Klíč k vraždě

Obvykle si půjčím detektivku, když vím, že intelektuálně víc nezvládnu ( třeba po denní fajrotě), nebo když mě ji někdo vážně doporučí, nebo když si přečtu kontroverní názory na ni. Teda pardon, thriller si půjčím. Klíč k vraždě je totiž asi thriller, či co. A musím podotknout, že tentokrát jsem zůstala rozladěna (ale jaksi bivalentně). Děj se totiž snaží hrát si na sondu do hlubin rozladěné duše policajtky (velmi povrchně podotýkám), čímž se stává velmi fádním, klišovitým a naprosto předvídatelným, prostě je scénáristicky nezvládnutý. Ale i přesto mě tenhle film dokázal trochu namlsat, načež mě vzápětí přesvědčil, že jsem opět američany příliš přecenila. A proč ... vizuálno, hudebno, herečno. Ona totiž hned první scéna je velmi -jak to říci pregnantně- etérická, režijně velmi povedená, hudebně výtečně zvládnutá... A najde se jich víc (návštěva baru, sem tam nějaká ta chlast párty). Takže jsem si nakonec kladla otázku, proč vlastně vznikají taková dílka??? Vždyť nedokážou nadchnou nikoho. Částečně jsou povedená (po stránce formální), dějově jsou příšerná, ale ve skutečnosti nejsou tou klasickou podprůměrnou masovou zábavou. Vidím v tom trochu tendenci přežívajícího systému Hollywoodu (asi, aby práce nestála). Na nudný a nepovedený scénář jsou nasazeni známější obličeje herců a výteční řemeslníci (v minulosti s tendencemi uměleckými), jako třeba pan režisér (Quils a Nesnesitelná lehkost bytí přeci nejsou jen ledajaká díla), nebo jazzman Mark Isham, který dělat soundtrack. Suma sumárum u mě tohle všechno evokuje jiný "skoro nepovedený" počin z poslední doby - Zloděje životů (ta hudba od Glasse především). Dokonce nelze říci, že by film zásadním způsobem ničily herecké výkony, ba naopak já jim to docela zbaštila i se stupidními dialogy a psychedelicky se opakujícím dějem (viz ztřískat se až do němoty s pomocí rohypnolu, sam tam někoho vojet a pak eventuelně kuchnout). (05.08.2005)

Hm, tak teda nevím, ale mě se to líbilo. Hlavní trojici hrdinů nemám moc co vytknout, docela jsem jim věřil. Atmosféra snímku výborná a dobrovolně se přiznávám, že se mi ty zvraty líbily a skoro do poslední chvíle jsem opravdu nevěděl, kdo to dělá :-). Mám moc rád thrillery a směle tvrdím, že tento patří k těm lepším a dotvrzuji to 4* hodnocením ;-). (23.07.2008)

Uf, dokoukáno na třetí pokus. Odbudu si pozitiva - Garcia, delfíni, konečný titulky. Filmu by se dal prominout béčkovej námět, ale ten úplnej nedostatek napětí nebo zábavnosti těžko. K tomu mě nepříjemnej projev Ashley Judd jako ne zrovna sympatický policajtky, se kterou divák vlivem špatnýho vyprávění dvakrát nesoucítí. Jackson se taky nesnaží a jedinej, kdo projevuje trochu života, je Garcia. No, když nefunguje hrdina, máme tu příběh. Je stejně nezáživnej a odfláknutej, jako vše ostatní - s policajtkou si kdosi vyřizuje osobní účty, až je nakonec na chvíli taky podezřelá. Jo, a ten finální "twist" je už čirá zoufalost. Rozuzlení člověk tuší už od půlky minimálně, takže onen vysoce šokující zvrat vyšumí do ztracena do poslední bublinky. 30% a víc ani ťuk. The Watcher s Reevesem a Spaderem byl o hvězdu lepší. (12.01.2012)

Pan režisér tvrdí, že to měl být film noir ze San Francisca, ale nějak se mu to nepovedlo. Příběh ženy - policajtky, která se ráda vyspí s náhodnou známostí a její milenci jsou pak nalezeni brutálně zavražděni, není ani moc originální - kdo zná hollywoodská klišé, je mu vrah jasný asi po 20 minutách včetně motivu. Navíc z policistky dělají superagentku, která si pamatuje i náhodně zahlédnutého chlápka u baru, ale už jí vůbec nepřijde divné, že sotva smočí rty ve sklence s vínem, upadne na 12 hodin do bezvědomí. (26.05.2005)

Soundtrack Mark Isham: 1. The City [3:46] ,2. The Box [1:39] ,3. I'm My Own Best Suspect [1:07] ,4. Blackout [2:02] ,5. An Old Flame [2:00] ,6. Nightmares [1:57] ,7. Get Away From Me [2:38] ,8. An Old Flame Dies [2:25] ,9. The Biggest Test of Your Life [2:27] ,10. A Toast to Your Partner [4:21] ,11. The Docks [1:52] ,12. Cigarette Burn [2:57] ,13. You Are the One [5:05], (20.05.2011)