Pohŕdanie

Vzťah rozpadajúci sa ľahostajnosťou muža k žene, úzkostlivo sa od úvodnej scény obávajúcej o to, či ju muž skutočne ľúbi. Jeho apatický postoj k tomu, s kým a kam ide, v nej čosi nenapraviteľne zlomí a z vrúcne milujúcej ženy sa stáva ľahostajne pohŕdavou ľadovou kráskou. Manžel nepochopí jej zmenené správanie, pričom jeho predchádzajúce konanie mu pripadá úplne normálne. Napriek naliehaniu sa nedočká od polovičky vysvetlenia, odcudzenie sa prehlbuje. Vzťahový motív je zároveň zaujímavou paralelou k Odyseovmu putovaniu, o ktorom nakrúca film zaslúžilý režisér, vysporiadavajúci sa s vrtochmi producentských požiadaviek (režisér Friz Lang hrajúci samého seba). Film ponúka netradičné pohľady, prestrihy, vnútorné monológy, citáty z literatúry i filmu a okrem záberov z filmových ateliérov i polozariadeného bytu (=nedobudované partnerstvo) venuje pomerne veľa času pohľadom na Bardotovej riťku (markíz De Sade by mal s jeho fixáciou na zadok radosť). Godard je napriek prítomnosti jeho typických prísad divácky pomerne prijateľný, mňa osobitne potešilo jeho vyporiadanie sa s fenoménom filmový producent, až pričasto vystupujúcim ako nutné zlo pri výrobe filmu. (01.01.2007)

Zlaté časy, kdy Godardovy filmy měly příběh nebo něco jako příběh a nebyly jen sledem nahodilých myšlenek (z téhle "nové Godardovy vlny" se podle mě povedl jenom Socialismus, a to ještě částečně a určitě ten film zaujme málokoho). Na těch je právě znát, že dokáží nějak víc zaujmout. Pohrdání rozhodně není špatný film a prvních 20 minut mi přišlo naprosto geniálních. Bohužel pak mé nadšení uvadlo a začal jsem se nudit, jenže i tak to nebylo tak ubíjející, jako u Pěstuj si pravačku. A i když ten děj je celkem jednoduchý (zase pořád lepší, než žádný, že ano) a prostřední část nesmyslně utahaná, pořád ten film má něco do sebe. Nejvíc z něj ale vyčnívá naprosto dokonalá kamera. Tohle je totiž zase jeden z těch filmů, kde jsem si většinu záběrů patřičně užil. A líbilo se mi i to, jak Godard vyřešil úvodní titulky. Každopádně žádná velká sláva to není a Godard má i lepší filmy (třeba Alphaville nebo Žena je žena). 3* (17.06.2020)

Filozofický film o končiacej láske ako v príbehu Odysea a Penelopy, čo je film, ktorého natáčanie sledujeme. Celé filozofovanie našťastie skrášľuje nahý zadok, nohy a chrbát Brigitte Bardot, ktorý sa objavuje nielen sporadicky, ale dosť často a filmová postava Kamily si to všetko rada nechá obdivovať a vychvaľovať. Postavy sa rozplývajú v dlhých nikam nevedúcich dialógoch, hlavne v novom byte, všetko je plné symboliky, ale u mňa to veľmi nefunguje. Žiarlivosť v manželovi sa jej napriek všetkej snahe vyvolať nepodarí a tak je koniec tragický, napriek prítomnosti pištole, celkom iným spôsobom, ako by som očakával. (11.8.2013) –––– Na druhýkrát som v tej francúzskej novej vlne videl aj niečo viac ako hádky vzájomne si odcudzených manželov. Pre plné pochopenie ale asi budem musieť ešte trochu dospieť. (22.4.2018) (11.08.2013)

Predsa len som našiel jedno plus. Tklivé tóny ústrednej melódie, ktorú môžem kľudne označiť za jednu z najsmutnejších vo filmovej histórii. Smutný je ale aj pohľad na film. Po zaujímavom začiatku, pri ktorom som očakával môj obľúbený žáner ,,film o filme,, sa to zhrútilo v nudný zlepenec akejsi mužoženskej drámy, plnej kecov o ničom. Godard ma zatiaľ ešte neoslnil. (05.09.2017)

Oficiální text distributora psal nejspíš člověk, který se vyzná ve filmu asi jako můj praprapraprapraděd, který zemřel v roce 1885. Paul totiž není ani tak filmař, jako spíš spisovatel. Klesající respekt své dosud milující ženy neztrácí ani tak se stoupající kariérou a s úrovní filmů, ke kterým píše scénáře. Je to spíše tím, jak málo projevuje svobodnou vůli a tím, s jakými lidmi na filmu spolupracuje (těch důvodů by se našlo víc). Hudba byla příliš sentimentální, stejně jako Godard, jemuž vzkazuji: Nebuď tak sentimentální, každou vteřinu někdo vybouchne. V průběhu filmu se Godard taky dost opakuje. Největším kladem tak je Fritz Lang, se kterým muselo být hodně obohacující spolupracovat. (06.02.2009)