Zlá zelina

Nachmelená nálada. Barová balada duší, bludiček dnů a nocí, s nimiž se houpe, zatraceně vratce země točí. Hastrmani, trhani vrávoravé chůze z hostince SVĚT. Žádní světci, svědci podsvětí, co zakusili okrajových částí, okoraného ovzduší, tvrdých kůrek chleba. Nepřizpůsobiví paňáci, nasáklá těla. Mouchy člověčí. Tekutý mo/u/r v "zelené zahradě" společnosti. (01.10.2019)

Možná znáte tu situaci, kdy stojíte někde uprostřed společnosti, nemáte kapesník a cítíte, že obsah nosní dutiny touží po svobodě, a vy jen zoufale popotahujete a doufáte, že se vám podaří nenápadně zmizet a zbavit se objevivší se nudle. Tak nějak jsem si připadal při sledování tohoto dramatu. Mimochodem, snímek skončil jako těžký finanční propadák a producent se musel vyrovnávat s velkým nezájmem publika. Režisér neúspěch vysvětloval tím, že americké publikum nepřijalo své oblíbené hvězdy v rolích životních ztroskotanců, podle mého ale ten snímek jednoduše nemá jiskru. Chybí mu vnitřní napětí, dialogy nemají potřebnou sílu a nedostává se ani režijní invence. Je to zkrátka průměr, který navíc sráží šíleně přepísknutá stopáž. Mít poctivých a klasických 90 minut, byly by to silné tři hvězdičky i při výše zmíněných neduzích vzhledem k palčivému tématu. Takhle se jedná jen o protahovanou nudu, kterou si skupina festivalových diváckých harcovníků chce obhájit, tak jako si komerčně ladění diváci chtějí obhájit svoje oblíbené žánry. Osobně ale soudím, že Nicholsonův snímek O Schmidtovi, mimochodem silně nedoceněný, protože je vystavený vlivu masového diváka, stojí minimálně o dvě třídy výš. Celkový dojem: 45 %. (14.01.2012)

Jsme v roce 1938 a Jack Nicholson se vrací z jednoho svého flámu. Respektive se vrací do svého rodného města, stejně jako Meryl Streep, a coby opilci a bezdomovci jsou v tomhle melodramatu konfrontovaní s místy a lidmi ze své minulosti. Odvaha, úzkost, pocity viny, pokání. A novela Williama Kennedyho, oceněná Pulitzerovou cenou. Tvůrce Hector Babenco, který natočil i pro mě docela nesnesitelný kus Polibek pavoučí ženy, představuje typicky herecký film. Dvě velká esa, která kdyby nabídku nepřijala, film by zapadl v propadlišti dějin (ač tedy mimochodem představoval solidní komerční propadák). Nicholson, který kdysi nešťastnou náhodou způsobil smrt svého novorozeného syna, je nicméně při zobrazení lidské trosky dokonalý, což ocenily i kritiky. Naopak snímek jako takový už tolik nechválily. (14.05.2015)

Mezi filmy, které se zaobírají okrajem společnosti jsem našel mnoho snímků, které na mě zanechaly hluboký, nesmazatelný dojem. Mezi filmy o pomatencích, životních looserech, opilcích, bezdomovcích apod. jsem našel i svůj vůbec nejoblíbenější film KRÁL RYBÁŘ. Na IRONWEED jsem se moc těšil. Teď bezprostředně po shlédnutí filmu jsou mé dojmy značně rozporuplné. V úvodu se píše, že film je o důležitosti rodiny v životě každého jedince. Já ho spíše vnímám, jako film o tom, že člověk sám před sebou nikdy neuteče, a že každý je svého štěstí strůjcem. Ale ať je to tak, či onak - až příliš často mi to přijde kýčovitě patetické, zbytečně slzopudné a hlavně obrovsky naivní ( zejména návrat domů ), a to i s ohledem na skutečnost, že se film odehrává ve 30. letech. Na druhou stranu herecké výkony, které jsou předem dané jmény hlavních aktérů, jsou vynikající, zejména Streepová ( i když ji nemám moc rád ) je prostě dokonalá. A radost mám i ze svého oblíbence Toma Waitse, ten má tento druh rolí v malíku. Takže jsem vlastně vcelku spokojený. Tři *. (11.01.2009)

Takže: Dabing. Česky zpívající Tom Waits je zrůdnost (hlavně že všichni ostatní "zpěváci" zůstali nepředabovaní, včetně tuláka ve vlaku a M. S.). Dál: Bezdomovci (nebo "lidi z ulice") v Nilssonových filmech hrají přesvědčivě/ji (protože to jsou v první řadě lidi z ulice, ale od profesionálních herců by se dalo čekat, že to zvládnou zahrát). Tihle? Ne. Samozřejmě i za to do značné míry může dabing (ale vlastně ne nutně, když koukám na ukázky v originále ... to jsou prostě hlasy herců - i když alespoň hlasy tváří). A tedy tváře (a gesta a pohyby atd.): Ať se M. S. snaží sebevíc, je to tvář (a pohyby atd.) královny krásy, ne člověka, který má něco za sebou - opět viz Nilsson (a J. N. na tom není o moc líp). Celkově to není špatný, a kdybych neznal filmy R. N., řekl bych, že je to dobrý, jenže znám. Nechci kritizovat. V každém případě to dopadlo mnohem líp, než to dopadnout mohlo (přinejmenším kdyby to natočil Američan). Jenže o nic z toho v tom filmu nejde: takhle to dopadá, když někdo nemá co říct - měl bych mluvit o příběhu, jenže příběhy mě nezajímají, měl bych mluvit o "filmu", jenže o tom nic nevím, případně o nějakém morálním ponaučení atd. (nebo o čem by "komentáře" (edit. - "recenze", z komentářů se staly "recenze", tím hůř) měly být, v tom balastu se strašně těžko orientuje). Takže to hlavní: Je to pěkný film. (16.02.2021)