako obstojí Zemanova Cesta do pravěku vedle Jurského parku. Když film srovnám třeba s Němcovým O slavnosti a hostech, který je sice slavnější, tak u Ovoce jsem se na rozdíl od Slavnosti nenudil. Byl tam nějak stále přítomný tajuplný a nadčasový vnitřní náboj a vzrušení z možnosti objevovat nové a nové významy. Pohybové kreace nahých milenců v úvodu překrytých ornamentálními přírodními motivy, přes rybí oko snímaný tanec s kamenným vejcem nebo snaha o překonání stěny snad rajské zahrady v závěru, s dramatickou hudební podkresbou, to jsou jedny z nejmocnějších momentů tohoto výjimečného filmového veledíla. ()
Reklama