Žoldnier

Príbeh je v podstate jednoduchý: skupinka banditov (alebo ak chcete revolucionárov) vykonáva za chvíľami dobrovoľnej pomoci eastwoodovskeho ostrostrelca (Nero) spravodlivosť po svojom. Výborný drsný italo-western nabitý akciou odľahčený ironickým humorom hlavného hrdinu (výborný Franco Nero s úžasným štýlom zapaľovania cigár). K tomu parádna hudobná zložka od Ennia Morriconeho dotvára film, ktorý síce nemá dokonalosť žánrových vrcholov Sergia Leoneho, ale aspoň po akčnej stránke sa im viac než približuje. Pre mňa osobne veľmi príjemné prekvapenie (nečakal som určite scény ako úvodný masaker s guľometom alebo letecké dobývanie banditov v závere). No a nevedel som, že Jack Palance bol zamladi taký škaredý:)) (22.08.2005)

Jeden z vrcholů neleonovského spaghetti-westernu se spoustou akce i humoru (zajímavá "erotická" lekce revoluce). Dost suverénní Franco Nero jako polský machr, kterému jsou ideály té pravé revoluce spíše cizí. Tony Musante jako správný mexikánský balík a skutečně "ultrašeredný" Jack Palance, jehož křižování se si, co se týče stylovosti, nezadá s Nerovým škrtáním zápalkou o vše, co je nablízku. (05.10.2005)

Nadpriemerný Spaghetti Western. žáner ktorý sa svojho času v Taliansku nakrúcal ako na bežiacom páse. režisér Sergio Corbucci a Franco Nero opäť spojili svoje sily a stvorili v tomto žánri vynikajúci film s prostredia Mexickej revolúcie. štýlové scény ako napríklad Zapaľovanie zápaliek o hocičo tvár, zuby, prsia, finálny súboj v aréne frajerské pózy, drsný chlapi, mŕtvoly na každom kroku tu nechýbajú. Snímka má úžasný soundtrack Ennia Morriconeho ktorý si prepožičal kto iný ako samotný Quentin Tarantino do filmu Kill Bill. Táto hudba dostáva túto snímku do inej dimenzie. Páčil sa mi odkaz na film Django z roku 1966. Franco Nero pri konci strieľal z rovnakého legendárneho guľometu. Tak ako Tarantinovi aj mne sa film páčil do takej mojej top 10 Westernov by sa zaradila medzi posledné miesta.. Dávam 4.5*.. Hoci to nie Sergio Leone jedná sa o veľmi kvalitný a originálny film. Vo svojej dobe sa Mercenary určite stratil v kvante iných westernov svoju kvalitu však po čase nestratil a v dnešnej dobe skôr zreje ako víno. (13.03.2013)

Nero jako namistrovaný polský gringo, co sdílí šatník i barvu na vlasy s Terencem Hillem a škrtnout zápalku by dokázal i o dno napuštěného plaveckého bazénu, je sice těžce na prachy, ale v podstatě je hodný. Uhlazený kudrnáč Palance, co si nerad špiní ruce, se sice často křižuje, ale jeho poslání je být zlý od morku kostí až po kvítko na klopě. A bandita Musante? Ten jen vztekle kope Eliho Wallacha do kotníku.. Sympaticky cynické špagety s Morriconeho parmezánem, které v lehce odlehčeném duchu ukazují, že při revolučních aktivitách jde o peníze až v první řadě a že od idealismu je to někdy jen kousek na hřbitov. Někteří si možná v té záplavě obskurních postaviček vzpomenou i na Westrayův vtip z Konzultanta, proč se Ježíš nemohl narodit v Mexiku (protože tam nemohli najít tři mudrce a pannu).. P.S.: Předpokládám, že těžký kulomet často lehával vedle Corbucciho v ložnici namísto manželky.. (11.11.2019)

Je zajímavé, že i když mi u Leoneho dolarovek vůbec nevadilo, že hlavní hrdinové jsou podrazáčtí vydřiduši, kteří jsou kvůli té troše peněz schopní odprásknout libovolné množství lidí, tady mě to neustálé zrazování a vyděračství spíš lezlo krkem. U obou hlavních hrdinů jsem nebyl schopný najít aspoň pár důvodů, proč s nimi sympatizovat a nepřát jim nějaké to střelné zranění. Spíše na škodu je také upozadění Jacka Palance a předčasné finále za zvuků geniální Morriconeho skladby L'arena. Žoldnéř není špatný western, Sergio Corbucci režíruje hravě a s citem pro detail a i kamera se směle může měřit s legendárními Leoneho fláky. Jenže Nero není Eastwood a Musante v sobě nemá ani špetku Wallachova sympatického rošťáctví. (23.04.2011)