Schmidtov príbeh

80% - Celovečerní famózní recitál Jacka Nicholsona… Tentokrát v roli složitější postavy, neboť film pojednává o mnoha věcech najednou, které se dají jednoslovně shrnout jako „vztahy“. Vztahy s okolím, i se sebou samým, se svým svědomím, se svou minulostí, přítomností, i se svými perspektivami. Začátek filmu je na velmi vysoké úrovni, a jeho tempo a styl vyprávění na mě udělaly velký dojem. Děj sice trochu ubere na zajímavosti po nostalgické road-movie sekci, ale když pak skrze dceřinu svatbu dospěje k návratu Schmidta domů, formuluje své poselství velmi pěkným otevřeným koncem. (14.11.2006)

Vyhaslá, opuštěná a hlavně pravdivá. Taková je postava Jacka Nicholsona, který v tomhle existenciálním kousku znovu exceluje. Road-movie Alexandera Paynea může být pro jedny (zřejmě hlavně pro mladší ročníky) docela vtipnou záležitostí, pro jiné (pro změnu starší diváctvo) cynickým, ale hlavně mrazivě reálným dramatem. Hlavní hrdina hypnotizuje hodiny. Až ukáží celou, končí a odchází do důchodu. Nastupuje dravé mládí. Stává se nepotřebným. Nekonečně dlouhé chvíle s tlustou manželkou budou teď tím jediným, co bude vyplňovat jeho volný čas. Brzy mu ovšem zbydou už jen dopisy pro malého sirotka, kterého na dálku sponzoruje, a dcera, která žije rovněž daleko a brzy si navíc má vzít přitroublého obchodníka. A ještě obytný karavan, kterému už brzy prošlápne pedály. Kritika amerického snu z pera autorů Alexander Payne a Jim Taylor (mají už třeba scénáristického Oscara za Bokovku) možná trpí žánrovou nevyhraněností, ale jinak má propracované (a velmi svérázné) postavy, kterým vládne bručoun Nicholson, jenž neukazuje stáří skrze fyzično, ale díky hercovým schopnostem představuje jeho vnitřní podobu. Což bylo pro úspěch tohohle malého milého kousku klíčové. (14.08.2016)

Hmmm, hezký, ale o čem to vlastně bylo? Celý film plyne nevzrušivě, pomalu, asi jako život osamělého uzavřeného starce, což by nebylo v zásadě na škodu, ale celou dobu jsem marně čekal, že se děj někem posune, čekal jsem na nějakou pointu, nebo na nějakou zapamatováníhodnou situaci, nějaké emoce. Nic takovýho , až na pár zdařilých momentů (ale že jich bylo málo!), se nedostavilo. Sice ´o Schmidtovi´, ale vlastně o ničem. Pouze jsem se ujistil, že Nicholson je skvělý herec a umí zahrát všechno, ale to už dávno všichni víme, že ano. Jestli něco od Alexandra Paynea, tak rozhodně doporučuji jeho GENIÁLNÍ ´Bokovku´, se kterou přišel o 2 roky později. (22.06.2003)

Tak to byl nádherný film. Po dokoukání mě obalila neviditelná vrstva nepopsatelné energie, díky níž se cítím jako znovuzrozený. Jack Nicholson má ve filmu spoustu prostoru a plně ho využívá k dojemné a krapet úsměvné pouti. Místy je to překrásně pravdivé. Jak rozhovory, tak situace a Jack to tak překrásně hraje, že všechny své pocity dokáže vyjádřit jen svou mimikou a divák přesně ví, co si myslí, i když třeba říká něco jiného. To vše je podbarveno jednoduchou, ale zato příjemnou hudbou....Ještě teď, nějakých 15 minut po skončení filmu, o něm musím neustále přemýšlet. Ano, velmi mi dal a značně mi zavrtal ve svědomí zda žiju život tak, jak bych měl a jak bych chtěl... (20.05.2006)

Jack Nicholson, který hraje Schmidta se do své role nebývale hodí (jako vždy). Hraje cynika a jeho grimasy (ty se nikdy nezmění, stejně jako grimasy Clinta Eastwooda) jsou jako vždy odzbrojující. Jacka Nicholsona si nedovedu představit ve vizuálně nabušeném filmu, sedí mu dramata a komedie.Už vidím jak přijde a řekne: "A co ksakru ode mě očekáváte?" Nebudu tady říkat, že nebyl dobrý. Jeho výkon byl extrémě dobře zvládnutý, ukazoval emoce, ale některé jeho počiny mu nevěříte. Ale bylo vidět, že do role dal úplně vše. Ale nepodařilo se mi vžít do role Schmidta. Samozřejmě jsem s ním soucítil (jako s každým v dobrém filmu), ale do jeho pocitů jsem nenakoukl. Můžu říct, že režisér Alexander Payne vložil do snímku hodně symboliky, např. jak Schmidt rád řídí svůj karavan, který mu pomáhá dostat se k lidem, kteří ho dokáží pochopit. Snímek ubíhal pomalu, ale jistě. New Line Cinema věděla, že většině lidí (omámenými samými Austiny Powersi a Pány Prstenů) se film líbit nebude, a proto udělala vše potřebné, aby se snímek zalíbil alespoň kritice. Vyprávění příběhu je opravdu hodně pomalé, ale je tak působivé, že ani na okamžik nespustíte oči z obrazovky. Místy mi film připomínal Svět Duchů, protože Schmidt pomalu sleduje, jak svět, který miloval upadá. Jel se podívat na domov, kde žil předtím, ale ten tam překvapivě nebyl. Nemohl se smířit se smrtí své ženy. A aby měl pro co žít, snažil se udržet vztah se svou dcerou. O Schmidtovi má dvě části: jedna z nich hovoří o ztrátě manželky a normálního života, druhá pak o svatbě dcery. Hudba je geniální, ale vyšla už z módy. Místy mi v soundtracku něco chybělo, chtělo to něco víc. Líbila se mi také práce s kamerou. Zdálo se, že střih samotných scén je ostrý a rychlý, ale pracovalo se s ním dobře vzhledem k tématu. Nejlepší a zárověň nejhorší částí filmu je ta s Kathy Batesovou. Hraje matku Delrota Mulroneye, a je nadprůměrně dobrá. a už jste asi slyšeli, má zde i nahou scénu. Brrr... Děkuji, nechutné. Byly ji pečlivě vybrány kostýmy, které perfektně sedí k jejímu charakteru. O Schmidtovi je po všech stranách výborně zvládnutý film, jehož všichni tvůrci si mohou říci, "Dobrá práce". Konec je přesně takový, jaký jsem od filmu o normálním chlápkovi, jakými jsme tak trochu my všichni čekal. Svým vlastním životem se můžete vydat dvěma způsoby: buď neuděláte vše, co udělat chcete, anebo uděláte vše, čeho jste schopni udělat. Film je zaškatulkován jako drama, má ale i zábavné momenty. Většinou jde o Schmidtovy manýry, dále pár gagů a fraška. O Schmidtovi je film o životě, který se každého z vás dotkne a nenechá vás chladnými. (25.06.2005)