The Road Runner Show

Chcete se doslova udusit smíchy? Tak sežeňte partu kamarádů, vybavte se dostatečnou zásobou piv a začněte pouštět jeden díl za druhým. Dva dokonalí aktéři absurdních honiček, kde se veškeré logické, fyzikální i všechny ostatní zákony spiknou proti charismatickému kojotovi, jehož fantazie dokáže využít k chytání ptáka nejrozmanitější vynálezy tím nejztřeštěnějším způsobem. Nechybí hluboké pády do těch nejhlubších propastí, ani moment překvapení. Mě asi nejvíc dostala scéna, kdy kojot přinese před silnici obrovské plátno, namaluje tam cestu, která je přerušena obrovskou jámou. Pták se přiřítí , proletí plátnem a pokračuje ve svém sprintu. Kojot se jej vydá pronásledovat a spadne do té jámy, kterou tam sám namaloval. Pár lidí by se asi ptalo, čemu se na tom můžu smát, ale pro mě je to jedna velká dokonalost. (21.02.2012)

Kojot Vilda (Wile E. Coyote) je pro mě jedna z nejzásadnějších postav filmové historie. A zdaleka nejen té animované. Neodolatelný, neúnavný, takřka donkichotský chlupáč, který TO (my všichni víme, co) zkouší dál a dál... A kterému nejde nefandit. Nejraději mám ty momenty, kdy se chudák stoprocentně přesvědčený lovec už už blíží k vytouženému opeřenému cíli, ale stačí jedna maličkost (následovaná výmluvným "Ó, bože..." pohledem) a "beep-beep", všechno je v tahu. Ať už kojot padá do propastí, svým vyděšeným čumákem zdobí nárazníky aut a vlaků, ať už trpí pod tunovými balvany, je ohořelý, zmrzlý, rozlámaný nebo prostě a jednoduše znechucený, nikdy to nevzdává. Když zkřížíte úděl Sisyfa a zlomyslnou zarputilost Edmunda Blackaddera, koho dostanete? Ano, je to chlupaté, skvostně podlé a uzavřelo to doživotní výhodnou smlovu s firmou ACME. (05.05.2009)

Většina z toho fyzikálně nemožná, ale vo to tady de, to je ten džouk, jako joke, né pšouk. Nejlepší je kovadlina s menší hmotností, než cokoliv jiného, ale hlavně když se přesune nad kojotovu hlavu. A ať žije dynamit. Tady mám dva druhy hodnocení - jako malýmu sviňskýmu parchantovi se mi to líbilo za 5 hvězd. Teď s věkem už to není tak žhavý, páč su už asi moc rozežranej - u hodně pastí se opakuje princip a dá se to očekávat. Někoho taky dost může srát Beep beep... PS: nákladní vozy taky dokážou být pěkně zákeřné... No a poznámka závěrem: na českejch silnicích asi taky řádí kojot, podle jejich stavu... Obzvlášť vtipné epizody: Zip 'N Snort, Lickety-Splat (31.07.2010)

Kojot naháňa pštrosa a na kojota padne klavír. Kojot prichystá pre pštrosa pascu, no chytí sa do nej kojot. Kojot ide po pštrosovi s nejakým obrovským strojom, no ten samozrejme kojota zatlčie do zeme, prípadne ho odstrelí niekam do vesmíru… A takto stále dokola, bez akéhokoľvek deja, to isté, to isté, to isté. Ak sa niekto dokáže smiať na každom jednom nepodarenom kojotovom pokuse o chytenie pštrosa, tak som na istých pochybách o jeho psychickom stave. Áno, občas je to vtipné, ale po čase už skôr pateticky nudné. Slabšie tri hviezdy. (07.02.2011)

Králík Bugs byl vždy pro mě dosti zastíněn lapáliemi nešťastného kojota (Nemesis Ridiculy) v honbě za nedostižným ptákounem. Přitom v několika případech zkrátka scénárista Roadrunnera zachránil jen s vypětím sil, nebo se mi to jen zdálo:) Každopádně nekonečné pády do kaňonů mi utkví v paměti navždy. Tomu se říká vytrvalost! (09.02.2010)