Panika v Needle Parku

Jeden z vôbec prvých zásadných filmov zaoberajúcich sa drogovou problematikou... no a taktiež bez pochýb jeden z najlepších, ak nie ten úplne najlepší (alebo Trainspotting), no a to myslím skutočne vážne! Prikláňam sa dokonca k názoru, že je ešte o triedu vyššie ako napríklad Requiem for a Dream, pretože (ako už spomínal aj gudaulin) vďaka absencii efektov a rôznych zbytočných trikov pôsobí omnoho autentickejšie, servíruje nám drsnú realitu tou najjednoduchšou cestou bez akýchkoľvek škrupúľ. Proste natvrdo. Dokonale zobrazená premena hlavných postáv v priebehu necelých dvoch hodín, počas ktorých som sa od filmu jednoducho nemohol nijakým spôsobom odtrhnúť, nešlo to - skvelý príklad toho, že sa zaobísť aj bez hudby atď... Paniku v Needle Parku by skutočne mali mať preštudovanú všetci tí, ktorí majú v pláne vrhnúť sa do natáčania snímku na drogovú tématiku, niečo ako povinnú literatúru :-) A mimochodom, najmä vďaka tomuto vynikajúcemu hereckému výkonu (prvá hlavná rola v kariére) pravdepodobne Al Pacino vďačí za neskoršie stvárnenie dnes už kultovej postavy vo všetkým dobre známej klasike z mafiánskeho prostredia, kde zažiaril o rok neskôr. Neviem, čo viac ešte napísať, všetko podstatné tu v komentároch bolo už omieľané veľakrát, každopádne môžem tento film s čistým svedomím odporučiť, ak ste ešte nevideli. 5/5 (01.07.2014)

Feťák si nájde dievča, zasvätí ju do tajov svojho sveta, a hľa, nová fetka sa zrodila. Peňazí je málo, každý potrebuje svoju dávku, tak feťák začne pripomínať skôr jej pasáka ako partnera. V očiach ostatných je viac díler ako kamarát, a takto funguje pouličná sínusoida. Až na jeden problém, sú tu ešte policajti. Otázka teda znie, udá fetka feťáka? Ako už zaznelo aj v iných komentároch či obsahu, žiadne prikrášlenie a výborné herecké výkony. Filmy o tvrdých drogách by mali byť špinavé a dekadentné, aj keď sú natočené dobre. Tento im môže ísť príkladom. (02.08.2014)

New York sedmdesátých let a prostředí feťáků se vším, co k němu patří. Drogy, absťáky, špinavé ulice, prostituce, krádeže, podvody, policajti, práskači, dealeři. Ústřední dvojice Al Pacino a Kitty Winn hrála tak přesvědčivě, že jsem měl místy dojem, že si vážně potřebují šlehnout. Al Pacino si nevypracoval skvělý herecký talent s postupem času, on ho měl už od začátku (ostatně rok po tomhle filmu natočil Kmotra). Rekviem za sen je silnější, šokující a mnohem hrůzostrašnější zážitek, ale tady všichni ty feťáci vypadají opravdově. Z těch detailních záběrů píchání si do žíly mi trnulo v zubech. Ukázkový průvodce světem těchto lidí na okraji společnosti. Jenom konec snímku mi přišel takový nijaký. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o výtečný film. Škoda, že je tak pozapomenutý. To si v žádném případě nezaslouží. (25.07.2010)

Onehdá nám na kalbě ve Flower City došel chlast. Když se dopila i Alpa, spiritus dilutus z lékárničky a největší mozky začaly přemýšlet, jak re-naturovat denaturák, zažili jsme si všichni krušný chvilky. Nicméně Aleš Pacička dojel na kole k benzince a tak jsme to do rána vydrželi. Nicméně po shlídnutí Needle Parku chápu, že tahle storka se asi nezfilmuje, rozhodně ne tak dobře. (05.07.2013)

Síla tohoto, místy až nepříjemně naturalistického dramatu s autentickými záběry na vpichování drog, spočívá mj. právě ve velice seriózním uchopení tématu bez příkras, nadhledu, zároveň bez přímého moralizování a také bez tvůrčí snahy natočit na drogové téma cokoliv divácky populárního. Vynikající civilní výkony Al Pacina a Kitty Winnové nám umožňují nahlédnout do hloubky duše obou hlavních postav, jejichž vztah zároveň odkrývá až nezvykle temnou stránku lásky, která dokáže někdy z jednoho člověka na druhého pronášet i to nejhorší... Velmi citlivě natočeno, realistickým objektivem zachytávající tehdejší dobu v americkém velkoměstě, k tomu občas vyprávěno s malou symbolikou, třeba ve dvou scénách se štěňátkem, které po temných časech představuje chvíli (žel jen opravdu chvíli) malou a lehce ztratitelnou naději. Tohle byla po dlouhé době moje třetí zkušenost s režisérem Jerrym Schatzbergem, jehož „nezávislý“ styl komorních lidských příběhů mi opět hodně sedl, a nemohu si pomoct, opět mě bývalý pan fotograf Schatzberg svým filmem nadchl a emociálně zcela vyčerpal... 90% (09.04.2021)