Frida
Frida
Réžia:
Julie TaymorKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Elliot GoldenthalHrajú:
Salma Hayek, Alfred Molina, Valeria Golino, Mía Maestro, Roger Rees, Diego Luna, Patricia Reyes Spíndola, Margarita Sanz, Geoffrey Rush, Amelia Zapata (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Pripravte sa na to, že táto žena by zviedla kohokoľvek. Strhujúci životný príbeh výstrednej mexickej maliarky Fridy Kahlo (Salma Hayek). Jej život bol ako búrka, plný radosti, ale aj smútku. Lásky, ale aj sklamaní. Milostných afér a samozrejme, čo by to bol za život bez fatálneho vzťahu s jej manželom Diegom Riverom (Alfred Molina). Navyše jej život nie je iba umenie. Stala sa známou aj vďaka politike, či sexuálnej revolúcii. Prvá polovica dvadsiateho storočia v Mexiku patrí tejto žene so všetkým, čo k tomu patrí. Mimoriadne úspešný film znamenal pre Salmu Hayek životnú úlohu, za ktorú si dokonca vyslúžila nomináciu na Oscara. Film zo šiestich nomináciami získal napokon dvoch Oscarov. Za najlepšiu hudbu a najlepšie masky. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (385)
Film o životě mexické malířky, kterou báječně ztvárnila Salma Hayek ve své životní roli, kterou si doslova vydupala a zároveň i sama produkovala. Na Oscara byla nominováne určitě zaslouženě, ale škoda, že doposud už žádnou jinou rolí nedokázala tolik zaujmout. Na jejím výkonu je vidět, že do něho dala všechno a že se pro něj i velmi obětovala (např. srostlé obočí). Za zmínku určitě stojí i vedlejší role Edwarda Nortona a Geoffreyho Rusha. ()
Skvelý Alfred Molina ako žoviálny Diego Rivera to vystihol za nás: tento film je rovnaký, ako bola Frida Kahlo, krehký a silný zároveň. Zviera, zatlačené do kúta, ktoré vás pred smrťou ešte aspoň poriadne uhryzne. Problém tohto takmer strhujúceho životopisu je len v tom, že 1.57 vysoká Mexičanka Salma Hayeková si ním, ako herečka a producentka, splnila celoživotný sen a je smutnou pravdou, že v nasledujúcich rokoch hrala v takých filmoch, ako sú VTEDY V MEXIKU a PO ZÁPADE SLNKA. Je to krutý svet, čo poviete? Na FRIDU však nieže môže, ale MUSÍ byť hrdá, pretože lepšie sa to nakrútiť nedalo. Inak áno, lepšie nie. Je to samozrejme vždy troška smutné, keď vidíte takého mladého herca, ako má životnú rolu za sebou pred štyridsiatkou, ale prečo smútiť, Frida Kahlo na to nebola. Hayeková a režisérka Taymorová (TITUS) idú na plné obrátky a herci v podporných rolách nemajú chybu (Norton, Rush, Banderas). FRIDA je po vizuálnej stránke úchvatná, v niektorých záberoch som takmer nemohol uveriť, že je to film a nie maľba. ()
Přiznám se bez mučení, že některým komentářům k tomuto filmu ne příliš rozumím. Je pravda, že v některých pasážích scénář i režie poněkud drhnou; stejně tak je ale pravda, že toto drhnutí ani v nejzranitelnějších momentech díla neklesá pod práh velkého umění. Klady filmu mnohonásobně přesahují jeho dílčí přešlapy. Životní příběh vynikající mexické komunistické malířky je strhující a burcující sám o sobě. V tomto případě se podařilo propojit přirozeně a spontánně ideu s ryzím, neopakovatelným uměleckým výrazem a mučednickým ženským životním údělem. Do necelých 47 let životní pouti nastřádala drobná mexická krasavice tolik, co by bohatě vyplnilo hned několik průměrných dlouhověkých životů. Životní láska s dalším gigantem světové malby Diego Riverou dala i tak bouřlivému životu další bouřlivý rozměr. Ne lesbické lásky - spíše objetí - , ne četné milostné avantýry, z nichž ta s Trockým nebyla pro Fridin život nepodstatnou, ale prolnutí tragického údělu mrzačky, velké umělkyně, tragické matky a ideové ženy spolu se zachycením neopakovatelné atmosféry Mexika té doby, Mexika Lázara Cárdenase, činí FRIDU, byť produkovanou americkou a kanadskou filmovou společností, filmem v pravdě mexickým. K tomu patří i barevná výraznost a doslovně malířské pojetí řady scén zejména v první části FRIDY. Trhaná filmová kompozice i syžet jakoby odpovídaly i přeryvům a bouřlivostem nezkrotného Fridina díla vztahu k životu. Kolážová intermezza i animace děl Kahlové dynamizují děj filmu a obohacují jeho kompozici; propůjčují mu výraznou osobitost a nezaměnitelnou neopakovatelnost. Neméně působivá je i sklenující hlavní dějová linka: "postelový přenos" umírající umělkyně z jejího bytu do výstavních prostor, v nichž došla naplnění její touha předvést krví vydřené dílo milované rodné zemi a jejím lidem. Socialismus, slovo, které je dnes odsunuto na periférii lexika postmoderního světa, má i tento rozměr svého duchového bytí. Hayeková možná nepsala scénář, určitě nerežírovala, ale nezpochybnitelně byla hlavní hybatelkou dějů a produkce tohoto nevšedního filmu. Julie Taymorová, jméno pro mne dosud zcela neznámé americké režisérky střední generace, zachovala a dále rozvinula ženskou optiku, která byla pro Hayekovou zřejmě hlavním motivem, jenž ji vedl k prosazení tohoto "nekasovního" námětu. Na stříbrném plátně tak byla zachycena s mimořádnou pietou a úctou, s něžnou básnivou neiluzívností, která nic nezamlčuje, ale ani nedémonizuje, velmi podstatná - pro naši společnost prakticky zcela neznámá - část života a pohybů i životního stylu meziválečných levicových avantgard. Platí to nejen pro tu mexickou ale i francouzskou; neméně působivé jsou i ty pasáže FRIDY, které zachycují rockefellerovské prostředí USA třicátých let. Tento zcela nehollywoodský feministický film s naprosto neyankeeovskými rysy svou latinskoamerickou poetikou nemůže neupoutat pro způsob, jakým dokázal divácky přesvědčivě a poutavě přiblížit látku tak nesnadnou a fimovému zpracování se vlastně až bouřlivě vzpírající. () (menej) (viac)
Když jsem viděla Fridu poprvé, zdálo se mi, že vidím velmi krásný film a vůbec mě nenapadlo se ptát, jestli je to také dobrý film. Z dnešního pohledu si myslím, že ne. Funguje jako ilustrace, trošku, ale z Fridina díla (duše) nevystihuje skoro nic. Od důležitých momentů hrozně rychle odbíhá a věnuje se víc jejich spojování, ach jo. Navíc si myslím, že filmařky velmi rychle stárne. Těžké věřit, že to je dílo stejné Julie Taymor, která natočila nekompromisního Tita, ale možná mám i ten film rozmazaný nostalgií. ()
Po dvaceti letech od premiéry si doplňuju filmové vzdělání. Proč až tak pozdě? Protože když jsem se kdysi dozvěděl, že film o Fridě, na který jsem se tenkrát fakt hodně těšil, film o Mexičanech, z Mexika a navíc většinou s latinskoamerickými herci a herečkami, bude v angličtině, natolik mě to znechutilo a naštvalo, že jsem se zařekl, že na něj nikdy nepůjdu. No a nešel jsem. Ale člověk si věkem většinou obrušuje hrany, takže jsem se na něj teď podíval a musím říct, že je mnohem méně hollywoodský, než jsem se obával. V rámci středoproudových životopisů určitě silný nadprůměr, protože nadprůměrná (nebo spíš mimoprůměrná) osoba byla i Frida Kahlo. A hned se jdu pídit po soundtracku, několik skladeb z filmu chci slyšet znova. ()
Galéria (63)
Zaujímavosti (15)
- Alfred Molina pro roli Diega Rivery přibral 50 liber (asi 23 kilogramů). (PußyMagnet)
- Natáčanie filmu prebiehalo od apríla do júna 2001 na viacerých miestach v Mexiku. (MikaelSVK)
- V celém filmu byly digitálně upraveny barvy pomocí rozlišení 2K. (PußyMagnet)
Súvisiace novinky
Film Music Prague 2014
Americký skladatel Elliot Goldenthal, který je držitelem Oscara® za hudbu k filmu Frida, a britský skladatel Patrick Doyle, jež je autorem hudby k velkofilmům jako Thor, Harry Potter a Ohnivý pohár… (viac)
Není Kravitz jako Hendrix
Se životopisnými snímky se poslední dobou roztrhl přímo obrův pytel. Kinohity Frida, Walk the Line, Capote, Ray a starší neméně úspěšné Doors, Elvis Presley nebo Great Balls of Fire! se prostě musely… (viac)
Reklama