Faunovo velmi pozdní odpoledne

Je mnoho ľudí, ktorí Věru Chytilovú považujú za výnimočnú umelkyňu. Ja tento ich názor rešpektujem, ale rozhodne ho s nimi nezdieľam. Mne sa jej tvorba nikdy nepáčila. Pre mňa to vždy bola šialená feministická ježibaba, ktorá točí samé absurdné sračky. V roku 1983 zrežírovala film "Faunovo velmi pozdní odpoledne". Nemá to ani hlavu, ani pätu. Kamera, scenár, strih, hudba, réžia všetko to stojí za hovno. No a ku tomu všetkému ma ešte aj ten šeredný Leoš Sachařípa s tým svojim afektovaným ŕŕŕ vytáčal takmer do nepríčetnosti. * (07.02.2019)

Tohle je hodně originální, fraškovitá, psychologická sonda do duše jednoho archetypálního muže. Věra Chytilová zachytila určité fluidum. To vyvěrá nejen v experimentálních záběrech. Vysmívá se můžům i ženám. Mě osobně uhranula šéfová. Ta stará semetrika, i přes to všechno chtěla (Fauna, lásku, cit?). I Faun chtěl být milován a chtěl milovat, jenže když pořád někdo utíká před stárnutím tím, že ukájí své libido... . Paní režisérka nabídla své skutečné nitro = 82%. (30.06.2010)

Co myslíte? Zašukala si někdy i ta smrtka zubatá? Hnusná vychrtlá babice, s jejíž kosou zkřížil, v šermířském souboji na život a na smrt, Leoš Suchařípa svůj ztopořený penis. Jak já mu tenkrát, před těmi třiceti lety fandil! A počítal jeho zásahy - všechny ty oslintané kozičky a faunovým kordem propíchnuté klíny. Tereza, Monika, Vendulka, Alenka, Kateřina, Petra, Zdenička... Holky dajné i nepoddajné, upejpavé i rozhoďnožky, vyholené i s bobrem, s kůzlaty i bez... a vůkol voněl vřes. "Haúúú!" A hups na ni! Pravda, bylo mi tenkrát sladkých 18 let. Všechna ta tajemná zákoutí dívčích těl jsem teprve začínal dychtivě prozkoumávat. Faunovy životní prohry jsem neřešil, svoje vlastní v budoucnu neočekával. Sbíral jsem zrelé čerešně, ukryté pod blůzkou a na světě bylo tak krásně... Carpe diem! A to Faunovo velmi pozdní odpoledne jsem vnímal spíš jako erotickou show. Neměl jsem ani páru, u čeho se mi to vlastně topoří ego a odkrvuje mozek. U jak hnusného, depresivního a velice strašidelného filmu, natočeného vychrtlou babicí s kosou. R.I.P. Věra Chytilová. Ta baba uměla točit! (04.04.2014)

Paní Chytilovou sice ctím, leč u jejích filmů (i když jsou pro mě zajímavé) většinou lehce trpívám... Tohle je ovšem krásná a moje oblíbená vyjímka! "Fauna" miluju, baví mě, rozveseluje i rozněžňuje - aniž by byl podbízivý. Jak tady čtu, spousta lidí jí vyčítá, že snad nemá ráda chlapy. Na mě tedy většinou působí tak, že nemá ráda hlavně ženy - a od toho se pak odvíjí všechno to ostatní... (Včetně feminismu i oné zajímavé drásavosti, která bývá jejím filmům vlastní.) Absolutně neženské, zkarikované, podivně se plácající hrdinky, které si neví rady samy se sebou a chlapům to dávají pěkně "vyžrat", tvoří ve "Faunovi" spíš jenom takové veselé a pestré pozadí a ani mi tam nevadí to jejich přehrávání. Možná naopak - jako by to tam nějak organicky patřilo... No a Leoš Suchařípa je samozřejmě kouzelný :-) (27.03.2009)

„Ty ženský sou ale zákeřný!“ Uznávám, že tak dobrou zábavu jsem opravdu nečekal. Začal jsem se „tlemit“ vlastně od první Faunovy promluvy a smích mě neopouštěl ani s přibývajícími časem. Je v něm toho tolik! Vtipných i filozofických replik, které by se daly tesat, Suchařípova brilantního herectví, šílených ženských postav, hrátek s kamerou…a naopak překvapivě minimum nepovedených narážek na muže. Protože jestli točit feministické filmy dělající si srandu z pánů tvorstva (a částečně i jejich „něžných“ protějšků), tak přesně takto! Způsob dostávání „návštěvnic“ z bytu, balení studentky sociologie, „Vivaldiho“ problém, atd.…všechno scény k popukání. Což už se ale bohužel nedá úplně říct o poslední „opilecké“ čtvrthodince, kdy humor postupně vyprchává a dostavuje se nuda. A to je strašná škoda, protože dlouho to bylo na plný počet, takhle „jen“ za silné 4*. „Já tě naučím, jak se rozdělává ohýnek, jak se peče kůžička, jak se ožižlávaj lokýtky, jak se špikuje masíčko, jak se se vycucávaj očička, jak se olizují ouška!“ - „Chtěl jste něco?“ (13.07.2016)