Ratatouille

Pixarovské animáky v poslední době do mrtě vyvařují své ingredience. Míchají rodinné hodnoty, přátelství i s jejich krizemi, lásku, koření akčními scénami, solí i sladí slzami... A tajná ingredience? Zde jím snad je jen Anton Ego, který právem volá: "Přineste mi něco neokoukaného!" Volám to i já. Mně, narozdíl od Ega, pokrm jménem Ratatouille příliš nechutnal. Snad je to tím, že ještě stále jakž takž dokážu sledovat film jako puberťák, ale jako dítě už pramálo. Ratolesti se možná budou oblizovat, ale jako dospělý nedokážu jít nad ***. (06.09.2008)

Do posledního zrnka mouky vypreparovaná gastronomická jízda, v níž funguje na jedničku jak počítačová animace, z níž mnohé elementy působí takřka opravdově, tak naprosto plynulá a excelentně odvyprávěná příběhová linie. Nejvíc mě však potěšil Bird, kterého jsem po - pro mě - velenudných Úžasňákových ani trochu nemusel. Tady se ale chopil malého krysího kuchaříčka s grácií francouzského fajnšmekra a ukuchtil podívanou, jež mi více než sedla. Stejně jako Anton Ego miluju jídlo, sám miluju vaření a teď miluju i Ratatouille. Bravo. (06.09.2007)

We´ll always have Paris...and cuisine. Ráda vařím, miluji zem žabožroutů a už od chvíle, co mi návštěva rozšlápla křečka, jsem čekala, až do mého srdce vstoupí další myšovité stvoření. Stalo se tak včera. Zpočátku musel Remy odolávat mé animákové antipatii, ale po patnácti minutách mě začal tahat za lokny stejně jako hlavního lidského nehrdinu a cloumat se mnou od sporáku do kanálu. Přesto jediným důvodem, proč Ratatouille (které mi ještě v létě nechutnalo), téměř vystrčilo dosud nejmilejší Úžasňákovi z pole position, je Anton Ego, kritik, jehož naostřené pero má za sebou krvavější stopu než Uma Thurman. Mám nebezpečnou slabost pro duchaplné cyniky, kteří tajou před mýma očima. (12.10.2007)

Na to, jak nezvyklou dějovou premisu si Pinkava vybral, je nakonec Ratatouille až překvapivě předvídatelnou podívanou. Efektní, dostatečně zábavnou a pixarovsky vypilovanou, ale přece jen jasně dopředu danou. Hodně tak zachraňuje romantické prostředí Paříže, příjemná kuchyně plná roztodivných pokrmů a také Anton Ego jako temný restaurační přízrak dělající z každého svého monologu vrcholně napínavou momentku. Když ale porovnám s takovými Auty, které se mohly ve schématičnosti ztratit daleko snadněji, mírné zklamání z Remyho cesty za chutěmi a vůněmi cítím. 70% (30.01.2008)

Je neuvěřitelné, že i v dnešní době se stále ještě může objevit tak svěží a neokoukaný, navíc prvotřídně vizuálně zpracovaný film. Pixar není studio, je to planeta plná zářivých barev a splněných snů, kolem které obíhají měsíce: průkopnický Příběh hraček, rodinný Hledá se Nemo, dynamický Úžasňákovi, výchovný Auta a teď nově i lahodný Ratatouille. Brad Bird rozehrál krásný příběh, ze kterého čiší suverenita, zápal, láska, poučení a ohromný smysl pro detail. Nehoráznou originalitu tvůrci předvádějí, jakmile se film přepne do akčního módu a kamera, plynulost a hlavně trasa pohybu krysáka Remyho je něco, co Vás jednoduše uhrane. Nejrůznější gagy jsou podány vesměs vizuální formou a působí úchvatně. A když v závěrečné scéně místní degustátor, recenzista a zahořklý kritik v jedné osobě ochutná specialitu zvanou Ratatouille a vrátí se ve vzpomínce do svých dětských let, vyklube se Vám ve vnitřním koutku oka slzička, sjede pod spodní víčko a po tváři skane ke rtům, kde se spojí se svými sestřičkami. Nádhera! A i když v kostře příběhu jsou místa, která mají lehce klišovitou příchuť, stále se jedná o film, jenž je vzdálen na deset krysích délek před konkurencí. 150 miliónů dolarů(rozpočet)/614 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.11.2007)