Frida
Frida
Réžia:
Julie TaymorKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Elliot GoldenthalHrajú:
Salma Hayek, Alfred Molina, Valeria Golino, Mía Maestro, Roger Rees, Diego Luna, Patricia Reyes Spíndola, Margarita Sanz, Geoffrey Rush, Amelia Zapata (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Pripravte sa na to, že táto žena by zviedla kohokoľvek. Strhujúci životný príbeh výstrednej mexickej maliarky Fridy Kahlo (Salma Hayek). Jej život bol ako búrka, plný radosti, ale aj smútku. Lásky, ale aj sklamaní. Milostných afér a samozrejme, čo by to bol za život bez fatálneho vzťahu s jej manželom Diegom Riverom (Alfred Molina). Navyše jej život nie je iba umenie. Stala sa známou aj vďaka politike, či sexuálnej revolúcii. Prvá polovica dvadsiateho storočia v Mexiku patrí tejto žene so všetkým, čo k tomu patrí. Mimoriadne úspešný film znamenal pre Salmu Hayek životnú úlohu, za ktorú si dokonca vyslúžila nomináciu na Oscara. Film zo šiestich nomináciami získal napokon dvoch Oscarov. Za najlepšiu hudbu a najlepšie masky. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (385)
Emoce střídaly „prázdné“ scény, úžasné nápady zase rutinní pojetí. Jedno ale zůstalo po celou délku: výtečný výkon Salmy Hayek, která dosud „jen“ kroutila zadkem a špulila svoje mexické rty. Nelehká role, letitá posedlost dostat tenhle projekt na plátno, klobouk dolů. Neobyčejný osud vášnivé i nezávislé mexické malířky je naštěstí nad všemi těmi životopisnými nudnými povídačkami, které ani zdaleka nepřekročí obraz konkrétního lidského tvora, a jsou jen rutinním řetězením životních událostí. Frida má kromě výborných herců (vyčnívá ještě Alfred Molina coby charismatický nevěrník) i velmi nápaditou vizuální podobu, je sytě barevná, je pečlivě uchopená. Spokojenost. ()
Salma Hayek so zrasteným obočím, jej lesbické hrátky, sem tam nejaká zlomenina a hnusne obtlstlý muž. Takýto je dej a asi život známej maliarky. Skrátka a dobre – nie tak zaujímavé, ako by som si želal. Paradoxne jej život ma tak neaujímal ako chvíľa, keď sa tam objavil komunista Lev Trockij a propagoval svoju víziu socializmu, až si ho našla dlhá ruka Stalina. Bez toho je to dejovo nejak prázdne. ()
Aby som pravdu povedal, pre mňa životopisné filmy poslednú dobu strácajú nejaký zmysel, pretože pri spätnom pohľade mi prídu všetci umelci na jedno kopyto a aj keď vďaka nepriazni osudu sa dokázali zapísať do duší mnohých ľudí, ich filmové osudy väčšinou balancujú medzi nechcenou emotívnosťou a plytkosťou. Podobne je to aj u tohoto filmu. Nominácia Salmy Hayek opodstatnená už len preto, že je to jedna z mála jej úloh kde dostáva toľko priestoru aby ukázala aká je skvelá herečka a rovnako aj Alfred Molina, ktorý v niektorých scénach doslova prekrýval Hayekovej výkon a svojej postave skvelo rozumel a aj ju skvelo zahral. Vedľajšie postavy majú dušu, rytmus, správny šmrnc, prednášajú skvelé repliky a všetko to pôsobí krásne celistvo a hlavne prirodzene. Miestami vtipné, miestami smutné a po čertoch ľahko natočené, ale aj napriek tomuto všetkému sa jedná o životopisný film, ktorý zachraňuje viac menej prostredie a bujné poprsie hlavnej predstaviteľky ale aby sme naozaj mohli precítiť čo nám chcela Frida Kahlo svojimi dielami povedať, alebo aké to mala naozaj ťažké , je to predsa len prvoplánová záležitosť, ktorá nám načrtne charaktery a nedovolí nám nazrieť za pomyselnú hranicu skutočnosti. Tam kde Chaplin exceloval svojou hravosťou a úprimnosťou a tam kde Walk the Line stroskotával na príliš veľkej arogancií a určitého sebaparodovania sa Frida drží niekde medzi tým. A vzhľadom na to že meno režisérky rozhodne nepredstavuje meno, kvôli ktorému by sa davy ľudí hnali do kina, je to myslím celkom úspech. Ale že by som sa k tomu filmu mal chuť vrátiť nemôžem povedať, rozhodne ale nebol zlý. ()
Julie Taymor je velká žena s úžasným citem pro emotivní krásu záběru. Její manžel je pro mě nedoceněným géniem s velkým citem pro hudbu. Tihle dva se sešli (zatím) při práci na dvou filmech - prvním byl Titus a druhým právě tento. Životní osudy Fridy Kahlo v nadživotním provedení, zásluhou všech zúčastněných. Tolik krásy a bolesti v jediném obrazu jsem si až doteď nedovedl ani představit. A ona to vše nemalovala, ale žila...pokaždé, když Fridu vidím (nebo slyším), cítím zvláštní směs obdivu, smutku a radosti. ()
Přiznám se bez mučení, že některým komentářům k tomuto filmu ne příliš rozumím. Je pravda, že v některých pasážích scénář i režie poněkud drhnou; stejně tak je ale pravda, že toto drhnutí ani v nejzranitelnějších momentech díla neklesá pod práh velkého umění. Klady filmu mnohonásobně přesahují jeho dílčí přešlapy. Životní příběh vynikající mexické komunistické malířky je strhující a burcující sám o sobě. V tomto případě se podařilo propojit přirozeně a spontánně ideu s ryzím, neopakovatelným uměleckým výrazem a mučednickým ženským životním údělem. Do necelých 47 let životní pouti nastřádala drobná mexická krasavice tolik, co by bohatě vyplnilo hned několik průměrných dlouhověkých životů. Životní láska s dalším gigantem světové malby Diego Riverou dala i tak bouřlivému životu další bouřlivý rozměr. Ne lesbické lásky - spíše objetí - , ne četné milostné avantýry, z nichž ta s Trockým nebyla pro Fridin život nepodstatnou, ale prolnutí tragického údělu mrzačky, velké umělkyně, tragické matky a ideové ženy spolu se zachycením neopakovatelné atmosféry Mexika té doby, Mexika Lázara Cárdenase, činí FRIDU, byť produkovanou americkou a kanadskou filmovou společností, filmem v pravdě mexickým. K tomu patří i barevná výraznost a doslovně malířské pojetí řady scén zejména v první části FRIDY. Trhaná filmová kompozice i syžet jakoby odpovídaly i přeryvům a bouřlivostem nezkrotného Fridina díla vztahu k životu. Kolážová intermezza i animace děl Kahlové dynamizují děj filmu a obohacují jeho kompozici; propůjčují mu výraznou osobitost a nezaměnitelnou neopakovatelnost. Neméně působivá je i sklenující hlavní dějová linka: "postelový přenos" umírající umělkyně z jejího bytu do výstavních prostor, v nichž došla naplnění její touha předvést krví vydřené dílo milované rodné zemi a jejím lidem. Socialismus, slovo, které je dnes odsunuto na periférii lexika postmoderního světa, má i tento rozměr svého duchového bytí. Hayeková možná nepsala scénář, určitě nerežírovala, ale nezpochybnitelně byla hlavní hybatelkou dějů a produkce tohoto nevšedního filmu. Julie Taymorová, jméno pro mne dosud zcela neznámé americké režisérky střední generace, zachovala a dále rozvinula ženskou optiku, která byla pro Hayekovou zřejmě hlavním motivem, jenž ji vedl k prosazení tohoto "nekasovního" námětu. Na stříbrném plátně tak byla zachycena s mimořádnou pietou a úctou, s něžnou básnivou neiluzívností, která nic nezamlčuje, ale ani nedémonizuje, velmi podstatná - pro naši společnost prakticky zcela neznámá - část života a pohybů i životního stylu meziválečných levicových avantgard. Platí to nejen pro tu mexickou ale i francouzskou; neméně působivé jsou i ty pasáže FRIDY, které zachycují rockefellerovské prostředí USA třicátých let. Tento zcela nehollywoodský feministický film s naprosto neyankeeovskými rysy svou latinskoamerickou poetikou nemůže neupoutat pro způsob, jakým dokázal divácky přesvědčivě a poutavě přiblížit látku tak nesnadnou a fimovému zpracování se vlastně až bouřlivě vzpírající. () (menej) (viac)
Galéria (63)
Zaujímavosti (15)
- O rolu Diega Rivery sa v prvopočiatkoch zaujímal aj Robert De Niro. O rolu Fridy Kahlo mali záujem aj herečky Penélope Cruz či Marisa Tomei. (MikaelSVK)
- Alfred Molina pro roli Diega Rivery přibral 50 liber (asi 23 kilogramů). (PußyMagnet)
- Snímka zahajovala MFF 2002 v Benátkach. (MikaelSVK)
Súvisiace novinky
Film Music Prague 2014
Americký skladatel Elliot Goldenthal, který je držitelem Oscara® za hudbu k filmu Frida, a britský skladatel Patrick Doyle, jež je autorem hudby k velkofilmům jako Thor, Harry Potter a Ohnivý pohár… (viac)
Není Kravitz jako Hendrix
Se životopisnými snímky se poslední dobou roztrhl přímo obrův pytel. Kinohity Frida, Walk the Line, Capote, Ray a starší neméně úspěšné Doors, Elvis Presley nebo Great Balls of Fire! se prostě musely… (viac)
Reklama