Paměť stromů

Tak tohle je prosím pěkně dokument s velkým D. Dost možná by v mém hodnocení předčil i leckteré válečné, na které také jinak nedám dopustit. A čím je tak vyjímečný? Člověk při jeho sledování absolutně zapomene na tu dnešní uspěchanou dobu plnou chaosu a techniky a skvěle si zarelaxuje pohledem na naši nádhernou přírodu. Luděk Munzar nejenom že je skvělým hercem, on i výborně vypráví. Jeho poučný přednes jistě každého zahřeje na duši. A opomenout nemohu téměř dokonalou ustřední píseň Bedřicha Ludvíka "Stromy", která je takovou tou pomyslnou třešničkou na dortu.100% (26.06.2007)

nezlobte se na mě, ale tohle je k čemu? k pravidelnému sledování? ne, to bych asi vážně nevydržel... Munzarovo předramatické filosofování a vyprávění je zdlouhavé, nudné, bezpředmětné... jako chvilka poezie dobré, ale jako seriál o něčem se to fakt nevyvedlo... a ta úvodní (průvodní) píseň... uff! oscilujíc nad odpadem, drží to jen těch několik hezkých záběrů a PÁR skutečně zajímavých informací... ale to je na dvacetiminutový dokument pro mě trochu málo, pardon. 20% (12.02.2008)

K tomuto cyklu mám zcela stejný komentář jako k ostatním, takže vlastně pouze kopíruju ze Zpět k pramenům: Dodatečně a s odstupem let odebírám hvězdičku za ten dementní a příšerně zpívaný hit, který cyklus provází. To je ostatně tragedie u všech páně Munzarových a spol. chvályhodných počinů tohoto typu. Munzar svým způsobem navazuje na Čáslavského, který ovšem díky své orientaci na pamětníky zákonitě nemohl zaujmout širší spektrum diváků. Na Munzara pak zase navazuje Cílek se svým novátorským pohledem na krajiny kulturní. Už si jenom dovolím malou poznámku k těm, kteří tento a ostatní tyhle pořady poslali do horoucích pekel: Každý, kdo nechápe význam vychovávání národa ke vztahu k přírodě a pamětihodnostem je NAPROSTÝ křupan a v zájmu civilizace by se raději neměl množit... (04.10.2011)

Tak tímhle mě pan Munzar totálně dostal!! Nevím, kdo je autorem oněch textů, které pronášel, ale jeho přednes byl tak fenomenální a přesvědčivý, že Shakespearův Hamlet je oproti tomu pouťový žvanil. Měl jsem pocit, jako by vyprávěl o mých významných předcích a já pocítil neuvěřitelnou hrdost, že s takovými stromy mohu sdílet stejnou planetu. A měl-li nějaký z těch stromů pohnutý osud, měl jsem pocit, jako by mně umřel člen rodiny. Jasně, trochu přeháním, ale tohle se zkrátka povedlo. Oddechový pořad plný rozjímání. A divák zjistí, že všechna ta klišé typu "jak jsme malí proti dlouhověkosti stromů, které toho tolik pamatují" opravdu platí :-) Třešničkou na dortu je nádherná titulní píseň. (02.12.2012)

Na začátku nebylo slovo, ale strom. Sebejistě se rozkročil v prázdné krajině. Tak ho objevil člověk. Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem, zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu, počal nový život, ano, i umíral. A strom trval. Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem - živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Postůjme pod ním s vážností a respektem, zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší. Nejprve jsem sledoval Zpět k pramenům, poté Stromy a na závěr mám Rozhledny. Postupuji tedy přesně obráceně, než v jakém pořadí byly tyto dokumenty točeny. Paměť stromů je opět zdařilým počinem, jehož největší sílou je vedle samotné přírody průvodní slovo a provádění Luďka Munzara za tónů chytlavé melodie Bedřicha Ludvíka. Za největší vadu na kráse považuji extrémně rušivé prostřihy na letící vrtulník. Člověk se vždy pomalu lekne a nadskočí v křesle. Nechápu tento tvůrčí záměr. Pointou mělo být, že se štáb přemísťuje na jiné místo, ale takto hrozným způsobem? V porovnání s Prameny je tento cyklus o vlásek slabší, ale stále na vynikající úrovni. A nezapomeňte. Stromy se na nás dívají. Tam v korunách se člověku dech zatají. Tam v korunách se člověk a strom potkají. Tam v korunách má člověk nebe na dosah Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach! (02.12.2019)