Revolúcia

Rozhodne jeden z najhorších historických filmov a taktiež v žánri americkej vojny za nezávislosť. Taký ,,Patriot", ktorý tu síce tiež veľmi chvály nepochytil, je oproti tomuto ozajstný skvost. Problémom ,,Revolúcie" sú predovšetkým dve veci - réžia a scenár. Obe sú absolútne nezvládnuté. Pri sledovaní filmu som mal dojem, ako keby režisér vôbec nevedel čo nakrúca, alebo predlohu poznal naozaj veľmi mizerne, ako z rozprávania nejakého pradedka svojho uja, ktorý tam niekde pre regiment čistil zemiaky a scenár, inak z nie až tak zlého námetu, robí iba hromadu nudy, nelogickosti a nezáživnosti (Al Pacino sa na začiatku filmu podpíše no na jeho konci už nevie čítať). Herci sú absolútne nezaujímaví a plochí, pričom však Al Pacina (aspoň podľa Malín) by som za toho najhoršieho určite neoznačoval. To jediné čo ma na filme ako tak zaujalo bola tá pochmúrna, uslzená atmosféra, ktorá sa z neho nevytratila až do konca. Boh ochraňuj kráľovnú zato, že som sa svojho času nerozhodol kúpiť si DVD s filmom v Lacných knihách. (03.01.2009)

Ač mě baví a mám rád historické filmy, tento mě naprosto nezaujal a nudil mě. Herecké výkony všech hvězdných protagonistů se take nedají zařadit k nejlepším v kariéře, takže jediné plus filmu je realističnost, a to, že je to takový protipól k Patriotovi, kde byli všichni yenkee fakt moc hodní a angličani ti zlí. Tady jsou zlí všichni. (16.02.2006)

Nastassja Kinski mi přišla jako nejslabší z celého hereckého ansáblu, opravdu se tam nehodila, navíc je neuvěřitelně ošklivá a protiví se mi. Scény s ní tento film vyloženě zabíjeli. Al Pacino již zahrál lepší role, ale až tak hrozné to nebylo. Vynikajicí výkon však předvedl Donald Sutherland, jehož Peasy byl opravdu pořádná svině. Stejně dobře hrál mladý David Fletcher. Jako historickému filmu tomu dost chybělo. (28.01.2009)

Film nepříliš úžasného režiséra Hugh Hudsona v čele s Al Pacinem má své klady i zápory. Hodně podivně seskládaná dějová linka, která sice jde chronologicky, ale občas diváka dokáže zmást, přeskakuje časem a ústřední hrdina během čtyř let vůbec nezestárne. Hodně taky pokazil hudební skladatel, který nejspíš na příkaz režiséra zasadil k bitvám pomalou, dojemnou hudbu, místo gradačních zesílených bubnů a pořádného ozvučení. Pacino ze začátku půspbí nezvykle a vypadá jako by nevěděl, co má hrát. To se od třetiny naštěstí změní. Tvůrci měli štěstí, že Pacino dokáže film vygradovat a Nastassja Kinská může být bez problému přesvědčivá. Hudson film nejlépe kočíruje při dojemných, emočních chvílích a Sutherland si roli celkem užívá. Lepší sřih, hudbu při bitvách nadupat a na akční sekvence hodit lepšího choreografa, mohl to být sugestivní film s poučným charakterem. Takhle zůstanu u průměru. (09.01.2006)

Tento film působí jaksi roztěkaně. Teprve když se mi v hlavě trochu rozležel, došlo mi to a náležitě jsem to ocenil. --- Nepřítomnost jasného plánu a neurčitost idejí je nezbytným, přímo učebnicovým předpokladem, aby vyprávění o americké revoluci mělo nějakou hodnotu. Tom Dobb charakteristicky neví nic o osvícenských politických teoriích, je to negramotný osadník s prostými zájmy a starostmi. Chce ochránit sebe, svého syna, znovu se oženit, pracovat na vlastní půdě; nic jiného ho nezajímá a nechápe. Revoluce je mu ukradená až doté, kdy ho série pohnutých osobních prožitků přesvědčí, že jeho představa pokojného života je s panováním anglického krále neslučitelná. --- V několika klíčových momentech jsem zažil něco, co jinak znám pouze z knih: pocit dějinného zázraku zrození americké společnosti a Spojených států amerických. Nejsilnější scény přicházejí v závěru: nejprve když Dobb a jeho syn odmítají zavraždit odzbrojeného nepřítele, a nedlouho poté Dobb skoro kupecky smlouvá o své materiální odměně za účast ve válce. Právě lidskost spojená s jakousi přízemností a praktičností vystihuje podstatu toho, co jsem předešle nazval zázrakem. Zrození Ameriky nemá nic společného s Rousseauem, osvícenstvím a dalšími velkými výplody lidského ducha. Vidíme právě naopak absenci "projektu", plánu, velké ideje. Intelektuálové jsou schopni vymyslet spoustu věcí, ale nemají místo v hnutí, které jakékoli sociální inženýrství z definice neguje. Proto se v osvobozené Americe - v kontrastu k revoluční Francii - nestavěly guillotiny, nýbrž pokračovalo neorganizované a přízemní lidské hemžení. --- Obdivuji tvůrčí odvahu Hugha Hudsona natočit něco, co tak snadno a tak mnohými bude nepochybně přijato jako nepodarek (film byl nominován na Razzie). Ano, z hlediska všech teorií řízení společnosti Amerika byla a do jisté míry stále ještě je plevelem. To je také podle mého názoru ten pravý důvod, proč tolik lidí, především intelektuálů, Ameriku nechápe a nenávidí. (31.10.2012)