More lásky

Musím se klanit.. je totiž nesmírně osvěžující narazit na film, kde prim hraje silný příběh. Kriminální thriller (ano, srovnání s o něco mladším Základním instinktem se nabízí) rozplétá osudový vztah newyorského detektiva a svobodné matky, který se zrodil na základě seznamovacího inzerátu. Ten má být pojítkem k vražedkyni, která si podle jisté šifry vybírá osamělé muže, které pak stihne smrt v posteli za tónů songu Sea of Love. Osamělý Frank se ale do jedné „podezřelé“ zamiluje a sám se ocitá ve spleti lží. Touha roste, jenže usvědčující důkazy jsou stále zřetelnější. Vztah dvou opuštěných lidí se velmi blíží realitě, režisér Harold Becker se nebojí jít do hloubky a zcela suverénní a za roli Franka na Zlatý glóbus nominovaný Al Pacino tu prožívá profesní i osobní krizi (paradoxně je tento snímek považován za jeho comeback). V zásadě opět nepříliš sympatická, s leskem šílenství v oku a hlasově opět fenomenální postava je tak trochu znovu tou, kterou si s Pacinem spojujeme. Psychologicky neobyčejně věrohodný snímek tak příjemně graduje a za své klady vděčí i právě hercům. Lehkomyslný a citově vyprahlý Pacino je opět přesný, potěší i jeho parťák John Goodman nebo mysteriózní a vskutku dráždivá Ellen Barkin. Dusná atmosféra nočního New Yorku, logické rozuzlení, gradace napětí a řada skvělých momentů (vytváření ideálního inzerátu, schůzky v restauraci, Frankova podezřívavost) dělají z relativně zapomenutého Pacinova snímku nezapomenutelný zážitek. (04.10.2009)

Velice pečlivý, promyšlený a dost inteligentní snímek, který zdařile kombinuje thriler s trochu "drsnější" romantikou. Krásně vystižený noční New York i postava a práce jednoho obyčejného osamělého poldy. Perfekcionistický v detailech i v hereckých výkonech. Skvělý Pacino, slibná a dráždivá Ellen Barkin a překvapivě slušný John Goodman. Jestli si nějaký fim zaslouží nálepku "neo-noir", je to Sea of Love, a to nejen kvůli hře světla a stínů na plátně i v duších postav. (22.08.2005)

Policejní veterán vyšetřuje sérii vražd osamělých mužů a tak se seznamuje s ženami, aby našel vraha. Přitom potkává ženu, o které si není jistý, jestli je nebo není vražedkyně, ale do které se zamiluje. Zní to možná tuctově, ale námět a celé zpracování romance je velice uvěřitelné a navíc nehorázně nabitý erotičnem a sexem. Ellen Barkinová není zrovna sexbomba, ale tady tak působí a Al Pacino je prostě famózní. Znovu tu dokazuje, že umí vytáhnout jakýkoliv film na maximum. Jeho ztělesnění drsného, ošuntělého a přitom osamělého muže, který v noci volá bývalé ženě, protože nechce být sám a po hlavě spadne do vztahu je parádní, to že si odmítá připustit že by mohla vraždit a nechce důkaz je moc moc uvěřitelné. Díky tomu funguje romantika a díky tomu pro mě fungovala na 100% i thrilerová část, protože jsem doufal, že to nebude ona. K tomu občasné odlehčující vtípky Johna Goodmana, skvělé dialogy, perfektní finále, krásná titulní píseň, pointa co jsem neodhadl. Pro mě thriler roku 89 (moc jich nebylo, tuším těch známých asi dva, ale stejně) a nejlepší film jinak průměrného Beckera. (12.08.2009)

Poměrně zajímavý thriller, který je vlastně předzvěstí slavnějšího (a lepšího) Základního instinktu. Pacino je výborný jako vždy, i když spolu s Ellen Barkin nevytváří až zas tak rajcovní dvojici, jak právě v tom Základním instinktu. Překvapí i John Goodman v poměrně vážné roli, i když hláškuje i tady. Příběh je poměrně dobrý, s napětím jsem čekal, jak ho scenáristé zakončí, aby to nebylo trapné, ale docela se to povedlo. Škoda jen, že scenáristi potřebovali film dotlačit do zcela zbytečného happyendu, měl skončit už po té scéně v baru. Zas taková vada to ale není, je to prostě jen škoda. Takže pokud máte rádi Al Pacina a kriminální příběhy s poměrně zajímavým vyústěním, rozhodně doporučuju. Moře lásky neurazí a dá se vidět i víckrát, což se o spoustě kriminálek říct nedá. (03.01.2009)

Asi nejerotičtější Pacinův film, takový Základní instinkt v neo-noir stylu. Pečlivě vytvářená atmosféra, déšť, noční New York, hra světla a stínu, hlavní postava potácející se od opilectví k vášni i podezřívavosti. Přesně takové filmy mám ráda a přesně takové filmové charaktery dokáží přitáhnout moji pozornost. A není to jen Pacino, kterému jsem dokonale rozuměla v každém okamžiku, ale i výborně mysteriózní Ellen Barkin a John Goodman v roli Pacinova parťáka, která mu dle mého názoru sedla ještě líp než postava v Big Lebowskim. A tak, i když Moře lásky nemá jednu scénu, která by mi i po letech utvěla v paměti, pečlivě budovaná atmosféra včetně pochopitelného logického a přitom zajímavého závěrečného rozuzlení vytvořily takový film, na který se v budoucnu ještě ráda podívám několikrát znovu. Pacino si zkrátka v době, kdy trávil na divadelním jevišti víc času než před filmovou kamerou, uměl projekty zatraceně dobře vybírat. (17.05.2008)