Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Postava Veroniky Vossovej bola inšpirovaná osudom "nemeckej Grety Garbo", herečky Sybille Schmitz, ktorá vrchol svojej slávy zažila počas 2. svetovej vojny. Zaujímali sa o ňu mocní muži Tretej ríše a publikum jej tlieskalo. Roku 1955 je však z nej už len zúfalá troska. Márne sa snaží oživiť svoju hereckú kariéru, nie je schopná predniesť ani krátku repliku. Smútok za zašlou slávou tlmí silnými dávkami morfia, od ktorého sa počas ťažkých rokov stala závislou. Zároveň sa úplne odovzdala do rúk sadistickej lekárke, ktorá profituje zo skrachovaných bývalých boháčov závislých na drogách. Jedného dňa Veroniku stretne športový reportér. Spoznáva v nej bývalú hviezdu a chce odhaliť jej tajomstvo. Film Túžba Veroniky Vossovej je posledným dielom Fassbinderovej voľnej trilógie o nemeckom hospodárskom zázraku. Ukazuje odvrátenú tvár úspešného povojnového Nemecka, ktoré sa musí vyrovnávať so stále živými prízrakmi minulosti. Snímka je zároveň poctou filmovým dívam a ich smutnému osudu. Fassbinder snímku vizuálne štylizoval na spôsob starých filmov z tridsiatych a štyridsiatych rokov a vzdal tak hold zabudnutej ére nemeckej kinematografie. Na MFF Berlinale získal Zlatého medveďa. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (30)

nunka 

všetky recenzie používateľa

Štylizovaný noir film silne inšpirovaný smutným príbehom slávnej nemeckej herečky Sybille Schmitz. Jej podlomená duša podľahla depresiám, závislosti a tá jej vzala život. Bludný kruh, z ktorého sa nedokázala vymaniť, okolnosti jej smrti v nemocnici a záhadnej liečby sú podkladom pre silný scenár. Vizuál pôsobí ako z 20-30tych rokov a na filme ma asi najviac fascinuje. Biela žiari, lesk oslepuje zrak a čierna má tie najtmavšie odtiene. Zvláštne pôsobí aj čudná citová nezainteresovanosť postáv. Láska, ktorá rýchlo vzplanie, no z plátna ju necítiť, rovnako ako po smrti slávnej divy ide život ďalej...akoby jej list na rozlúčku so slovami: "Nikomu nechýbam" aj vystihol kvalitu jej citových väzieb. ()

kinej 

všetky recenzie používateľa

Toto drama s nádechem krimi, je natočeno tradičnějším způsobem, než jsem u Fasbindera zvyklý. U tohoto věčného experimentátora, však film, který nejde vlastní cestou, jako experiment působí. Přeci jen se zde ale fanoušci fanoušci hříček dočkají. Skvěle je například vymyšlen úvod do filmu. Veronika Vossová sedí v kině a sleduje film, ve kterém hraje hlavní roli. Scéna, jenž pozoruje na plátně je však její život. To však divákovi docvakne až někdy v polovině filmu. Jinak se film vyznačuje skvělými hereckými výkony. Krom hlavních představitelů stojí za zmínku například postava amerického černošského vojáka, která filmem bez nějakého hlubšího významu proplouvá a kterou jsme mohli za stejných okolností vidět i ve snímku Lola. Zajímavá je i dvojice starých lidí, kteří jsou nepřirozeně veselí. Když se však divák dozví příčinu jejich štěstí, až z toho zamrazí. A to je asi největší klad tohoto filmu, režisér nám zde předhazuje různé absurdní výjevy, jenž se pak v průběhu snímku stávají zcela logickými. Jedná se o skvělé dílo, bohužel je však ve stínu starší Fassbinderovy tvorby. ()

Reklama

Vančura 

všetky recenzie používateľa

Výtečný film, oplývající množstvím ryzích filmařských kvalit. Byť jsem se musel zpočátku do toho dost nutit, protože úvod na mě působil zmateným a nepříjemným dojmem (a samotná titulní postava mi byla extrémně nesympatická). Inspirace filmem Sunset Boulevard je zde nepřehlédnutelná, ale Fassbinder si jde zcela svou cestou - podle mě například pro něj není tak důležitá věrnost v zobrazení historických reálií (podobný dojem jsem už měl z jeho předchozích historických filmů - všechny na mě působily velmi současně, jako by se odehrávaly v době, kdy byly natočeny, nikoli v době, do které byl děj zasazený), jako spíše jiné aspekty - jako např. způsob nasvícení a snímání každé scény (samotná Veronika Voss v jedné scéně pronáší: "Světlo a stín. To je tajemství filmu. Víte to?"), a vedení herců (všichni do jednoho jsou zde naprosto výborní). Film se postupně přehoupne až do jakési detektivky, kde je samotná titulní postava částečně odsunuta do pozadí, a pozornost se soustředí na postavu sportovního reportéra, který usiluje odhalit pravdu - což je změna, která se mi osobně líbila, a která celý děj přivede až k velmi působivému zakončení. Nebýt jakéhosi zvláštního hektického dojmu, kterým na mě ten film působil, asi bych za sebe neměl problém jít na maximální hodnocení - můj oblíbený Fassbinder mě zde opět zcela dostal. ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Z mého pohledu spíš průměrnější drama R. W. Fassbindera, které napodobuje tradiční melodramata produkovaná německými ateliéry UFA z období německé Třetí říše. Režisérovi slouží tragický osud filmové divy závislé na opiátech k nenápadnému připomenutí nacistické minulosti mnoha německých umělců. Zajímavý je motiv drog - sám Fassbinder jich nemálo vyzkoušel a konec konců se těsně po dokončení filmu nešťastně předávkoval. Celkový dojem: 55 %. Na můj vkus trochu pomalé tempo a tradicionalistické filmové podání. ()

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Zabijácká Fassbinderova přestylizovaná historka, která by měla být poctou, ale je pouze trapným výsměchem. Mimo čas a prostor se veze na vlně všech těch Sunset Blvd. a jejich leitmotivů o padlých divách, jejichž generace byla z veřejného života vyf*ckována nejpozději v roce 1952 (na západě) společně s křiklavými barvami Zpívání v dešti. U nás byl podobný film natočen na konci 60. let - Hvězda - a Jiřina Štěpničková se v něm kála sama za sebe. Queer čtení si tady sice užije, ale s tím na mě nechoďte. Tohle je špatný film z rodiny Protektorů, který se líbí jen tam, kde je divák ochoten sledovat pranýř optikou růžového kukátka. A mimochodem, které ty "staré německé filmy" vypadaly nebo fungovaly jako Veronika? Já se obávám, že je to jen další iluze, která byla RWF spapána i s navijákem. ()

Galéria (46)

Zaujímavosti (9)

  • Zmiňovaná situace kolem premiéry, kterou Veronika vzpomíná, se váže k událostem provázejícím premiéru filmu Sybille Schmitz Titanic (1943). Premiéra byla skutečně odložena, respektive přesunuta do Protektorátu, kvůli bombardování Spojenci. (NinadeL)
  • Příjmení židovských manželů Treibelových je odvozeno z románu německého spisovatele Theodora Fontanea "Frau Jenny Treibel". (ČSFD)

Reklama

Reklama