Žoldnier

Zpočátku jsem se bál, že to bude takový ten „tradiční“ western o dobrém pistolníkovi proti zlému pistolníkovi, ale čím více stopáže ubíhalo, uvědomoval jsem si, že tohle není jen tak obyčejného. Už jen ty hlavní postavy - jedna dokáže až neskutečně krutě vraždit své oponenty (nebo kohokoliv, kdo mu není sympatický), ale pořád se křižuje, i když jede kolem kostela, druhá je neskutečný snílek, blázen a fantasta, ale myslí věci upřímně, jen je potřeba, aby ho někdo krotil, nu a třetí je chladný mozek, který většinu věcí dovede předvídat dopředu, dokonale střílí, ale je dost na prachy a nedá si vzít sobecky vlastní pohodlíčko. A to celé zpočátku zarámované do „socialistického“ boje chudých proti bohatým, kde ale ani tato rovina není tak jednoznačná, protože i ti revolucionáři jsou zde vykresleni spíš jako šašci, a to v určité chvíli doslova. Navíc film nabízí mnohé druhé plány v záběru, místa, kde si divák musí věci domyslet, jak se staly (typicky příjezd Poláka na farmu dolujících bratrů a první záběr přes studnu), a také jemný humor (Chopin? To je ten chlápek z Chiuachity?). Navíc děj rychle odsýpá, každou chvíli je navrchu někdo jiný, každou chvíli se změní prostředí, ale vše do sebe ústrojně a logicky zapadá. Dojde dokonce na bombardování města (!), natočené vskutku realisticky. A k tomu navíc dokonalá Morriconeho hudba. která ve scéně souboje v aréně je naprosto dokonalá. (12.11.2021)

Zběsile zábavná jízda, kterou předznamenává už úvod s pitvořícími se klauny. Pitoreskní postavy v podobě polského nájemného pistolníka Kowalského, kudrnáče v obleku Curlyho či rozevlátého mexického bandity a revolucionáře Paca Romana a k tomu kulomety, granáty, děla a dokonce i letadlo. Corbucciho filmový mišmaš, kde jsou však jednotlivé ingredience smíchané do poživatelné omáčky na fazole. Companeros, kupředu, kupředu, kupředu a za krásu Giovanny Ralli ještě jednou! (20.06.2022)

Soft verze (či spíše předvoj) Leoneho Hlavu dolů, dosti akční a odlehčená humorem. Navzdory své zábavnosti nezanedbává postavy, obzvlášť Kowalski nemá chybu (skvělý Franco Nero - nechápu, proč ho tolik lidí tady na databázi nemusí). Ve westernovém mexicko-revolučním subžánru s kulomety, samonabíjecími pistolemi, letadly a hrdiny s charaktery "kam vítr, tam plášť" určitě jeden z nejlepších kousků. 80%. (26.07.2017)

Velká převelká inspirace pro Tarantinova Nespoutaného Djanga (Nerův Kowalski se chová, obléká i holí jako Waltzův Schultz, Palance si oblek zdobí stejnou květinou jako DiCaprio...), ale hlavně výborný špageťák. Polovinu atmosféry vyčaroval mistr Morricone, o druhou se postaral Sergio Corbucci, který se Leoneho nedostižnému vzoru přiblížil asi na maximální možnou míru. Akční scény jsou výborně natočené, téma revoluce sice není tak silně podané jako třeba v Kapsách plných dynamitu, ale to nevadí, je to vtipné i napínavé, závěrečný souboj s klaunem bere dech. Moc se mi líbily i "lehčí" scény, jako byl souboj Franca Nera a Tonyho Musanteho, při němž dostávají rány pěstí i mezci a jeden druhého prohazuje zdí nebo mlátí po hlavě kurníkem plným slepic. A ta krásná kamera. (23.02.2013)

Tak tohle je zatím nejlepšího Cobrucciho western co jsem viděl. Strašně se mi líbil Franco Nero jako žoldnéř s vousem, ten fakt neměl chybu. Tony Mustane je zase známý z Argentova "Ptáka s křišťálovým peřím" a Jacka Palance představovat nemusím. Skvělé je, že je to téměř bez hluchého místa a pořád se něco děje. Ve filmu se kromě banditů objeví menší armáda, děla a dokonce dvojplošník! Opravdu štědrý rozpočet. Nerova postava je díky svému vzhledu a chování přímo hypnotická a hlavní pískací motiv tomu dodává správný šmrnc. Ještě se těším na Cobrucciho Companeros s mým oblíbencem Milianem :) Jeden z nejlepších spaghetti westernů, i když trochu netypický. (15.08.2011)