Harper

Stará dobrá drsná škola a Paul Newman se na Archera (Harper) hodí mnohem víc, než Brian Keith (soudce Hardcastle). Nezapomenu na jednu větu, kterou tady řekl jeden záporák, chlap někde u čtyřiceti padesáti. Harper se ho ptá: Kdo jste? - Copak nevidíte? Fešák v rozpuku. Tvůrcům se povedlo přenést původní McDonaldovu atmosféru z knížek i na plátno. Harper je cynický, unavený ale tvrdý a houževnatý jako buldog. Špičkování mezi matkou a dcerou Sampsonovými a chování dcerky vůči Harperovi považuji za naprosto dokonalé. Bohatí u McDonalda jsou málokdy i šťastní. Bohatství málokdy nabyli čestně, pokud jej nezdědili a obvykle v jejich minulosti dřímá nějaké temné tajemství, nějaká dávná vinna. To temné tajemství a vinna tu čiší téměř z každého obrazu. Svým způsobem je to smutný film, protože nikdo kromě Harpera není klaďas, všichni jsou zmetci až na půdu. Někdo větší než jiný, ale vlastně stejná verbež. Moc se mi film líbil. (04.02.2006)

Více jak čtyřicet let starý film má stále své kouzlo. Některé detektivky se tehdy točily dle literárních klasiků žánru a v tempu spíše pomalém. Většina dnešních amerických kriminálek (vesměs už televizní výroby) sází na týmovou práci, dokonalé technické zázemí, rychlou akci, sběr dat … Jednoduše řečeno - málo podezřelých a hodně policajtů. To stará detektivní klasika byla záležitostí osamělých, nebojácných a riskujících policajtů, kteří tvrdošíjně šli za svým cílem, občas tápali, tu a tam dostali přes hubu, neposlouchali šéfy, pátrali mezi mnoha podezřelými a především – používali hlavu a vlastní intelekt. Z tohoto ranku je i Harper - okořeněn je řádnou dávkou ingredience „drsné školy“ výtečným hercem v hlavní roli (v tomto případě perfektní Paul Newman) , dosti zamotaným příběhem, ironií, svérázným humorem, podmanivou hudbou a zajímavým odhalením … co více si přát k filmovému zážitku? (02.01.2009)

Tak, krátce k mému sledování Harpera. Poprvé jsem ho viděl jako dítě, někdy v 90. letech, spíše dříve, než ke konci. Poté před rokem a konečně včera. Líbí se mi to čím dál tím více, mám rád Chandlerovky a Harper jejich kvalitám a cti plně dostál. Na postavu se hodí stejně jako Bogart, možná ještě lépe. OK, je to dělané podle jiného autora, ale stará drsná škola zůstává. (21.02.2009)

Tenhle film mi připadal, jako by šlo o jeden z dílů seriálu Columbo. Jenomže mnohem, mnohem roztáhlejší, za Columba zaskočil šmrncovní Harper, který dal místo otřískaného starého Peugeota přednost svému otřískanému starému Porsche a tu a tam ukázal svoji manželku. No nic proti. Columbo nebyl špatný seriál a Harper ho navíc okořenil o občasné výlety do poněkud nižší společnosti, než měl Columbo ve zvyku. A přece jen působil taky akčnějším dojmem. Ale přesto,... tu šílenou roztáhlost, překombinovanost a vcelku i nudnost Paul Newman svým charizmatem a decentím vtipem přebít nedokázal. Jednou se to ale skouknout dá (10.01.2009)

Ten, jehož charisma nikdy nehapruje, s případem se "harmonicky" pere. Soukromé očko otevřené, v očku rozesetá pomněnek modř, přirozeně dokonale. Uvolněný, rozverný, pohotový, vtipně naladěný, ve své bezstřešní odřené "limuzíně," na kterou svým platem stačí, přijíždí. S chladnou hlavou na horké stopě pod nejrozpálenějším zlatým kalifornským sluncem. Zbraně míří. Pojeďte s ním hledat motiv, najít pána domu, odstranit špinavosti oné "čisté vyšší společnosti." Přetahovat se o výkupné. Pohřešovaný je/byl z rodu nehodné krve. Všichni obvyklí podezřelí v okolí jsou v jejím toku namočeni, nitkami známostí propleteni. Někdy se věci stanou jinak, než byste očekávali. V jediný moment zkreslí se rázem obrázek padoucha i hrdiny. Závěrečný povzdech nad překvapivým rozuzlením jen pečetí poznanou bizarní ironii reality..."Najala tě mrcha, abys našel póvl. Jo, vždycky doufám, že si mě najme krásný princ, abych mu našel Popelku..." :-) (09.01.2017)