Paměť stromů

Na tenhle seriál jsem narazila ještě na střední škole naprosto náhodou a strašně se mi líbilo, jak to pan Munzar vypráví ...Tady jsem ho začala mít ráda, tehdy vlastně jeho hlas (dnes vím, že nejen pro něj, je hoden obdivu) .. Navíc miluju přírodu a úvodní písnička se mi zdá skvělá ...Myslím, že lidi buď tenhle cyklus milují nebo nenávidí ...protože buď mu dáte 4 nebo 1 hvězdu (většinou) ...Když mám občas splín ...tak si ho pouštím ...Pro klid duše .-) (12.11.2015)

nezlobte se na mě, ale tohle je k čemu? k pravidelnému sledování? ne, to bych asi vážně nevydržel... Munzarovo předramatické filosofování a vyprávění je zdlouhavé, nudné, bezpředmětné... jako chvilka poezie dobré, ale jako seriál o něčem se to fakt nevyvedlo... a ta úvodní (průvodní) píseň... uff! oscilujíc nad odpadem, drží to jen těch několik hezkých záběrů a PÁR skutečně zajímavých informací... ale to je na dvacetiminutový dokument pro mě trochu málo, pardon. 20% (12.02.2008)

Tak tohle je prosím pěkně dokument s velkým D. Dost možná by v mém hodnocení předčil i leckteré válečné, na které také jinak nedám dopustit. A čím je tak vyjímečný? Člověk při jeho sledování absolutně zapomene na tu dnešní uspěchanou dobu plnou chaosu a techniky a skvěle si zarelaxuje pohledem na naši nádhernou přírodu. Luděk Munzar nejenom že je skvělým hercem, on i výborně vypráví. Jeho poučný přednes jistě každého zahřeje na duši. A opomenout nemohu téměř dokonalou ustřední píseň Bedřicha Ludvíka "Stromy", která je takovou tou pomyslnou třešničkou na dortu.100% (26.06.2007)

Vezmu-li v potaz svůj intimní vztah ke stromům, nemohu hodnotit jinak. Ve vyšším hodnocení mi brání chorobné ambice pana Ludvíka oslovit populaci i jako folkový zpěvák, a zároveň i jakási neupřímnost, kterou na mě působí místy až přehnaně patetický projev pana Munzara. Ty rušivé akční scény během přesunů helikoptérou si taky mohli tvůrci odpustit. (27.11.2013)

Na začátku nebylo slovo, ale strom. Sebejistě se rozkročil v prázdné krajině. Tak ho objevil člověk. Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem, zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu, počal nový život, ano, i umíral. A strom trval. Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem - živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Postůjme pod ním s vážností a respektem, zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší. Nejprve jsem sledoval Zpět k pramenům, poté Stromy a na závěr mám Rozhledny. Postupuji tedy přesně obráceně, než v jakém pořadí byly tyto dokumenty točeny. Paměť stromů je opět zdařilým počinem, jehož největší sílou je vedle samotné přírody průvodní slovo a provádění Luďka Munzara za tónů chytlavé melodie Bedřicha Ludvíka. Za největší vadu na kráse považuji extrémně rušivé prostřihy na letící vrtulník. Člověk se vždy pomalu lekne a nadskočí v křesle. Nechápu tento tvůrčí záměr. Pointou mělo být, že se štáb přemísťuje na jiné místo, ale takto hrozným způsobem? V porovnání s Prameny je tento cyklus o vlásek slabší, ale stále na vynikající úrovni. A nezapomeňte. Stromy se na nás dívají. Tam v korunách se člověku dech zatají. Tam v korunách se člověk a strom potkají. Tam v korunách má člověk nebe na dosah Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach! (02.12.2019)