Žoldnier

S jistotou, že od režiséra filmů Sudá a lichá či Superpolda dostanu podobný zážitek, jsem se pustil do téhle westernové komedie, jakožto do mé milované kombinace žánrů, a očekával solidní zábavu. Dostalo se mi toho napůl. Má to vtip, má to akci, ale chybí tomu výraznější herci. Celý film v podstatě táhne sám Franco Nero v roli polského frajera, kterému tahle role vyloženě sedla. Bohužel film se nevěnuje jen Polákovi, ale také revolucionáři, jehož jméno je mi ukradené, protože to byl tak nezajímavý a nudný herec, který celý film tak trochu táhne dolů a nudí. Dokonce ani Giovanna Ralli s hezkou tvářičkou to nezachrání. Hudba od Ennia Morricone je nevýrazná a považuji ji za jeho slabší tvorbu. Nakonec tedy částečné zklamání z vysokého očekávání, ale stále je to průměrný film, který zabaví, ale víckrát ho vidět nechci... (30.03.2013)

Putování cynického Poláka po boku jednoho mírně jeblého Paca mexickou revolucí, kde spíš na tortilly dostanete chuť na talíř špaget. Špína, násilí, prachy, sex ... k tomu ještě kulomet Hotchkiss, notná dávka humoru a skvělá hudba. Vedle Nera zde válí mimořádně šeredný Jack Palace a mimořádně krásná Giovanna Ralli. Bavilo moc a finální song už jste určitě někde slyšeli ... (14.08.2022)

Od banditu k revolucionárovi je veľmi blízko, a keď ich vedie tento Poliak, masaker je hotový. Vo filme sa rúbe hlava nehlava, ani som nevedel, ktorému vrahovi držať palce, tak som pristúpil na režisérovu hru a držal som palce tomu najhoršiemu. Western je to netradičný, hraničiaci s paródiou, a práve to ho u mňa zachránilo. Nič sa neberie vážne, asi ani tá hudba od Majstra, ktorú akoby som už niekde počul. –––– My nejsme banditi. – No jistě, jste revolucionáři. –––– Co se děje, hrdino? Revolucionář se nikdy nestydí za své činy. Zloděj ano! –––– Asta la vista, Paco! (15.08.2021)

Zpočátku jsem se bál, že to bude takový ten „tradiční“ western o dobrém pistolníkovi proti zlému pistolníkovi, ale čím více stopáže ubíhalo, uvědomoval jsem si, že tohle není jen tak obyčejného. Už jen ty hlavní postavy - jedna dokáže až neskutečně krutě vraždit své oponenty (nebo kohokoliv, kdo mu není sympatický), ale pořád se křižuje, i když jede kolem kostela, druhá je neskutečný snílek, blázen a fantasta, ale myslí věci upřímně, jen je potřeba, aby ho někdo krotil, nu a třetí je chladný mozek, který většinu věcí dovede předvídat dopředu, dokonale střílí, ale je dost na prachy a nedá si vzít sobecky vlastní pohodlíčko. A to celé zpočátku zarámované do „socialistického“ boje chudých proti bohatým, kde ale ani tato rovina není tak jednoznačná, protože i ti revolucionáři jsou zde vykresleni spíš jako šašci, a to v určité chvíli doslova. Navíc film nabízí mnohé druhé plány v záběru, místa, kde si divák musí věci domyslet, jak se staly (typicky příjezd Poláka na farmu dolujících bratrů a první záběr přes studnu), a také jemný humor (Chopin? To je ten chlápek z Chiuachity?). Navíc děj rychle odsýpá, každou chvíli je navrchu někdo jiný, každou chvíli se změní prostředí, ale vše do sebe ústrojně a logicky zapadá. Dojde dokonce na bombardování města (!), natočené vskutku realisticky. A k tomu navíc dokonalá Morriconeho hudba. která ve scéně souboje v aréně je naprosto dokonalá. (12.11.2021)

Je zajímavé, že i když mi u Leoneho dolarovek vůbec nevadilo, že hlavní hrdinové jsou podrazáčtí vydřiduši, kteří jsou kvůli té troše peněz schopní odprásknout libovolné množství lidí, tady mě to neustálé zrazování a vyděračství spíš lezlo krkem. U obou hlavních hrdinů jsem nebyl schopný najít aspoň pár důvodů, proč s nimi sympatizovat a nepřát jim nějaké to střelné zranění. Spíše na škodu je také upozadění Jacka Palance a předčasné finále za zvuků geniální Morriconeho skladby L'arena. Žoldnéř není špatný western, Sergio Corbucci režíruje hravě a s citem pro detail a i kamera se směle může měřit s legendárními Leoneho fláky. Jenže Nero není Eastwood a Musante v sobě nemá ani špetku Wallachova sympatického rošťáctví. (23.04.2011)