Strašiak

Pro mě je ten film přesně na pomezí tří až čtyř hvězd. Na jednu stranu má oba výborné představitele Hackmana a Pacina, jejichž výkony jsou skutečně úchvatné a místy berou dech (hlavně kreace tehdy méně známého Pacina). Pak je tu ale až moc roztříštěný příběh, který je spíš epizodický a nedrží moc u sebe. Na můj vkus nechal Schatzberg všem až příliš volnou ruku a někdy jsou jejich improvizace až lehce za hranicí mého vkusu. Film taky postrádá nějaký emotivní náboj. Jsou tu dvě opravdu silné a těžko zapomenutelné scény - pokus o znásilnění a následná odplata a samotný konec. Mezi tím se ale děj hrozně táhne a hlavně začátek je místy dost úmorný. Být režisér, přitlačil bych i na atmosféře, protože ta mi tu trošku chyběla. Má to být depresivní a bezvýchodné, atmosféra tomu bohužel moc neodpovídá. Líbil se mi ale dost kritizovaný konec, který je sice otevřený, ale realistický. Vzhledem ke všem těmhle faktům nakonec dám nižší hodnocení, abych měl rezervu pro případné další zhlédnutí. 65% (07.07.2011)

Příběh dvou tuláků, kteří rozvíjí svůj plán na myčku aut v Pittsbughu je především díky ústřední herecké dvojici Gene Hackman + Al Pacino něčím, na co se delší dobu nezapomíná, a přitom jde v podstatě o docela prostý příběh, žádná velká dramata, až na to jedno, které filmu jaksi podráží nohy v poněkud hysterickém závěru. (18.06.2012)

První scéna je příkladem toho, že film může vyprávět příběh bez dlouhých dialogů, zatímco závěr dokazuje, že i komedie může do děje začlenit několik temnějších scén. A jako celek je to dokonalá ukázka toho, že na natočení dobrého filmu nepotřebujete stovky milionů dolarů ani překombinovaný scénář. Občas stačí prostě stačí jen výborné obsazení hlavních rolí a citlivý přístup k tématu. (30.06.2013)

So strašiakmi mám problém. Pred časom som chcel vidieť Peckinpahových Strašiakov z roku 1971 a nahrali sa mi Wesleyho odpadoví z roku 1988. Aj dnes som mal pocit, že sa mi nahralo niečo úplne iné, ako film hodnotený 82 %. Nanešťastie to bolo v poriadku a naozaj sa v názore na film rozchádzam s väčšinou. Film aj s jeho hrdinami a ich snami ma vôbec neoslovil. Pripadal mi trápny od začiatku až do konca. Aj napriek tomu, že Al Pacino bol už vtedy úžasný. Cibuľovito oblečený Gene Hackman mi bol dokonalo odporný a na znesiteľnú úroveň som si ho upravoval tým, že som ho vnímal ako Jiřího Sováka v Chalupároch. Ale aj tak, trápny film. (22.08.2010)

Řečeno slovníkem Jana Nerudy, ti mužové dva, ti se vryli v srdce, v srdce mého..., pan Max a pan Lion. Nesním o životě ve velkém americkém městě, ani o luxusní myčce aut, nemám v sobě povahu rváče, natož vězenskou minulost, přesto se mi tenhle příběh vryl hluboko pod kůži. Pro jeho krásnou snílkovskou atmosféru, pěkný motiv putování napříč celým filmem, pro občas mírně divoký humor, který se ale po celý čas udrží na hranici slušnosti, ale hlavně pro myšlenku přátelství. Jestliže jsem dříve váhal s plným hodnocením kvůli občasné ztrátě na tempu, po opakovaném zhlédnutí díky silnému závěru (citově dost vyčerpávějící katarzní scéna v kašně a následní vyvrcholení) se nemohu páté hvězdičce ubránit. Ono už v samotném dobovém kontextu je to mírně paradoxní film (propadák mezi diváky na domácí půdě v USA, verzus velké přestižní ocenění na festivalu ve francouzském Cannes) a zřejmě si ho buď zamilujete, nebo vás nechá úplně chladným. Na hodnotě snímku samozřejmě přidává poměrně unikátní spojení dvou hereckých legend. Zatímco počiny Gena Hackmana z téhle doby mám povětšinou dost nakoukané, s Al Pacinem je to pro mne teprve první seznámení – jsem rád, že se tak stalo prostřednictvím takového krásného filmu ze života a ne nějakou mafiánskou gangsterkou. Oba byli ve svých rolích úžasní, a rozhodně nejen v milých pantomimických scénách fungovala mezi nimi zajímavá chemie. 90% (07.11.2019)