Na místě činu: Zabíják berlínského nočního života

Nudně zpracované. Samozřejmě smutné co se stalo (06.04.2024)

3 díly po 40 minutách mapující nepochopitelné chování gaye, který měl problémy se sebepřijetím, po odmítnutí matkou po coming-outu prchajíc před ní do Berlína. Pár dnů po přestěhování poprvé přidává klubové známosti GHB do pití, ta rychle usíná a umíra. Začíná nepochopitelný sled událostí nutně vedoucí, dříve či později, k jeho dopadení. Další otravy, některé vedoucí ke smrti, některé jen předávkování s menším účinkem, nošení oblečení obětí, snaha platit kartou obětí a další. Nebýt toho, že při pitvě standardně netestují na látku GHB, dopadení by bylo jistě daleko rychlejší; to je na celém případu asi to nejzajímavější. V posledním dílu se dozvídáme o exhumaci samotné babičky pachatele a nehezkému zjištění k faktické příčině její smrty. NIc hezkého. Člověk, který nedokázal najít jiné potěšení, než kontrola a moc nad životy jiných. Mínusové body za roztahané pojetí celého vyprávění, opakování téhož v každém dílu, přitom by se jistě dalo jít daleko více do hloubky všech příběhů, chybějící odpovědi na některé otázky a žádná snaha nad nimi alespoň polemizovat... (03.04.2024)

Zatím nejslabší díl celé série. Nemůžu tomu prostě přijít na chuť. Žádné explicitní záběry, pouze jedna rozmazaná fotka z místa činu, jinak vůbec nic, stejně tak i soudní líčení, je to těžká bída. Slova samotného vraha jsou jen malou satisfakcí a asi i nejzajímavějším aspektem. Jako by docházely nápady anebo někdo na sílu udělal dokument týkající se queer komunity. Hotel Cecil tak stále zůstává jediným obstojným dílem. (06.04.2024)

Dokumentární série Na místě činu měla vždy trochu jiný vibe i zpracování než většina ostatních true crime příběhů a hodně se zaobírá i širším kontextem samotných vražd, ale díky dohledu Berlingera šlo vždy o kvalitu. Německá zastávka se však moc nepovedla. Tempo je strašně ospalé a homo podsvětí diváka vůbec nevtáhne do svých zvrhlých zákoutí. (15.04.2024)